V temném lese vzplanul požár. Když se rozhořel, uvedl John Fausten několik desítek obyvatel Výspy 2 do hibernačního spánku, aby snížili energetický výdaj stanice. John měl řídit chod a ukrytí Výspy 2, jedné z šesti základen v ledových planetkách Kuiperova pásu. Situaci oznámil Výspám 1 a 3 a očekával, že za zhruba 5 a půl hodiny od sousedů dostane informace o jejich vlastním pozorování a postupu. John převedl termonukleární reaktor na nejnižší výkon a ujistil se, že chladící radiátory směřují od Slunce kryté ledovou planetkou základny tak, aby vyzařovaná tepelná stopa nebyla detekovatelná koráby, které úřadovaly v centru Sluneční soustavy. V dalekohledu John pozoroval trosky Saturnových a Jupiterových měsíců Titan, Europa, Callisto (20 tisíc obyvatel), planetek Vesta a Ceres (30 tisíc obyvatel) a planety Mars (dva a půl milionu obyvatel). Viděl, jak se Země a Měsíc chabě brání materiální a technologické přesile nepřítele, podléhají a jsou ničeny (11 miliard obyvatel). To se stalo před přibližně pěti a půl hodinami, než signál dorazil na Výspu 2 z centra Sluneční soustavy. Ostatní Výspy nyní sledují totéž, každá ze své pozice.

Šest Výsep bylo rozmístěno v ledových kamenech Kuiperova pásu na vrcholcích téměř pravidelného hexagonu se Sluncem uprostřed. Komunikovaly spolu vždy jen sousední stanice, a to pouze laserovým paprskem, což bylo energeticky výhodné a také bezpečné. Smyslem těchto stanic bylo totiž zajištění přežití lidské rasy, kdyby lidstvo čelilo svému zániku. Například, kdyby se ukázalo, že platí teorie temného lesa, což se právě zdálo být potvrzené. Podle teorie temného lesa se vesmírné civilizace obávají jedna druhé do té míry, že se vůči sobě navzájem skrývají. Pokud však některá civilizace objeví stopy existence jiné někde ve svém okolí, raději svého souseda vyhladí, pokud to dovede, aby on nevyhladil ji. Tohle se nejspíš právě dělo lidstvu v centru Sluneční soustavy.

Po šesti hodinách od doby, kdy John poprvé zpozoroval nepřátelský útok dorazily zprávy ze sousedních Výsep. Byly podobné jako ta, co John poslal na Výspu 1 a 3. Obsahovaly však navíc klauzuli, která vyplývala ze speciálního úkolu Johnovy Výspy. John Fausten jako velitel Výspy 2 nesměl spustit projekt Odveta, dokud nebude potvrzena shoda všech šesti stanic. To ostatně bez jejich přístupových kódů ani nebylo možné.

John věděl, že na potvrzení může čekat velmi dlouho, a to ho uklidňovalo. Především musí doznít nepřátelská aktivita ve Sluneční soustavě. Pak musí být potvrzeno, že lidstvo tak, jak jej znali, skutečně přestalo existovat. Nakonec se musí všechny Výspy shodnout na tom, že je vhodné a bezpečné projekt Odveta spustit. Bylo tedy dost času na truchlení, modlitby a proklínání Boha.

Když John dokončil ukrytí Výspy 2, také vstoupil do hibernační kóje. Bude vzbuzen ve správný čas, až dorazí souhlas ostatních stanic se zahájením projektu Odveta.

* * *

Stalo se. Dorazila potvrzení od všech pěti dalších Výsep. Johna po probuzení poněkud udivilo, že od chvíle, kdy hibernoval, uplynuly sotva tři dny. Dalekohledem a senzorovým polem zkontroloval, zda se ve Sluneční soustavě nenachází nějaké aktivní nepřátelské lodě. Nebylo tomu tak. V centru Sluneční soustavy nebyly žádné známky spuštěných motorů, žádný negravitační pohyb. Kromě několika nouzových radiomajáků a zoufalých volání o pomoc, které postupně umdlévaly, panovalo rádiové ticho. Když to John ověřil, zaslal všem stanicím přes první a třetí Výspu zprávu o spuštění projektu Odveta. Dál to bylo jenom na něm a na epistemickém stroji, který měl John uvést do chodu.

Povzdychl si a vydal se na cestu koridorem k místnosti, kam od výstavby základny nikdo nevstoupil.

U průlezu vložil povolovací kódy, které obdržel od ostatních stanic včetně svého kódu Výspy 2. Dveře se otevřely a John vplul do prostoru hlasového rozhraní epistemického stroje. John byl sice cvičený v metodologii dobře definovaných cílů, byl v tom jeden z nejlepších, přesto byl rád, že epistemický stroj nebude úkolovat sám. Úloha pro epistemický stroj byla předem sepsána velkým týmem expertů v protokolu projektu Odveta. John měl protokol společně s epistemickým strojem pouze aktualizovat o nové skutečnosti.

Epistemický stroj vzniknul na Zemi před několika desítkami let. Byl to stroj na vynálezy, který se řídil jen instrukcemi s popisem cíle. Například, když by obdržel charakteristiku nějakého zařízení, které dosud nebylo vymyšleno, vydal by se za tímto cílem cestou experimentů a vývoje. Nejprve by použil veškerou známou technologii. Pokud by potřeboval nějakou další, vyvinul by ji a použil by k tomu veškerou známou fyziku nebo chemii. Pokud by potřeboval nové přírodovědné principy, formuloval by teorii a tu by ověřil experimentálně. Pokud by dosažení cíle vyžadovalo úplně novou vědní disciplínu, stroj by navrhl její paradigmata, sestavil by pro ni metodologii a pustil by se do jejího experimentálního ověřování. Teoreticky dokázal epistemický stroj úplně všechno, prakticky ale byly jeho možnosti neznámé. Potenciál epistemického stroje natolik překračoval lidské chápání, že se lidstvo rozhodlo stroj raději nikdy nepoužít kromě krajních případů, z nichž jeden právě nastal.

„Vítám tě, Johne Faustene!“ zvolal epistemický stroj povzbudivě prostřednictvím svého hlasového rozhraní.

„Realizuj projekt Odveta,“ odpověděl John suše a ujistil se: „Rozumíš?“

„Domnívám se, že rozumím, Johne. Došlo ke zničujícímu útoku na lidstvo ve Sluneční soustavě a mým úkolem je najít způsob, jak agresi oplatit.“

„Přesně tak. Máš k dispozici všechna data z našich dalekohledů a senzorových polí, máš údaje, které sem dorazily z ostatních Výsep, pozorovatelen ve Sluneční soustavě i od účastníků bitvy. Nejprve z těchto dat zjisti, odkud útočníci pochází.“

„Provedu, Johne.“

„Pak najdi způsob, jak to agresorům oplatit.“

„Pustím se do toho.“

„Nesmíš se prozradit svými experimenty našim nepřátelům.“

„To je jisté, Johne.“

Chvíli se nic nedělo, ale náhle epistemický stroj promluvil: „Mám nějaká důležitá předběžná zjištění. Především, nepřátelské koráby neodletěly, ale byly zastaveny, vypnuty a pravděpodobně opuštěny, pokud vůbec kdy měly nějakou posádku.“

„Co to znamená?“

„Ukazuje se, že nepřátelské lodě jsou schopny fungovat zcela automaticky a já se jich mohu zmocnit včetně jejich zbraňových systémů.“

„To je neuvěřitelně dobrá zpráva. Na druhou stranu, jakou hrozbu by pro naše nepřátele představovaly jejich vlastní bitevní lodě, ovšem v té době dávno zastaralé, když uvážím, jak dlouho budou cestovat na jejich domovský svět.“

„Snad budu moci pro odvetnou akci jejich zbraňové systémy vylepšit.“

„Výborně. Pusť se do toho. Už máš nějakou představu, odkud agresor pochází?“

„V této chvíli je obtížné něco říci o původu nepřítele. Jeho lodě se ve Sluneční soustavě objevily jaksi náhle. Jinak je to ale přesně tak, jak říkáš, Johne. Ovládnutí lodí je ta lehčí část mého úkolu. Vlastně byla, protože právě jsem k nim vyslal signál, který dostane jejich systémy pod moji kontrolu. Vylepšení lodí navíc nebude potřeba.“

„Vážně? A která je ta těžší část tvého úkolu, když ovládnutí lodí byla část lehčí?“

„Mnohem náročnější, ale ne nemožné, bude dostat ty lodě do určitého bodu v minulosti.“

„Rozumím, to dává smysl,“ John si pomyslel, že epistemický stroj hodlá nepříteli v útoku zabránit tím, že jej napadne dřív, než nepřítel stačí své koráby vypustit. Stejně měl v hlavě spoustu otázek: „Jak lodě dopravíš k domovskému světu nepřítele? Podle scannerů nemají žádný pohon, který by mohl být mezihvězdný.“

„Je pravda, že tyto bitevníky k jiným hvězdám cestovat nemohou. Nepřátelské lodě mají skutečně pouze standardní iontový motor, který se hodí nanejvýš k meziplanetárnímu manévrování. Nicméně, cestování prostorem není nutné a přesun v čase bude stačit.“

„Nerozumím.“

„Mám pro tebe úplně čerstvou zprávu, která tě, doufám, učiní radostným tak, jako potěšila mě. Víš, jak se tu ty nepřátelské lodě ocitly?“

„Nevím, a je to pro mě záhada, když by sem nedokázaly doletět.“

„Tohle už záhadné není, Johne! Zjistil jsem, že nepřátelské lodě přicestovaly v čase. Mají na palubách zařízení, které je vrátí do určitého bodu v minulosti.“

„Do jakého bodu?“

„Do toho bodu, který potřebujeme, Johne. Právě jsem vyslal signál, který tato zařízení v lodích aktivuje a odešle je do příslušného času, aby tam podnikly odvetnou akci proti našemu nepříteli.“

„Počkej, zastav to!“

„To nemohu, Johne, signál byl již odeslán. Za pět a půl hodiny bitevníky odstartují do minulosti, kde si najdou svůj cíl.“

„Neměl jsi nejprve vylepšit jejich zbraně? Co, když naši nepřátelé útok svých vlastních lodí odrazí?“

„Neboj se, Johne, neodrazí. Nebudou jim schopni čelit a podlehnou. Je to jejich osud, abych tak řekl.“

„Jak to můžeš vědět?“

„Vím to, Johne. Viděl jsem to a ty jsi to viděl také. Nepřátelské koráby svým způsobem pochází ze Země a Sluneční soustavu na oplátku opět vyhladí, protože se to už stalo.“

„Cože!“

„Čekal jsi něco jiného?“

„To není možné, vždyť ty lodě zcela převyšují naše technologické možnosti. Navíc je to nesmysl, vždyť proč by lidstvo útočilo samo na sebe?“

„Není to nesmysl, Johne, ale jde o paradox: právě strach může z ničeho nic přivést k životu věci, které se jinak zrodit nemohou.“