Galactica
Pět povídek o pěti lidech, pět epizod z války, která zničila polovinu galaxie.
Před dvěma tisíci lety z planety Forsea vyletěla expedice, která měla za úkol objevit život v blízkosti jádra galaxie. Po dvaceti letech cesty hyperprostorem objevili výzkumníci malou planetu i její vyspělou civilizaci.
Objevili Jamin.
Po dlouholetém vyjednávání a obchodní spolupráci bylo sjednáno spojení Forsei a triády, čili Jaminu Andarenis a Nimedie, které již jaminci znali. Tyto planety založili Galaktickou Republiku, která se postupně rozrůstala a získala jakýsi obchodní a politický monopol v galaxii.
Některé systémy se však nechtěli připojit k tolik absolutistické frakci, jakou Republika byla, a proto byla namísto Republiky vyhlášena Galaktická Federace.
Byl zrušen Parlament Galaxie, jehož členové byli určeni Jaminským monarchou, Forseiským císařem, Andarenským a Nimedijským králem, a byl nahrazen Senátem.
Ten se skládal ze zástupců vlád jednotlivých systémů, a tím byla v galaxii nastolena téměř dokonalá demokracie
Forseané, rasa lidí s modrou kůži, jedna ze zakladatelských ras federace, však začali osidlovat neobydlené, ale obyvatelné planety. A tím získávali stále větší vliv na senát a na Federaci vůbec.
Po čase zvítězili ve volbách a Nejvyšším Kancléřem se stal forseiský císař Nissiva Veudé.
Forseané okamžitě ovládli galaxii, když se planeta Veudéovi nepodřídila, podřídily mu ji jeho smrtící vesmírné lodě.
Museli však zanechat alespoň nějaký řád. Rozhodli se tedy pro galaktický senát, a doufali v jeho bezmocnost.
To byla chyba. Senátoři tajně zvolili nového Nejvyššího Kancléře - Astose Leonidiona z Andarenis.
Tak začala „Modrá Válka“ jeden z nejkrvavějších konfliktů v dějinách galaxie. Forseiská flotila a federační Spojená Vojska se neustále střetávaly a denně přinášely miliony zraněných a statisíce mrtvých.
EPIZODA I.
ANDARENSKÁ KRIZE
Po sedmi měsících bojů byla sjednána kapitulace Forsei a Veudé byl svržen
Spojená vojska galaktické federace byla ustanovena jedinou vojenskou silou federace a byl vydán příkaz k rozpuštění forseiské flotily.
Soustavám obydleným forseany byla vzata hlasovací práva ve federačním senátu a byl přidělen pouze jeden jediný, jako jednotné Forseiské říši.
Začaly protesty forseanů a říšská flotila se oddělila od federační.
Výsledkem protestů bylo obklíčení rodné planety kancléře Leonidiona, planety Andarenis.
Kancléř vyslal na obklíčenou planetu své dva nejlepší diplomaty, Caspenea Gytheliona a Los-Keana Alnyu, kteří měli vyjednávat o smíru, a o ukončení útoku.
kapitola
1
Malý federační křižník přecházel z nadsvětelné rychlosti na normální. Strakatý motiv hyperprostoru se naráz změnil v normální vesmír.
Pod příkrovem hvězd se jako zelenomodrý drahokam třpytila planeta Andarenis, obklopená hejnem forseiských útočných elmexcruiserů a zakázaných prstencových lodí.
Lodě, poletující vesmírným prostorem vzbuzovaly hrůzu. Byl to vlastně jediný důvod jejich přítomnosti.
Los-Kean vstoupil na můstek svého křižníku. Oba piloti seděli u pilotní desky lodi a byli očividně zaměstnáni.
“Spojte mne okamžitě s vlajkovou lodí forseiské flotily. Ať mi dají přímo Veudéa.“ řekl tiše a otočil se k holoportu.
*
Nissiva Veudé stál u okna můstku své vlajkové lodi a díval se na právě přilétající křižník. Jeho modrá pleť se leskla v ostrém světle můstkových reflektorů a oranžové oči se upínaly k červenobílému trupu přilétající lodi.
Zleva k němu ve své bílé vojenské uniformě přistoupil jeho pobočník velkoadmirál Xanthé.
“Vaše výsosti,“ řekl pokorně poté co se uklonil „mám vám sdělit že dorazili velvyslanci Galaktické Federace.“
„Jsem si toho vědom.“ mávl rukou Veudé „Vzkažte jim, že je přijmu. A připravte mi ruční blaster. S lodí to vyřídíme později.“
“Jistě vaše výsosti“ odpověděl Xanthé s úsměvem, otočil se a odešel.
Císař se otočil k přilétajícímu křižníku.
„Neměl si je do toho zatahovat Leonidione.“ řekl pomalu „Životů na palubě bude škoda.“
Obrátil svou pozornost zpět ke své vlastní lodi a sedl si do velitelského křesla.
Loď za oknem zasáhl žlutozelený paprsek tažného laseru a křižník za chvíli přistál v hlavním hangáru.
*
Los-Kean šel zrovna z pilotní kabiny ke Caspeneově kajutě,když ucítil slabé škubnutí. To bylo zapojení tažného laseru. Musel si pospíšit, za chvíli přistanou v hangáru vlajkové lodi.
Caspene, který byl druhým z velvyslanců na Andarenis, byl vysoký, světlovlasý mladík, který by se zdál příliš mladý na to, aby se stal velvyslancem.
Vystudoval státní diplomatickou akademii na Jaminu, a to v pouhých šestnácti letech, což bylo velmi obdivuhodné jelikož sám Los-Kean na ni nastoupil ve dvaceti dvou.
Od šestnácti do osmnácti byl Caspene poradcem senátora za svou rodnou planetu Andarenis - dnešního Nejvyššího Kancléře Astose Leonidiona.
Od osmnácti do dvaceti studoval Federační Vojenskou Akademii, se zaměřením na vojenské strategie a diplomacii, ve dvaceti dvou letech byl jmenován admirálem a velvyslancem federace.
Od té doby byl poradcem královny Lamai, vládkyně své domovské planety.
A nyní, po roční službě v modré válce byl šestadvacetiletý Caspene na misi, jež měla zachránit jeho rodnou planetu.
Los Kean došel až na konec chodby spojující Caspeneovu kajutu s pilotní kabinou. Vyťukal přístupový kód a potvrdil jej zeleným tlačítkem.
Caspene do té doby spal. Probudilo ho až zasvištění otevírajících se dveří. Otevřel oči, spatřil Los-Keanovu siluetu a byl okamžitě na nohou.
„Copak se děje?“ zeptal se „Proč po nás nestřílejí ?“
„To až později“ řekl Los-Kean s úsměvem.
V tom se loď zakymácela a ztěžka dopadla na přistávací plochu hangáru.
*
Los-Kean a Caspene stáli ve výtahu na palubě forseiské vlajkové lodi. Na panelu na stěně pomalu nabíhala světýlka označující jednotlivá patra.
Los-Kean i Caspene měli zapnutý protiblasterový štít.
„Zkontrolujte to.“ řekl tiše Los-Kean a podal svému kolegovi scanner Když se dostali do nejvyššího patra, Los-Kean zabrzdil dveře a Caspene je přejel scannerem.
“Je tam sám.“ řekl tiše „Můžete otevřít.“
Los-Kean zmáčkl malý knoflík na stěně a dveře se otevřely. Za nimi stál Veudé, jeho vojenské držení těla ladilo s dvojitým blasterem, který držel v ruce.
„Vítejte.“ řekl ironicky „Je mi nesmírnou ctí přivítat vás zde, na mé lodi.“
Stiskl spoušť. Z blasteru vyšlehly dvě zelenobílé střely a mířily přímo na Los-Keana.
Ten se ani nehnul a obě střely se asi deset centimetrů od něj rozplynuly v houf jisker.
Veudé vyvalil oči. Ještě dvakrát stiskl spoušť ale blaster jen zacvakal.
Upustil balster na zem, ale ještě než dopadl, zasáhly ho tři modrobílé kruhy z Caspeneovy zbraně.Císař se v bezvědomí svalil na zem.
„Nic mu není.“ řekl klidně Caspene, když zkontroloval tep bezvládného těla na podlaze.
„Převezeme ho na Jamin
“ navrhl svému kolegovi, který po chvilce přemýšlení přikývl.
„
kde se bude zodpovídat ze svých činů“ dodal Caspene tiše když zvedl císařovo tělo ze země
*
„Zvedněte štíty kapitáne!!!“zařval Los-Kean z chodby a okamžik poté, co pilot stiskl tlačítko se ozval výstřel lodního turbolaseru a náraz paprsku dopadajícího na již spuštěný štít.
„Co tak najednou?“ ozval se kopilot když se po druhém turbolaserovém výstřelu připoutal.
„Asi nás viděli jak kráčíme přes hangár s jejich císařem přes rameno.“ odpověděl Los-Kean a přichytil se pilotova sedadla, aby nespadl při nárazu čtvrtého výstřelu.
Pilot velvyslancovu narážku pochopil, nastartoval motory a Los-Kean si mezitím sedl do posledního ze tří sedadel v kabině.
Loď se odpoutala od země a vyrazila ven z hangáru.
„Zapněte kompletně zastiňovací štít.“ řekl Los-Kean a připoutal se.
Poslední co si budou forseané přát je zničení lodi vezoucí jejich císaře.
*
Velkoadmirál Xanthé seděl ve velitelském křesle na můstku vlajkové lodi Forseiské Flotily a vychutnával si ten pocit moci, který cítil. V půlkruhu před ním sedělo a pracovalo deset vojáků z posádky lodi. Za oknem visely v černém vesmíru asi dvě stovky lodí forseiské flotily, mezi nimiž poletovaly spousty malých lodí.
Vtom jeden z vojáků vstal a otočil se.
„Pane!“ křikl na Xanthéa „Ten federální křižník odlétá!“
Xanthé prudce otočil hlavu k oknu, do kterého právě vletěla dvojpatrová loď která se po chvilce jakoby rozplynula.
„Kompletně zastiňovací štít!“ vykřikl důstojník, který si mezitím zase sedl “Teď už je nenajdeme.“
Najednou se prázdný mezihvězdný prostor okna zavlnil a místo hvězd na černém pozadí se objevila hlava Nissivy Veudéa.
„Xanthé!oslovil císař admirála „Zahajte plošný útok na Andarenis, zajměte královnu. O mě se zatím nestarejte.“
*
Veudé stál ve vězeňské cele, ruku napnutou před sebe a držel malý holoprojektor nad nímž se vznášela Xanthéova hlava, a mluvil do něj.
„Jste jmenován dočasným velitelem Forseiské Flotily a prozatímním vládcem říše
“
S prudkým zasvištěním se otevřely dveře a z nich vyletěly tři modrobílé kruhy, které zasáhly Veudéa a on se opětovně zhroutil na zem.
Hologram zhasl a Caspene zrnící holoprojektor zvedl a strčil do kapsy.
V tom lodí otřásla ohromná rána, vysílání odhalilo jejich polohu.
Všechna světla zhasla a znovu se rozsvítila. Forseané do nich pálili iontovými děly, aby nepoškodili loď.
Oba velvyslanci se za neustálého kymácení lodi vrátili do pilotní kabiny. Světla střídavě zhasínala a znovu se rozsvěcovala.
„Pane, přišli jsme o štít!“ křičel kapitán, zatímco obratně manévroval s lodí.
„Toho jsem si všiml!“ křikl Los-Kean ironicky, „Zahajte výpočet pro přechod do hyperprostoru!“
Usadil se do křesla kopilota a chopil se turbolaserů. Caspene zůstal stát a přidržoval se křesel, aby nespadl při manévrech, které pilot s lodí prováděl.
„Pane nemůžeme přejít na rychlost světla, nemáme stabilní kurz!“ oznámil pilot za neustálého manévrování.
„Musíme pro někoho z Andarenis!“zvolal Caspene těsně před tím než spadl na zem.
„A to proč?“ zeptal se Los-Kean a odpálil další salvu turbolaserů.
„Při soudním sporu takového rozsahu, jako je případné vyloučení z federace, je třeba vysoce postavených oficiálních zástupců obou stran.“ odpovídal Caspene když se zvedal z podlahy.
„Vy si myslíte že tohle povede k vyloučení Forsei?“ podivil se Los-Kean
„A vy snad ne,“ odporoval v letu na zem Caspene „Po nedodržení sankcí po modré válce a po obsazení jednoho z nejvýznamnějších center galaxie ?!“
„To je pravda.“ uznal Los-Kean
„Andarenský senátor je na planetě, to on oznámil napadení planety.“ dodal Caspene když znovu spadl na zem „Nejlepší by bylo osvobodit královnu Lamaiu.“
Los-Kean odpálil další salvu turbolaserů proti stíhačkám.
„Jste blázen!?“ zeptal se udiveně, když Caspene v prudké zatáčce odletěl na druhou stranu lodi.
„Všiml jste si co se děje venku!? Křižníky vypouštějí výsadky, některé přistály, hlavní město už je obsazeno! Únos, nebo jak vy tomu říkáte, osvobození královny je zhola nemožné.“
„Tak zaprvé, jak jste si mohl všimnout, od začátku nedělám nic jiného, než že se válím po zemi a tudíž se nemohu dívat,co se děje za oknem.“ křičel Caspene „A za druhé, to, že je hlavní město obsazeno , neznamená že se ke královně nedostaneme. Pod palácem je systém podzemních chodeb, a já se v nich skvěle vyznám!“
Los-Kean jen přikývl
„Kapitáne kurz Andarenis, pan velvyslanec nás povede.“ řekl a odpoutal se.
Loď byla z dosahu iontových děl, kompletně zastiňovací štít začal znovu fungovat.
Byli v bezpečí.
kapitola
2
Královna Lamaia stála u okna královského paláce na Andarenis. , viděla, jak se za travnatou plání a klikatící se řekou vynořují stovky bojových vozidel a desetitisíce forseiských pěších vojáků .
Byla zoufalá. Její národ neměl zbraně ani bezhlavou a téměř sebevražednou odhodlanost pro boj, které se v tak hojné míře dostávalo forseanům.
Andarenská policie byla cvičena pouze na pouliční zloděje, s dokonalým vojenským výcvikem forseiských vojsk se nemohla měřit. Její lid byl zlomen a planeta bez odporu dobyta.
Její národ v ní doufal a ona zklamala.
Za zády se jí otevřely dveře a z nich vyšel velkoadmirál Xanthé, prozatímní správce planety.
„Jak sama vidíte, vaše výsosti, odpor je marný“ řekl a posadil se v křesle, které bylo při jednáních vyhrazeno pro panovníka.
„O jakém odporu to mluvíte?“ odfrkla si Lamaia.
„Planeta je nyní v mých rukou.“ pokračoval bez povšimnutí Xanthé. „A jelikož byl Nissiva Veudé unesen, jsem nejvyšším hodnostářem Forseiské říše. Do níž bude brzy začleněna i Andarenis.“
„Má planeta se k té vaší říši nikdy nepřidá, velkoadmirále! Nikdy!“ řekla Lamaia natolik hrdě, aby v jejím hlase nebyl ani náznak strachu, který se jí zmocňoval čím dál víc.
Xanthéova tvář vztekem dostala ještě tmavší nádech modré, po chvíli se však zřejmě uklidnil a do jeho obličeje se vrátila původní barva.
„Poručíku !“ řekl vojákovi stojícímu u dveří „Odveďte královnu do jejích komnat. Ono se ještě uvidí ke komu se Andarenis přidá.“
Oba vojáci dříve stojící u dveří zaujali bojový postoj vedle královny Lamai. Ta sjela Xanthéa ledovým pohledem a s vojáky po boku se hrdě vzdálila.
*
Královna Lamaia s forseiskými vojáky kráčela velkým sálem královského paláce. Při stěnách stály dvě dlouhé řady mramorových sloupů, za nimiž se skvěla obrovská křišťálová okna.
Když procházeli kolem čtvrté dvojice sloupů, ozvalo se hučení a zpoza obou sloupů vyletěly dvě trojice modrobíle zářících kruhů. Zasáhly vojáky a ti se v bezvědomí svalili na zem.
„Vaše výsosti?!“ ozval se zprava povědomý hlas.
„Caspene,“ zeptala se opatrně královna „Jste to vy?“
„Je mi velkým potěšením se s vámi znovu setkat, Vaše výsosti.“ řekl tiše Caspene.
*
„Sledujte jakékoli teplotní změny v atmosféře planety!“ zahřměl Xanthéův hlas do interkomu královského paláce „Královna Lamaia uprchla, maskovaná loď právě opouští planetu, opakuji sledujte jakékoli změny v teplotě atmosféry!“.
Jeho pohled se stočil na dvě bezvládná těla ležící ve velkém sále. Bylo mu jasné co se zde stalo, pokud je nechytí , je vše ztraceno a své místo forseiského armádního velitele by ztratil dřív než by si to vlastně uvědomil.
*
Caspene seděl u bočního počítače. Los-Kean v křesle kopilota a spolu s kapitánem lodi zahajoval výpočet pro přechod na rychlost světla.
Vtom lodí znovu otřásl prudký náraz, opět byli pod palbou iontových děl, jenže tentokrát to bylo o to horší, že se k nim přidaly i iontové kanóny na planetě.
Loď se kymácela ze strany na stranu a štíty naprosto vypadly. Los-Kean se znovu chopil turbolaserů a během pár vteřin vyřadil tři z pěti pozemních děl.
Vtom palba ustala.
Pilot, Los-Kean i Caspene znejistěli, najednou se ozvala ohromná rána a loď se zhoupla o dobrých pět metrů dolu a nahoru.
„To byly turbolasery pane,“ oznámil pilot „počítač hlásí poškození levého motoru!“
„Jejich císař je na naší lodi,“ zařval Caspene „neměli by ji ničit ne !?“
„Zřejmě je už tak nezajímá.“ odpověděl Los-Kean „Kapitáne, veškerou energii do štítů a motorů, vypněte senzory, turbolasery, světla i nepilotní počítače!“
„Jistě pane !“ řekl pilot a na palubní desce namačkal několik úkonů. Vtom zhasla světla na chodbě, cvakly zámky dveří a všechny displeje kromě pilotova počítače zhasly. Loď prudce vyrazila vpřed.
„Pane! stáčíme se do leva.“ křikl pilot „Poškozený motor ztrácí výkon. Hypermotory jsou zasaženy iontovými děly na Jamin nedoletíme!“
Caspene se otočil k pilotovi „Otočte to o sto osmdesát stupňů kapitáne, směr Nimedie.“
Pilotova tvář se rozzářila. “Jistě pane, držte se, přestup do hyperprostoru za tři, dva, jedna.“
Loď sebou prudce trhla, v letu se téměř na místě otočila a s obrovským prásknutím zmizela
kapitola
3
„Centrálo Nimedijské letové kontroly, zde velvyslanecký křižník Galaktické federace.“ hlásil do komlinku Pilot „Žádáme o přistání za účelem opravy lodi.“
„Zde Letová Kontrola, velvyslanecký křižníku přistaňte v letovém doku 13 hlavního města Nimediapolis, přistávací plocha 258.“ ozval se z reproduktoru hlas operátora. Následovalo praskání statické elektřiny a pípnutí, které oznamovalo konec přenosu.
Loď pomalu dosedla na přistávací plošinu a z trupu se vysunula rampa.
Z lodi vyšel Caspene a zamířil otevřenými ocelovými vraty do města pro náhradní díly do porouchaného hypermotoru.
Bloudil ve stinných uličkách, vešel snad do každého krámku s náhradními díly, ale buď našel špatné a nekvalitní , nebo příliš drahé součástky.
Asi po půl hodině otevřel dveře malého domku s hologramem, který lámaným internalem hlásal „Náhradná díl ku prodej“.
Za jakýmsi dubovým stolem , který zřejmě sloužil jako pult, seděl malý přitloustlý Vorotan se složenými křídly a pobrukoval si Caspeneovi velice nepříjemnou melodii.
Když uviděl svého potencionálního zákazníka, pokřiveně se usmál a pištivým hlasem řekl: „Dobrá den milý pán, co přáti vy chtít?“
„Potřeboval bych hypermotor do Uxanského křižníku typu X-L 27“ řekl Caspene a sám pro sebe obrátil oči vsloup, protože tuto větu už dnes říkal nejméně šedesátkrát.
Vorotan se usmál ještě křivěji než před tím, roztáhl svá hmyzí křídla a přeletěl na druhý konec stolu k malému datapadu. Vzal ho do ruky a něco na něj namačkal ve své vlastí abecedě, asi vteřinu mlčel a pak se, jestli to bylo vůbec možné, usmál ještě křivěji.
„X-L dvacet sedma já mít v moje sklad.“ řekl vesele „Vy pán jít za mně.“
Znovu roztáhl křídla a odletěl do malé chodbičky vlevo od stolu.
Caspene počkal až proletí a následoval ho. Když došli do skladu, který spíš vypadal jako široká chodba se dvěma regály, začal Vorotan poletovat od jedné police ke druhé a bylo zjevné že něco hledá. Asi po minutě neustálého třepetání křídly popadl velkou krabici a donesl ji na zem.
„ Díly k hypermotor X-L dvacet sedma“ řekl vesele Vorotan “ Vy pán si vyberete“
Caspene se sklonil nad papírovou krabici, chvíli se v ní přehraboval a pak vytáhl odřené jádro hypermotoru, které nebylo větší než lidská pěst. „Tohle bych potřeboval“ řekl a stoupl si.
„Tahle věc stát dva tisíců mirgil“ řekl Vorotan
„Kolik je to federačních regatů“ zeptal se opatrně Caspene „jestli tedy mohu platit v regatech?.
„Ale jisté pán.“ rozzářil se prodavač „ To být asi šest stovka regát.“
„Výborně .“ usmál se Caspene „ Beru to.“
Vorotan se znovu pokřiveně usmál a odletěl ke svému stolku a na své malé pokladně si naúčtoval 600 R. Caspene mu předal šest červených stovkových destiček, prodavač s nimi projel čipovou kontrolou a strčil si je do kapsy.
*
„Tak co? Máte to?“ křičel Los-Kean z nástupní rampy u lodi.
„Jistě, jinak bych se přece nevracel.“ odpověděl Caspene a podal mu součástku.
„To ale vypadá divně.“ mračil se Los-Kean „Lepší jádra k hypermotoru už nebyly?“
„Co by jste chtěl?!“ usmál se z chodby Caspene „Za šest stovek je to ještě vysoká kvalita.“
Los-Kean nad tím mávl rukou a šel do kabiny předat jádro pilotovi.
Caspene prošel úzkou chodbou a vylezl po schodech na horní palubu, obešel zábradlí nad schody a stoupl si na černou desku uprostřed místnosti.
Vzal do ruky dálkové ovládání a zmáčkl spuštění přenosu, chvíli trvalo než se vepředu na počítačovém panelu rozsvítilo červené světlo. Černá deska se modře rozzářila a Capsenea začalo brnět celé tělo.
Před ním, na menší černé desce která se také rozzářila, se objevil zmenšený obraz kancléře Leonidiona.
„Co si přejete admirále?“ promluvil hologram drnčivým hlasem.
„Mám pro Vás důležitou zprávu pane.“ řekl vážně Caspene „Vyjednávání skončilo neúspěšně.“
„Jistě Admirále. Co jste čekal ?!“ smál se Leonidionův obraz.
„To není to hlavní pane,“ řekl Caspene stroze „Chtěl jsem Vás vyzvat, abyste na Jaminu připravili soudní síň pro případy nejvyšší závažnosti!“
Kancléřův hologram se zamračil „Z jakého důvodu admirále?“
„Zajali jsme císaře Veudéa pane.“ řekl pomalu a výrazně Caspene.
Hologram jakoby ztuhl. Caspene se chtěl dokonce přesvědčit, zda není rušen přenos.
„Výborně admirále.“ řekl po chvíli ticha Leonidion „Gratuluji vám a buďte si jist , že soudní síň bude připravena.“
„Nashledanou pane“ řekl Caspene a když kancléř jeho rozloučení opětoval, vypnul dálkovým ovladačem hologram a odešel zpět na spodní palubu.
Sotva však došlápl na poslední schod, rozezněly se sirény a nad hlavou mu zablikala poplašná světla.
Seskočil na podlahu a podíval se chodbou do leva. Jen co uviděl Los-Keana , nahnutého do vězeňské cely a držícího prst na poplašném tlačítku, rozeběhl se dopředu, směrem k pilotní kabině, kde také byla nástupní rampa.
V půli chodby prudce zahnul doprava a seskočil nouzovým východem na hladký povrch přistávací plošiny. Stoupl si a z kapsy na levém stehně vytáhl vysílačku.
„Kde asi je?“ křikl rychle do mikrofonu.
„Před pěti minutami odtud odletělo taxi.“ozval se Los-Keanův hlas „Cílová zastávka: Okrajový sektor, kvadrant 46 blok 14 je to veřejná holocentrála pro západ hlavního města“
„Zavolejte mi nejbližší a nejrychlejší taxi v okolí!“ řekl Caspene a vypnul vysílačku.
Než doběhl na okraj plošiny , stálo už taxi bezpečně zakotvené ve svorkách a Caspene do něj naskočil, aniž by se musel podívat pod sebe na nekonečnou díru do tmy mezi mrakodrapy.
„Leťte do holocentrály pro západ města, v kvadrantu 46“ křikl rychle, zatímco se taxi vyháklo ze svorek a odletělo dobrých pět metrů od repluzorové plošiny.
„Leťte tou nejvyšší rychlostí,“ dodal „máme diplomatickou imunitu“
Malá loď sebou trhla a vyrazila obrovskou rychlostí kupředu.
*
Nissiva Veudé vystoupil z taxi po pěti minutách sezení v pohodlném křesle a protáhl si nohy. Zaplatil řidiči ‒ v hotovosti, nebyl blázen aby platil osobní kreditkou ‒ a odešel směrem k velkým zdobeným dveřím západní holocentrály Nimediapolis.
Když vešel do atria, zahnul hned k první holokabině při okraji haly a vhodil do automatu odpovídající regatový žeton, který předtím ukradl z kajuty jednoho z pilotů, zatímco všichni spali a dotyčný pilot měl noční službu, stejně jako tam ukradl peníze na taxi.
Na dotykové obrazovce kabiny zvolil mezisektorní přenos (nejdražší hned po přenosu mimo federaci), navolil cíl vysílání a zelené tlačítko.
Hlava a ramena ho náhle zabrněla, ale na to už byl zvyklý. Na obrazovce před ním se objevil opět velkoadmirál Xanthé.
„Vaše výsosti!“ vykřikl Xanthé a spěšně seskočil z Veudéova velícího křesla „Kde jste?“ zeptal se rychle.
„Na Nimedii, tedy alespoň tak usuzuji dle místních nápisů v nimedijské abecedě, a na dveřích tohoto domu bylo interialem napsáno Nimediapolis - západ
“
*
Caspene vstoupil do rozsáhlé haly holocentrály a rozhlédl se po kabinách po jejím obvodu.
Tu Veudéovu našel téměř okamžitě, byla to hned ta první kabina zleva. Opatrně vytáhl malý omračující blaster, který měl připnutý k opasku své admirálské uniformy, a přistoupil k vysokému forseanovi zezadu.
„
provedu Vaše Výsosti, nashledanou.
“ uslyšel Caspene zpoza Veudéova těla, pak se orvalo zapraskání statické elektřiny a tlumené světlo v kabině zhaslo.
Caspene rychle přiložil omračující blaster k Veudéovu krku a zmáčkl spoušť. Namísto modrobílých kruhů vyšlehlo je slabé modré světýlko a Veudé se skácel k zemi.
Caspene ho zvedl, už ho to přestávalo bavit. Přenesl ho skrz dveře do čekajícího taxi a řekl pilotovi aby je zavezl zpět k plošině 258.
Tam bezvládného Veudéa s Los-Keanovou pomocí uložil do vězeňské cely a znovu zahesloval dveře a ty se s hukotem sesunuly ze stopu k zemi .
„Už víte, jak se dostal ven?“ zeptal se Caspene, když oba procházeli chodbou k pilotní kabině.
„Při zásahu iontovými děly.“ odpověděl suše Los-Kean „Když jsme prchali z Andarenis.Nejspíš zjistil že při každém zásahu se dveře asi na dvě vteřiny odemknou, poté už mu jen stačilo strčit pod ně třeba botu, aby se nezamkly, ale aby nebyly otevřené.“
Dveře do pilotní kabiny se otevřely a Caspene a Los-Kean vstoupili dovnitř.
*
Královna Lamia stála u okna své kajuty, během Caspeneovy cesty za znovuunesením císaře Veudéa, opravil jeden z pilotů hypermotor a loď se nyní opět vznášela nad Nimediapolis.
Pomalu prolétli skrz mraky a zamířili do černého vesmíru.
A najednou
„PRÁSK“
zářící červenobílý paprsek prolétl z hvězdného nebe k mrakům, propíchl je jako jehla a
asi vteřinu bylo ticho a klid, pak z mraků vyletěl sloupec ohně a světla, který zasahoval vysoko do vesmíru
opět chvilku klid, pak žlutě zářící kruh jakoby spálil všechny mraky, roztahoval se a roztahoval a jak mraky ustoupily byl pod nimi vidět povrch Nimediapolis, jenže teď bylo celé město tmavé, hořelo, dým a trosky létaly ven z kruhu, pryč od epicentra výbuchu,
„DOUNNNNNG“ ohlušující, uši rvoucí dunivý zvuk výbuchu protonového torpéda
najednou se vše obrátilo, dým a trosky letěly zpátky do středu , mraky se sběhly a srazily uprostřed.
Planetární štít nebyl Nimedianům nic platný, protonové torpédo zničilo celé hlavní město jednou ranou.
Pět miliard obyvatel, nikdo neměl šanci.
Lamia se ve škole učila co přijde teď když je město zahaleno mraky. Celé město se propadne o dobrých pětatřicet metrů do hloubky, výškové budovy se sesunou jako domečky z karet, smrtící radiace bude ještě 10 let dokonávat své dílo, a to jen v případě, že bude celá oblast včas zakonzervována, jinak bude radiace trvat staletí.
To všechno kvůli jedinému člověku, Nissivu Veudéovi, kvůli ctižádostivému forseanovi, který nepřiznal vlastní porážku.
Lamaia mohla jen doufat že Andarenis stejný osud nepotkal.
Odvrátila se od okna , za nímž právě dopadlo další protonové torpédo.
kapitola
4
„Pane!“ vykřikl pilot a pohlédl na displej před sebou „Z hyperprostoru vystoupila Forseiská flotila. Už dosáhly nižší orbity, za chvíli budeme na dostřel.“
„Kolik jich je?“ Zeptal se Caspene, zatímco se připoutával ve střeleckém křesle.
„Asi 250 pane, elmexcruisery a pět prstencových lodí.“ odpověděl hbitě pilot „A právě vypouštějí stíhačky.“
Caspene si k sobě přitáhl střelecký panel, chytil se madel po stranách a připravil si palce na spouště. Nasadil si holobrýle a sledoval jak se k němu blíží jednotlivé, červeně označené body, které znázorňovaly forseiské stíhačky, daleko za nimi byly vyznačeny polohy velkých lodí, spolu se jmény, které vysílaly jejich ID čipy.
Stíhačky se k nim pomalu přiblížily a začaly pálit, Caspene palbu opětoval a postupně zjistil, že Los-Kean a druhý pilot nejspíš obsadili děla po obou stranách lodi a pomáhají mu sestřelovat stíhačky, které minul.
Zapnul si intercom a spojil se s dělem na můstku.
„Tady Caspene, mám dělo v pilotní kabině,“ říkal do vysílačky, zatímco sestřelil další forseiský stroj. „Kdo je na levoboku?“
„Tady Los-Kean,“ozval se z vysílačky známý hlas „Caspene, nařiď pilotovi aby přešel do hyperprostoru. Co nejrychleji!“
„Potvrzuji,“ řekl pilot a začal propočítávat kurz.
Caspene sestřeloval další a další stíhačky, které vždy po zásahu rozkvetly do obrovské ohnivé koule. Moc dobře si uvědomoval že nebýt silných lodních štítů, s jejich velkým křižníkem by se stalo to samé. Forseiské stíhačky sice štíty neměly ale jejich výhoda byla v početnosti.
„Do přechodu na světelnou rychlost zbývá 60 sekund.“ Oznámil lodní počítač umělým hlasem a nad pilotovou hlavou se rozsvítil odpočet holografických hodiny.
„Caspene!“ zakřičely z vysílačky dva hlasy najednou.
Caspene se otočil zpět k průzoru a ztuhla mu krev v žilách.
Přímo proti němu letěla forseiská stíhačka, těžký sebevražedný letoun.
Nevšiml si jí, protože se díval na hodiny
Bylo pozdě, už byla nad dostřelem Caspeneových děl, jeho brýle už jen ukazovaly
vzdálenost od jejich lodi.
20 metrů, 15 metrů, 10 metrů, 5 metrů
A najednou rozřízl prostor přesný, tenký zelenobílý laserový paprsek. Zasáhl stíhačku a ta se rozpadla ve dví a obě poloviny jen těsně minuly povrch lodi.
„Kdo to byl !?!“ zařval Caspene do vysílačky.
Ten zásah nemohl provést ani kopilot ani Los-Kean , protože nepřišel ani z jedné strany ale zezadu, nejspíše z můstku.
Ale kromě Caspenea a hlavního pilota, kteří byli v kokpitu, Los-Keana který byl v levém křídle a druhého pilota , který byl napravo už tu byl jen Veudé, zamčený ve vězeňské cele a
„To jsem byla já.“ ozval se ze sluchátka jemný hlas.
„Vaše výsosti!“ vydechl překvapeně Caspene. Chvíli jen rozpačitě hledal slova a nakonec se stejně zmohl jen na pouhé „Děkuji.“
Ruce ho po tvrdém šoku opět začaly poslouchat a opět se chytil střelecké páky
„Já myslel že jste ve své kajutě.“ ozval se tentokrát Los-Keanův hlas.
„Přece si nemyslíte že bych
“
Královna Lamaia už svou větu nedořekla.
Celá loď se najednou otřásla, zpomalila a začala se stáčet doleva.
„Zásah levého motoru, stáčíme se!“ vykřikl do vysílačky hlavní pilot tak nahlas že Caspeneovi začalo pískat v uchu.
Pilot hbitě zapojil manévrovací trysky, vyrovnal loď na původní kurz, zastavil loď a v tom okamžiku se hvězdy protáhly do dlouhých čar, forseiská flotila i stíhačky zmizely a loď se octla v hyperprostoru.
„To bylo těsně.“ řekl po dlouhé chvíli ticha hlavní pilot „Půl vteřiny a byli bychom někde na Oloxu.“
„Co to narazilo do motoru?“ zeptal se Los-Kean „Podle otřesu to nebyl laser.“
„Správně.“ přitakala Lamaia „Polovina té forseiské stíhačky vletěla přímo před trysku, viděla jsem to odtud.“
*
Po pěti minutách se čáry hyperprostoru stáhly zpět do hvězdných teček a před lodí se vynořila obrovská červeně světélkující koule, se silnými čarami, připomínajícími žíly.
Ta koule byla Jamin, nejlidnatější planeta galaxie, jejíž povrch byl celý pokrytý zástavbou výškových budov, a ty žíly byly hlavní vzdušné trasy , jimiž každou hodinu prolétávaly miliony lodí.
Na Jaminu byla nejvyšší budova dlouhá něco přes šest kilometrů a byl to hotel Intergalactical, spousta budov byla postavených jedna na druhé a například vládní komplex byl položen na sedmnácti podpěrných mrakodrapech, v nichž sídlila jednotlivá ministerstva a úřad vlády.
Loď, ve které seděl také Caspene , pomalu vplula do širokého proudu lodí, který mířil právě k tomuto komplexu.
kapitola
5
Atos Leonidion seděl ve svém červeně vypolstrovaném křesle a rozhlížel se po Velké síni Centrálního federačního soudu. V půlkruhu před sebou viděl zástupce všech sektorů federace. Uprostřed půlkruhu, který se postupně zvedal k zdobenému stropu, byly dva malé stolky, za kterými sedělo pět forseanů.
Vpředu císař Nissiva Veudé, seděl sám, za svým vlastním stolkem, před sebou jen sklenku s vodou a okolo mel těžká kovová elektropouta.
Za ním za dlouhým stolkem seděli velitel forseiské armády Msalia Xanthé, předseda forseiské vlády, forseiští ministři obrany a zahraničí.
Pod jejich nohama na mramorové podlaze byl z drahých kamenů vyskládaný oranžový půlměsíc se zjednodušenou galaxií ve výřezu. Symbol Galaktické Federace.
Leonidion seděl ve druhé ze dvou dlouhých lavic, které byly umístěny proti půlkruhu delegátů.
Z první řady, která byla o něco níže než druhá, vstala předsedkyně Centrálního federačního soudu Galaf Jinewal, převzala holopapír od svého poradce, zapnula si mikrofon a pomalu promluvila k davu diplomatů.
„Vážení zástupci Galaktické Federace.“ řekla vážně a po malé odmlce pokračovala: „Dnes se Centrální federační soud usnesl na tomto rozhodnutí.“
Nyní už byla odmlka o něco delší.
„Sektory a světy Forseiské Říše, které byly už od založení Federace jejími členy, jsou s okamžitou platností vyloučeny, a označeny za neutrální, vůči Federaci.“
V sále nastalo hrobové ticho.
„Tento rozsudek byl vynesen z důvodu neplnění sankcí po takzvané Modré Válce, na nichž se dohodl Federační Senát 1.8.2056, z důvodu vojenského obsazení planety Andarenis, zakladatelského světa Federace, a z důvodu útoku protonovými torpédy na planetu Nimedia, taktéž zakladatelského světa Federace, a z důvodu téměř naprostého vyhlazení jejích obyvatel.“
Celý dav mlčel ale Leonidion si všiml, že se většina postav v sále mračí.
Leonidion sám o tom útoku pouze četl z hlášení Nimedijské obrané jednotky a mluvil o něm s Caspeneem. Byl to ten největší masakr o kterém kdy slyšel. Dvacet osm miliard mrtvých, dalších deset miliard se bude muset odstěhovat z planety, která bude na dalších osm století zamořená radiací.
„Tento rozsudek nabývá moci po dnes, dne 1.3.2057. Na tomto rozsudku se shodla porota Centrálního federačního soudu, z přítomných padesáti šesti členů poroty hlasovalo čtyřicet dva pro, jeden proti.“
Galaf Jinewal položila holopapír a sáhla po malém dálkovém ovladači k holopanelu, který byl zabudovaný v Leonidionově stole.
Nad pěti forseany se rozzářila holografická mapa galaxie.
Měla tradiční tříbarevnou kombinaci zelená-modrá-červená. Předsedkyně zmáčkla tlačítko a všech čtrnáct zelených forseiských sektorů zablikalo a zmizelo, po chvíli opět zablikaly a znovu se objevily, tentokrát však modré.
Xanthé s ministrem zahraničí si začali šeptat, ministr se předklonil a řekl něco Veudéovi.
Za chvíli se ozvalo slabé pípnutí.
„O slovo se hlásí císař Forseiské Říše Nissiva Veudé.“ oznámil počítač a Veudé si stoupl.
„Přejete si něco sdělit soudu Vaše Výsosti?“ zeptala se zaraženě Galaf.
„Děkuji vaše Ctihodnosti.“ Řekl pomalu Veudé „Ze svého postu císaře a nejvyššího politického a vojenského představitele Forseiské Říše, žádám tento soud aby změnil barvu našich sektorů na červenou.“
Veudé si sedl zpátky a s pobavením pozoroval vlnu údivu, která projela sálem.
To znamenalo nepřátelský status říše vůči federaci.
„Soud vaši prosbu přijímá.“ řekla potichu Galaf a po zmáčknutí tlačítka na dálkovém ovladači se mapa opět změnila.
*
Xanthé pomalu procházel chodbou císařského křižníku, která vedla přímo do Veudéovy kajuty. Došel ke dveřím, na pravém panelu vyťukal kód a dveře se pomalu otevřely.
Za nimi v černém křesle seděl Veudé.
„Přál jste si mě vidět Vaše výsosti?“ zeptal se opatrně Xanthé
„Dobrý večer Xanthé.“ pozdravil jej císař aniž odpověděl na jeho otázku a pokynul mu do druhého křesla.
„Víte Xanthé proč jsem vás pozval?“ zeptal se Veudé s divným úsměvem na tváři.
Xanthé se po chvilce rozhodl, že teď bude otázku ignorovat on.
Chtěl přejít rovnou k věci.
„Vaše výsosti, “ řekl opatrně „mohu se vás zeptat, proč jste se při soudu na Jaminu označil za nejvyššího vojenského velitele forseiské armády, dobře víte, že touto hodností disponuji já.“
Xanthéa tahle otázka trápila už dlouho, doufal, že se Veudé jen přeřekl, nebo to řekl jen proto, aby udělal dojem na soud. Ale od soudu už Veudé Xanthéa neoslovoval hodností velkoadmirála, vždy použil jen jeho příjmení.
Veudé se znovu usmál, a teď Xanthé poznal, že se nesměje pobaveně ale zlomyslně.
„Odpovím vám na tři vaše otázky Xanthé,“řekl pomalu Veudé „a možná i na tu čtvrtou.“
Už zase , blesklo Xanthéovi hlavou, zase jenom XANTHÉ, proč mu ksakru neříká velkoadmirále. A navíc, Xanthé vyřkl jen jednu jedinou otázku, i když tu druhou měl právě na jazyku.
„Zaprvé, označil jsem se za nejvyššího vojenského velitele forseiské armády, protože jím už přes dva dny jsem.“ řekl Veudé a pozoroval, jak Xanthé pomalu tuhne.
„Zadruhé,“pokračoval císař a bylo vidět že se docela dobře baví „neoslovuji vás vojenskou hodností, protože už dva dny jste vyloučen z armády.“
Xanthéovi se zastavilo srdce a modrá kůže mu znatelně zbledla.
„A za třetí,“ dodal po chvíli mlčení „co se týče vašeho budoucího osudu, budete souzen císařským vojenským soudem.“
„P-p-p-proč!?!“ vykoktal pomalu Xanthé.
Veudéovi se zablýskly oči náhlým vztekem a jeho obličej získal tmavomodrý nádech.
„Za vlastizradu!“ zaburácel císař, plný vzteku a po krátké odmlce , kdy uklidňoval sám sebe, pokračoval: „Opravdu si myslíte, že nerozeznám iontový výboj od turbolaseru. Myslíte, že jsem tak hloupý, abych vám uvěřil, že vaše senzory zaměřili naši loď mimo planetu už pět setin vteřiny po výstupu z hyperprostoru, a že jste v tomhle malém intervalu stihl připravit protonová torpéda a vypálit, a přitom jste věděl, že jsem v bezpečí.“ chabě se usmál „Trochu rychlé nemyslíte Xanthé.“
Xanthéovi klesla hlava. To všechno byla pravda, Xanthé nechal pálit z protonových torpéd, a domníval se že Veudéova mrtvola zmizí v miliardách dalších těl. Na loď nechal střílet turbolasery už při útěku z Andarenis, a stíhačkám nad Nimedií to nařídil také.
„Odejděte a zabalte si věci Xanthé.“ Řekl po dlouhé minutě ticha Veudé „Po přistání si pro vás přijde soudní ochranka.“
Xanthé se poslušně zvedl a odešel. Jeho život byl na dně.
Ale dokázal to co si vždycky přál, deset dlouhých měsíců byl velitelem všech forseiských vojáků, dotáhl to až na velkoadmirála.
A teď byl konec, věděl že ho nezabijí, na Forsei byl trest smrti zakázán, ale Veudé se postará aby dostal doživotí, doživotí v té nejhorší díře galaxie.
*
Caspene seděl v pohodlném červeném křesle, proti němu ve stejném křesle seděl kancléř Leonidion a oba se dívali na hologram, vysílaný z malého stolku.
Byly to záběry které Caspene asi před dvěma dny sestříhal. Záběry bezpečnostních kamer, Caspeneovy límcové kamery a holobrýlí.
Bylo zvláštní, dívat se sám na sebe, jak pobíhá po lodi, bylo zvláštní znovu vidět jak střílí po Veudéovi v holokabině, jak pálí zelenobílé paprsky po forseiských stíhačkách.
Když běžely záběry z okna, za kterým vybuchovalo protonové torpédo, Leonidion odvrátil tvář a zavřel oči.
„Víte že tu bitvu ukončili až když Veudé pod nátlakem odeslal rozkaz k odletu!“ řekl znechuceně „Po pěti hodinách boje bude Nimedia ještě osm set let neobyvatelná.“
Na hologramu právě běžel obraz , kde Lamaia vyběhla na můstek, sedla si do křesla, vzala si holorbýle a chopila se střelecké páky.
„Víte že tu bitvu neukončili, když jste odletěli?“ zeptal se kancléř zhnuseně „Veudé musel odtud vydat příkaz“
Caspene pochopil řečnickou otázku a dál se díval na film.
Lamaia právě sestřelila tu sebevražednou stíhačku, Leonidion povyskočil a zavýskl.
„To bylo těsné!“ řekl když se oklepal. „Lamaia byla nejlepší střelkyní královské Akademie, kterou jsem kdy poznal.“
Caspene se pousmál a Leonidion poznal, že se asi nechová jako kancléř nejmocnější organizace v galaxii.
Ozvalo se pípnutí a otevřely se dveře do kancléřovy pracovny. Za nimi stál Los-Kean a na tváři mel směs strachu a rozčilení.
„Admirále, Kancléři.“ pozdravil formálně a netrpělivě si sedl do třetího křesla.
„Přišlo to asi před pěti minutami.“ řekl Caspeneovi a podal mu malý holopapír.
Caspene přejel řádky očima a ztuhl.
„Co se stalo?“ zeptal se opatrně Leonidion.
„Už je to tady.“ řekl Caspene pomalu „Forseiská říše, Unusský pakt, Yanall a všechny ostatní nepřátelské sektory kromě Anachronie, založili Forseiskou alianci.“
Na tři údery srdce se Caspene odmlčel.
„A vyhlásili nám válku.“
EPIZODA II.
FORSEA ÚTOČÍ
Galaxie je ve válce.
Od vyloučení forsei z federace uběhlo už šest měsíců.Forseiská Aliance dobývá stále větší území, které roste každým dnem.
Caspene Gythelion byl pověřen, jakožto admirál a člen vrchního štábu Spojených Vojsk Galaktické Federace , aby dohlížel nad tajnou službou, a kontroloval všechny kroky Aliance.
Los-Kean Alnya byl převelen do centra Galaktické Letové Kontroly, aby sledoval případné podezřelé přesuny Alianční flotily.
Velkoadmirál Xanthé byl forseiskými soudy odsouzen na doživotí a Nissiva Veudé se stal velitelem Alianční armády.
Galaktické federace, která kdysi ovládala tři čtvrtiny galaxie, měla nyní asi polovinu svého někdejšího území.
A Forseané začali s vývojem dokonalé, ničivé, zastrašovací zbraně, která má Alianci zajistit konečnou porážku Federace
kapitola
1
Los-Kean stál u vchodových dveří do Velké síně letové kontroly na Jaminu.
Před ním se ve velkém sále vznášela spousta holografických map, které zobrazovaly jednotlivé sektory Galaxie. Od jeho minulé návštěvy před týdnem už zase dva sektory ubyly a jejich holopanely byly vypnuté.
Uprostřed kruhového sálu stál velký válcovitý holopanel a nad ním ve vzduchu visela mapa celé galaxie, kolem něj byly ve čtyřech kruzích, které představovaly jednotlivé pásy galaxie, rozestavěny ostatní holopanely.
Po jednotlivých hologramech přebíhaly barevné kuličky, zobrazující největší lodi, cestující hyperprostorem.
Ty menší byly zobrazovány pouze v jednotlivých malých sálech, které byly vyhrazeny jednotlivým sektorům. Malé sály zobrazovaly i dobyté sektory, ty většinou zobrazovala i Velká síň ale pro přehlednost stavu války byly tyto hologramy vypínány
Los-Kean sešel po krátkých schodech dolů do haly a zahnul do vedlejších dveří Pozorovacího sálu.
Pozorovací sál byl určen pro sledování kterékoli části galaxie, i rok a půl dozadu.
Los-Kean přistoupil k panelu napravo od dveří, zavřel dveře a zhasnul světla.Panel se automaticky rozsvítil a zobrazil mapu. Los-Kean navolil část, která ležela v neobjevených částech galaxie a zvolil čas před čtyřmi měsíci.
Uprostřed sálu zasršely modré jiskry ale žádný hologram se neobjevil.
Los-Kean si sedl do černého křesla a přisunul si dálkové ovládání. Přikázal zrychlit čas tak, aby tři dny uběhly za jednu vteřinu .
Najednou se objevila malá červená kulička, která mířila kamsi doprostřed sálu.
Po chvíli se zastavila a zmizela, pak přišla další, a mířila do stejného místa jako ta první.
Los- Kean zrychlil hologram na týden za vteřinu.
Kuličky přilétaly, odlétaly, mizely a objevovaly se.
Los-Kean už se na ten hologram díval potřetí za měsíc. Často přemýšlel proč alianční lodě létají do neznámých regionů. Postupně vyloučil všechny možnosti, které ho napadly.
Kdyby Aliance neznámé regiony zkoumala, nelétaly by lodě pořád do jednoho místa.
Kdyby tam bylo vojenské shromaždiště pro nějakou větší akci, nelétaly by lodě pryč.
Kdyby,
kdyby.
Pravděpodobná mu vycházela jen jediná možnost.
Aliance si v neznámých regionech založila tajnou vojenskou základnu. Ale proč zrovna v neznámých regionech, v té nejneznámější části galaxie, kde bylo nebezpečné se jen ukázat.
Los-Kean sám v neznámých regionech nikdy nebyl, ale podle vědeckých týmů, které tam byly vyslány, tam neexistovala žádná vyspělá civilizace, místy byly objeveny planety s primitivními obyvateli, kteří obvykle navázali styky s federací ale zachovali si svou autonomii.
Ale vědecké výpravy za okraj známé galaxie byly zrušeny už před modrou válkou, protože většinou skončily fiaskem.
Z padesáti vyslaných výprav se vrátily čtyři.
Los-Kean vypnul pohyb hologramu a přikázal počítači aby najednou promítl trasy všech lodí, které v tomto místě proletěly za posledního půl roku.
Zobrazil se mu hologram ne nepodobný kometě, spousta tenkých čar, které z jediného bodu mířily tam, kde byla známá galaxie.
Los-Kean si nechal vytisknout souřadnice cíle a počítači nařídil, zobrazit trasy na mapě galaxie.
Pomyslná kometa zmizela a nahradila ji mapa galaxie, černobílá, jen s hranicemi sektorů.
Všechny čáry mířily buď na Forseu, Elmex, Erus, nebo do jiného významného světa Forseiské říše.
Ani jedna nekončila na Unussu, Yanallu nebo na nějakém jiném, neforseiském světě Aliance.
Když vypnul hologram a vyšel z Pozorovacího sálu, uviděl na velké mapě galaxie, jak se ze všech stran sběhly červené kuličky, a zamířily do jediného bodu.
Byl napaden další federační svět.
*
Těžké dveře do kancléřovy pracovny se pomalu otevřely a Caspene vstoupil dovnitř.
Kolem kruhového stolu, uprostřed kanceláře, stálo šest křesel, a v nich seděli nejvyšší představitelé federace.
Byl tam Kancléř Leonidion, který za tři měsíce, kdy ho Caspene neviděl, zestárl o dobrých pět let.
Vedle něj seděli nejvyšší velitel Spojených Vojsk Galaktické Federace - viceadmirál Granom, předseda federační vlády - Riard Wane, ministr obrany a Los-Kean.
Poslední křeslo bylo volné pro Caspenea.
Když řádně pozdravil všechny přítomné, usadil se do křesla a sledoval Los-Keana jak se zvedá a bere ze stolku dálkové ovládání holoprojektoru.
Nad stolkem se zjevila mapa galaxie, nad níž blikala červená tečka, u které byly napsány souřadnice.
„Pánové,“ řekl potichu Los-Kean „do bodu, který vidíte nad mapou se už přez rok a půl sbíhají forseiské lodě.Záměrně říkám forseiské ne alianční. Za celý rok a půl, který je v archivu Letové kontroly sem neletěla jediná neforseiská loď.
Pouze jednou odtud vyletělo cizí plavidlo, ale po dvou dnech se opět vrátilo.
Zatím to vypadá, že se jedná o tajnou vojenskou základnu pro výzkum nových lodí.
To by vysvětlovalo to neidentifikované plavidlo.“
Mezitím co Los-Kean mluvil, hologram postupně zobrazil zrychlené lety červených lodí a jednu modře označenou loď, letící do galaxie a zase zpátky.
„Ta cizí loď letěla na Elmex, že ano?“ zeptal se Leonidion.
„Ano pane.“ odpověděl Los-Kean „Přímo do centrální soustavy sektoru.“
„Co navrhujete?“ zeptal se premiér Wane.
„Mohli bychom tam poslat výzvědnou jednotku.“ navrhl ministr obrany.
„To by nemělo význam.“ řekl potichu Granom „vojenskou jednotku, ať už výzvědnou nebo jakoukoli jinou, zničí ihned po příletu. Lepší by bylo vyslat diplomatickou loď, která by těsně před výstupem z hyperprostoru vyslala zprávu, a apelovala by na základní práva bytostí, a na diplomatickou imunitu.“
„Myslíte že to bude fungovat?“ zeptal se nedůvěřivě Wane.
„Určitě.“ ujistil ho Granom „V tak závažném případě jako je objevení tajné základny musí kontaktovat vyšší místa. Jsem si jist že vyšší velení by nikdy neporušilo reguli o diplomatické imunitě.“
„Víte že lidi jako jsou Veudé a Xanthé takové regule nezajímají?“ řekl potichu Caspene. „Vždyť před rokem se pokusil zabít tady velvyslance Alnyu a mě!“
„Buďte si jist že až k Veudéovi se tato zpráva nedostane.“ chabě ho uklidňoval viceadmirál „A i kdyby, Veudé nemůže ignorovat svůj velící štáb. Nebo si diplomaté mohou vyžádat odpověď. Tak jako tak, Forsei bude jasné, že jsme jejich základnu objevili“
„Dobrá,“ řekl po chvilce ticha Leonidion „takže tam vyšleme diplomatickou loď která odešle zprávu a vyžádá si odpověď. Teď, kdo se té výpravy zúčastní?“
Ke Caspeneovu obrovskému úžasu, zvedl Los-Kean ruku asi do výše svých očí.
„Pokud dovolíte, já bych se přihlásil jako člen výpravy.“
Všichni se na něj překvapeně podívali. Každý z přítomných čekal že někdo navrhne nějakého diplomata, který byl zrovna volný, nebo létal po galaxii.
Caspene se podíval Los-Keanovi do tváře a ten jen zvedl jedno obočí, čímž, jak Caspene pochopil, jej vyzíval k přihlášení se do výpravy.
Dlouho se nerozmýšlel a rozhodl se Los-Keanovi věřit, zvedl ruku stejně jako předtím on.
Překvapené pohledy se stočily na něj.
„Asi jsem blázen.“ Řekl s úsměvem Caspene „Ale letím taky!“
kapitola
2
„5,4,3,2,1, zapínám hyperpohon.“ Orvalo se z reproduktoru palubního počítače a hvězdy se protáhly do dlouhých čar hyperprostoru.
Caspene se odvrátil od okna své kajuty a sedl si na postel.Byl opět na Los-Keanově křižníku, opět po půl roce.
Začínalo to stejně jako tehdy, ale tenkrát odlétal na Andarenis, ne do zapadlých neznámých koutů galaxie.
Tehdy to byla vojenská mise s diplomatickými záměry, teď zase diplomatická mise s vojenskými záměry.
Pravda , mise na Andarenis se kapánek zvrtla, ale jinak svůj účel splnila. Přinesla Andarenis svobodu
ale smrt Nimedii.
Caspene si často říkal, co by se stalo, kdyby tehdy nezapnul svůj štít. On a Los-Kean by byli mrtví, královna Lamaia by byla mrtvá také, protože by nikdy nesouhlasila s připojením k říši.
Možná že život Nimedie by byl vyvážen smrtí Andarenis.
Nebo by přiletěla spojená vojska, porazila by říšskou flotilu a zemřeli by jen dva lidé, namísto dvaceti osmi miliard.
Dva životy ku dvaceti osmi miliardám.
Neměl to tlačítko mačkat, neměl si ten štít spouštět.
Měl zemřít.
*
Na lodi byli tentokrát pouze Caspene, Los-Kean a jeden pilot, ten druhý Trace N´afaelen musel odletět domů, na Skynxnexii, aby bránil svou rodnou planetu.
Po půlhodině letu, odeslal Los-Kean cílenou hyperprostorovou zprávu a čekal na odpověď. Přišla asi po pěti minutách a byla velice stručná:
Vystupte z hyperprostoru na nastavených souřadnicích.
Vaší posádce nebude ublíženo, vzhledem k vojensko-diplomatickým regulím.
To bylo vcelku příznivé.
„Nebude ublíženo“ mohlo ale znamenat cokoli.
Jen co Caspene zprávu dočetl,začaly holografické hodiny odpočítávat poslední minutu k cíli. Hyperprostorové čáry se smrskly do malých teček a okolo lodi se objevilo obrovské asteroidové pole, všude okolo poletovaly malé i velké kameny, narážely do sebe a pilot měl co dělat, aby sám uřídil loď bludištěm štěrku.
Zručně manévroval lodí, jednomu asteroidu se vyhnul zprava, druhému zleva, třetí podletěl.
Caspene si šel stoupnout na prosklenou chodbu a díval se ven do vesmíru.
Najednou sebou loď prudce trhla. První co Caspenea napadlo, byl tažný laser ale ten by loď přeci nezastavil.Podíval se chodbou skrz čelní sklo a ztuhl.
Čekal obrněnou základnu, čekal planetu s vojenskými středisky, čekal velký asteroid s jeskynním systémem, ale nečekal tohle
Šest obrovských asteroidů, sestavených do pravidelného pětiúhelníka s jedním uprostřed. Všechny pospojované tlustými ocelovými trubkami.
Celý komplex slabě blikal jednotlivými okny ve skále, z pěti okrajových částí co chvíli vyšlehovaly blesky a rozbíjely malé asteroidy, které se dostaly příliš blízko.
Tohle by forseané nemohli nikdy postavit.
Náhle Caspene koutkem oka něco zahlédl, otočil se a ztuhl podruhé, obrovská loď, jakou Caspene nikdy neviděl.
Volat na Los-Keana a pilota už bylo zbytečné, loď doplula nahoru, přímo proti federačnímu křižníku.
„Pane!“řekl pomalu pilot „Podle senzorů je to ta loď která byla na Elmexu.“
Ta loď byla divná, její design se nepodobal ničemu co Caspene kdy viděl.
Mohutná hranatá hlava lodi se podobala jednotlivým článkům Los-Keanova křižníku, za ní byla dlouhá úzká střední část a záď měla podobu položeného dvojitého kříže jako dvě plus napsaná blízko sobě. Zpoza příčných částí zádi bylo vidět slabé světlo motorů.
Všichni tři na tu loď zírali.
Zpod její hlavy najednou vylétla malá bíle zářící kulička a letěla přímo k nim. Uprostřed cesty se zastavila a poslední co si Caspene uvědomil byl záblesk bílého světla.
A pak už bylo jen to bílé světlo, čisté neposkvrněné bílo
*
Kdy se probral, Caspene nevěděl. Všude bylo bílo, až po chvilce rozzeznal jemné stínové záhyby bílé kovové stěny.
Chtěl si protřít oči, ale zjistil, že má připoutané ruce.
Ale ne klasickými ocelovými elektropouty, okolo zápěstí mu jen svítily modré jiskřičky. Zjistil, že visí ve vzduchu, pokusil se podívat, jestli má ta divná pouta i kolem kotníků ale jakmile se podíval dolů a sklonil hlavu udělal ve vzduchu prudký přemet dopředu, po hlavě.
Po chvíli si uvědomil, že pomocí pohybů hlavy, ovládá svůj pohyb, respektive pouze rotaci svého těla.
Za jeho zády zasyčely dveře a on otočil hlavu doprava. Celé jeho tělo se prudce otočilo a on zahlédl půvabnou mladou ženu v bílém plášti. Dveře za ní se zavřely a splynuly se stěnou tak, že by Caspene ani náhodou nepoznal kde jsou umístěny.
„Zdravím vás admirále.“ řekla vlídným jemným hlasem. „Jsem ráda že jste se konečně probral.
Caspene na ni zůstal civět. Nebyla forseanka, protože neměla modrou kůži ani oranžové oči.
Měla dlouhé, uhlově černé vlasy, drobný nos, plné rudé rty a bílé zuby, ale hlavně, měla překrásné hnědé oči, čokoládově hnědé oči.
Mluvila s lehkým přízvukem ale bylo vidět že internal už nějakou dobu používá.
„Nedělejte němého admirále.“ řekla přísně, takže bylo jasné, že si Caspeneův pohled vyložila jinak než byl míněn „Vím že mi rozumíte“
„Ale ano.“ namítal Caspene „já já ne-nedělám němého já jen
Kdo jste?“ vykoktal ze sebe tak rychle že tomu ani sám pořádně nerozuměl.
Žena se na něj podezřívavě podívala,jako by chtěla zjistit jestli je Caspene dostatečně důvěryhodná osoba.
„Jsem Era Xan,“ odpověděla po chvilce mlčení „doktorka Era Xan.“
„Těší mě doktorko.“ řekl s chabým úsměvem Caspene „Mohla by jste mi prosím sdělit, kde se právě nacházím?“
„Jestli jste to dosud nepoznal tak ve vědecké laboratoři.“ odsekla mu Era „Na vládním komplexu Ortexské republiky, jménem Ortex IV.“
„Čtyři!“ vyjekl Caspene „Vy tu máte více stanic!“
„Celkem něco přes dvacet.“ odpověděla klidně Era „Jsou roztroušeny v celém ortexském prostoru.“
„Takže nejsou v galaxii.“ pomyslel si Caspene. „Ještě o nás nevědí, protože my nevíme o nich!“
Mezitím přešla doktorka Xan na druhý konec své laboratoře. Chůzi měla lehkou a elegantní, její dlouhé černé vlasy za ní volně vlály, stejně jako její bílý plášť.
Zmáčkla další neviditelné tlačítko na zdi a ze stěny se vyklopil počítačový panel. Caspene jej chvíli pozoroval a uvědomil si že není psaný forseiskou abecedou a písmo vypadalo spíše jako nějaké hieroglyfy.
Forseané by nikdy nevymysleli tak nepraktickou novou abecedu. Piktogramy a hieroglyfy už se v galaxii léta nepoužívaly , nahradily je praktičtější jednohláskové znaky.
„Vy nejste z Forseiské říše, že ne?“ zeptal se opatrně Caspene „Vaše kůže, vaše oči, abeceda, kterou píšete.“
„Ne, nejsem z forseiské říše,“ odsekla mu znovu tím svým jemným hláskem „Jsem ortexanka a jsem na to hrdá.“
„Proč se ke mně tak chováte?“ zeptal se rozčileně Caspene.
„Jak admirále?“ nechápala doktorka.
„S odstupem.“ vysvětlil Caspene „Jako bych byl něco divného a nebezpečného.“
Usmála se, ale ne pobavením, spíš se smála Caspeneovi
„A nejste snad?“ zeptala se s tím divným úsměvem na rtech „Jste přeci vetřelci, nikdo neví co můžete nebo nemůžete udělat. Jak vůbec víte o forsei?“
Caspene na ni zůstal tupě zírat.
Chvíli mu trvalo než se z toho šoku oklepal.
„Vetřelci!?!“ usmál se udiveně „Proboha, kdo vám tohle řekl?“
„Císař Veudé.“ odpověděla jako by divila se nad jeho vlastním údivem.“Osobně jsem s ním mluvila“
„Veudé!“ řekl zamyšleně Caspene „Vždyť Veudé mě zná, osobně mě zná.“ zarazil se.
Veudé! Veudé je tady. To není možné, sám Caspene pracoval s tajnou službou, měli pravidelná hlášení o Veudéově pohybu, ledaže
No ovšem dezinformace, mělo mu být už od začátku jasné že je Veudé tak dobře sledovatelný.
„Jak by vás mohla Jeho výsost znát.“ divila se tentokrát Era „ Tvrdil mi, že jste vetřelci z jiné galaxie, chtěl aby jste byly hned po příletu zabiti!“
„Hned po příletu?!“ vyvalil oči Caspene „Oni věděli že přiletíme, jak dlouho to věděli?“
Caspene přijal odpověď na svou zprávu po pěti minutách, hned poté vystoupili z hyperprostoru. Za pět minut nemohli stihnout schválit zprávu a odeslat tu divnou loď.
„Věděli to tak pět možná šest hodin předem.“ odpověděla klidně Era
Mají na Jaminu špeha. Šest hodin předem, to právě probíhala porada v kancléřově pracovně.
„Co všechno nám o nás Veudé řekl?“ zeptal se podezřívavě Caspene.
Era si zřejmě jeho pohledu všimla a znovu si pohledem přezkoumala jeho důvěryhodnost.
„Jen to, že jste vetřelci z jiné galaxie, můžete být nebezpeční a že bychom vás měli zabít hned po doletu.“ řekla, jako by to bylo jen tak.
„Proč jste nás tedy nezabili?“ zeptal se nechápavě Caspene.
Když chtěl Veudé někoho zabít, udělal to a nepředával své oběti ke zkoumání půvabným vědkyním.
„Já a ortexský předseda vlády jsme ho přemluvili.“ řekla pobaveně „Pan předseda vás chtěl ušetřit, já jsem si vás chtěla jen prozkoumat a pak ať si s vámi forseané dělají co chtějí.“
No bezva, nejprve pokusný králík a potom mrtvola, hezké vyhlídky.
„A on vás poslechl?“ divil se Caspene.
„Ano.“ řekla opět klidně Era „Jinak bychom přestali se stavbou Ničitele Světů.“
„Co?“ vykřikl Caspene a doufal že se přeslechl. To jméno neznělo vlídně.
„Ničitel Světů.“ odpověděla naprosto klidně Era „Obří loď se superlaserem, Forseané si ji u nás objednali, prý potřebují těžařské lodě.“
„Co umí ten superlaser?“ zeptal se zděšeně Caspene.
„Je to nejsilnější zbraň jakou jsme kdy jme kdy na ortexu vyvinuli.“ řekla hrdě Era „Je schopný rozstřelit i celou planetu!“
Caspene se ani nezmohl na výkřik, myslel že zešílí, oni dali forseanům věc co ničí planety!
„A to jim to jen tak dáte?“ divil se a jak prudce předklonil hlavu, udělal druhý rychlý přemet.
„A proč ne?“ zeptala se nechápavě Era, když Caspene hbitě dostal hlavu zpátky nahoru.„Je to jen těžařský stroj.“ řekla klidně “A forseané nám za to ukáží svojí galaxii“
„Jejich galaxii?“ křikl Caspene, kterému už s tou naivitou došla trpělivost
„Neukáží vám svojí galaxii, ukázali vám jen Elmex, to je jedna z nejstřeženějších a největších planet Forseiské říše. Kdyby jste si požádali o průzkum jiné planety, viděli by jste že galaxie není forseanů!
V celé galaxii žijí miliony druhů , všechny žijí v klidu a v harmonii, všechny kromě jediného, a tím jsou forseané.
V galaxii zuří válka, Forseané ničí a plení jeden svět za druhým!
Oni jsou ta špatná strana.
Vážně si myslíte že pouhý těžařský stroj by se jmenoval Ničitel Světů!!!
Klidně se podívejte do databanky naší lodi, podívejte se do databanky jakékoli forseiské lodi, najdete tam mapu galaxie.
A já vám klidně můžu říct co na ní uvidíte, bude rozdělená na červené, modré a zelené části.
Ta červená je barva forsei, ta zelená je barva Galaktické federace.
Veudé nás chtěl zabít i přes naši žádost o mírový průzkum.
My jsme diplomatická mise.“
„O nic jste nežádali!“ vykřikla Era, která mu, jak Caspene pochopil, nevěřila ani slovo.
„Posílali jsme zprávu!“ křikl Caspene „Pět minut před doletem!“
Doktorka se posměšně usmála: „Myslíte tu směs klikyháků, kterou nikdo neuměl rozluštit?“
Teď se usmál Caspene.
„Neuměl rozluštit? Každý forsean se tu abecedu učí od první třídy ve škole!“
Era se na něj znovu zadívala tím zkoumavým pohledem.
„Lhali vám!“ řekl potichu Caspene „Celou dobu vám všem lhali.“
„Nevěřím vám!“ křikla najednou Era, v jejích krásných hnědých očích se zračil vztek, ale i náznak pochybností, které v ní Caspene vyvolal.
Otočila se, zmáčkla jakési červené tlačítko
A najednou bylo všude černo, Caspeneovi chvíli trvalo, než si na tmu zvykl, a pak zahlédl slabé jiskřičky, které se podobaly těm, které mu běhaly kolem zápěstí a kotníků.
Tyhle také visely ve vzduchu a když ještě chvilku počkal, poznal, že v nich visí přichycený pilot z jejich lodi a dívá se na něj.
Najednou mu to došlo, on byl v téhle kobce pořád. To co viděl byl jen hologram, který ho obklopoval, a na zase viděla jeho, jen jako hologram, jestli si myslí že jsou Caspene Los-Kean a jejich pilot vetřelci, bylo to pro ni bezpečnější.
„Taky ti neuvěřila, že ne?“ ozval se mu za zády známý hlas.
Caspene se otočil stejným způsobem jako v pracovně.
Za ním stál, nebo spíše visel Los-Kean, ve stejné pozici jako on. Ruce a nohy roztažené, okolo zápěstí a kotníků modré jiskry.
kapitola
3
Era Xan stála u svého osobního počítače a projížděla si databanku lodi těch federačních diplomatů, jak si říkali.
Pomalu přejela do sekce map a začala stahovat data do svého přenosného holoprojektoru.
Nevěděla co si o nich má myslet, nevěděla co si má myslet o forseanech, nevěděla co si má myslet o vlastních lidech, nevěděla , co si má myslet sama o sobě.
Mohli lhát, všichni mohli lhát.
Jestliže cizinci mluvili pravdu tak lhali forseané.
Jestli mluvili pravdu forseané, lhali cizinci.
Jestli forseané celých těch pět let lhali a nikdo na to nepřišel, bylo to na pováženou. Ortexané byli nejinteligentnější rasa jakou Era znala, pravda, ona se stkala jen s primitivními druhy, které byly na úrovni doby kamenné. Ale ortexská technologie byla také o dobrých pět set let před forseiskou.
Možná že někdo na to přišel.
Bývalý prezident Wix Bale byl před čtyřmi roky nalezen mrtvý ve své pracovně a ortexané ani forseané neznali zbraň kterou byl zabit.
Ti cizinci tvrdili, že existuje jakási Galaktická federace, a že vede válku s Forseiskou říší. A jejich mapy to potvrzovaly. Všechny vypadaly tak jak je popsal ten pohledný mladý blonďák, co jej Veudé nazval admirálem.
Jenže ty mapy mohly být zfalšované.
Loď těch vetřelců měla stejné technologické rysy jako forseiské lodi.
Ale ti cizinci mohli třeba je uloupit forseiskou loď a převzít její technologii.
Nebo měli pravdu a ta loď byla vyrobena stejně jako forseiská, protože v galaxii to byl technologický standard.
Navíc jí vrtalo hlavou spousta dalších věcí, všichni tři cizinci mluvili o stejné galaktické federaci, o stejné válce, ta nerozluštitelná zpráva, šestihodinový náskok forseanů, a hlavně si uvědomila že Ničitel Světů není jméno pro mírovou těžařskou loď.
Existovala jen jediná možnost jak si ověřit pravost tvrzení těch cizinců, a hlavně, prokázat či vyvrátit vlastní podezření a pochybnosti.
Era si sedla k počítači a zadala připojení na databázi forseiské lodi Elecia
*
Císař Veudé seděl v nablýskaném křesle, na své nové lodi, na své nové zbrani.
Díval se průzorem na šest spojených asteroidů, které tvořily Ortex IV, nejdůležitější komplex v celé republice. V tomhle komplexu sídlila vláda, ministerstva, nejvyšší velení republikové flotily, a nejdůležitější úřady Ortexské Republiky včetně Republikové Akademie, ve které byla spousta skvělých vědců.
Před pěti lety kousek odtud našla forseiská tajná výprava stanici Ortex XVI.
Od té doby se z Ortexu stal spojenec Forsei. Tak to alespoň bylo napsáno v tajné spojenecké smlouvě. V praxi to vypadalo tak, že Ortex byl neformální součástí říše.
Na místo prezidenta republiky si Veudé po odstranění nepohodlného a podezřívavého Wixe Balea, dosadil svého člověka, který byl povolný uposlechnout všechny jeho příkazy.
Ortexané byli naivní, důvěřiví, mírumilovní, ale hlavně, měli ohromný technologický náskok.
Už to bylo čtyři a půl roku, co se domluvil s mladou doktorkou Erou Xan, že mu sestaví těžební loď, která bude schopna zničit planetu.
A před dvěma dny byl Ničitel Světů konečně schopen provozu, teď procházel generální kontrolou, po které bude moci poprvé vystřelit
„Vaše výsosti.“ oslovil Veudéa nějaký voják „Někdo se naboural do databanky Elecie. Pouze si prohlédl mapy, stáhl si překódovací program pro interial a zase se odpojil.“
„Pouze!?“ vykřikl Veudé tak vztekle a nahlas, že se polovina můstku otočila.
„Pouze si prohlédl mapy a stáhl dekódovací program!“ zuřil, toho vojáka by za to slovíčko pouze nejraději zabil. „Odkud to bylo?“ zařval na něj, teď musel jednat rychle.
„Z jedné z laboratoří.“ odpověděl voják vystrašeně „Přesně z laboratoře doktorky Xan“
Era Xan, hlavní projektátorka Ničitele Světů, byla chytrá, ona si domyslí co zanmená barevná mapa.
Navíc to byla ona, kdo si vyžádal výslech Gytheliona a Alnyy.
Podle toho, co Veudé viděl na bezpečnostních záznamech z její laboratoře to byl právě Gythelion, kdo ji přivedl na myšlenku prohledat databázi s mapami.
Veudéa se chopil další nával vzteku, Eru Xan už delší dobu podezříval, dříve splnila každý jeho příkaz, každou jeho prosbu, ale poslední dobou se jí nelíbily takové věci jako Veudéův příkaz přidělat na Ničitele Světů opakovací tubolasery, iontová děla a dávkovače na protonová torpéda.
Veudé ji musel hodinu přesvědčovat že v galaxii je spousta hvězdných pirátů a zlodějů, kteří by se pokusili těžební loď ukrást nebo poškodit.
Ale teď nebyl čas na vzpomínání, Era nepůjde za prezidentem, ten měl v republice pouze kontrolní funkci.
Půjde za někým kdo má pravomoci něco udělat.
Půjde za Finem. Za Dugem Finem, předsedou Ortexské vlády.
*
Těžké dveře hlavní jednací síně parlamentu se rozletěly a dovnitř vběhla zadýchaná Era Xan.
„Pane Předsedo!“ zakřičela Era přes celý sál „Potřebuji s vámi soukromě mluvit, s vámi a s ministrem obrany!“
„Je to opravdu tak nutné doktorko?“ zeptal se neochotně Dug Fin „Právě vedeme jednání o zákonu na ochranu
“
„Ano pane!“ přerušila jej Era „Je to věc nejvyšší závažnosti, ohledně ohrožení republiky!“
Premiér pochopil že to Era myslí doopravdy vážně, vstal ze svého křesla, odročil schůzi na neurčito a pokývl hlavou na ministra obrany. Ten se zvedl a spolu s Dugem odběhl za Erou, která mezitím zmizela ve dveřích.
Era našla první volnou soukromou kóji a usadila se za stůl.
„Co se děje?!“ zeptal se ministr obrany, a usadil se také.
Era vytáhla malý dlaňový holoprojektor a spustila jej.
Nad stříbřitým válečkem se zjevil hrbatý barevný kruh.
„Co to je?“ otázal se opatrně předseda vlády.
„To je mapa galaxie.Ortex je někde tady. .“ řekla neklidně Era a ukázala prstem do volného prostoru nad mapou.
„A co znamenají ty barvy?“ divil se ministr obrany.
„Počkat!“ křikl premiér „ Znamená to, to co si myslím?
„Ano.“ prohlásila zklamaně Era „Forseané nám lhali.
K téhle mapě mě přivedl jeden z těch zajatců, našla jsem ji u nich v lodi i v databance jedné z forseiských lodí.
Díky programu co jsem vytáhla z té lodi, jsem přeložila záznamy z té lodi.
Oni opravdu pochází z jakési Galaktické Federace.
V galaxii opravdu zuří válka, jakou si ani neumíme představit.
Forseiská říše začala válku, protože byla z té federace vyloučena.
„Proč byla vyloučena?“ zeptal se nevěřícně Dug Fin.
„Zmasakrovali celou planetu.
Nechali za sebou dvacet osm miliard mrtvých a planeta bude ještě osm set let neobyvatelná.
Řekl mi to ten starší ze zajatců.“
Oba muži se zamračili, poznala že jí věří
„Forseané jsou ta záporná strana! „ dodala tiše.
„A my dali jim do rukou Ničitele Světů.“ řekl zděšeně ministr.
„Musíme Ničitele Světů okamžitě zničit!“ křikl premiér a chtěl vstát.
„To nejde.“ Řekla beznadějně Era „Jeho povrch je ze supraatomového kovu, je neprůstřelný, neprorazitelný odolný vůči elektrořezačkám a radiaci, jeho teplota tání je téměř nedosažitelná, má nejsilnější štíty, jaké jsme kdy sestrojili.
Je nezničitelný.“
kapitola
4
„Musím se Ortexu zbavit.“ pomyslel si Veudé, zatímco přecházel po své pracovně. „Nezničí mě, ale můžou pomoci federaci, s jejich pomocí nás federace může porazit.“
Počkat
!
On, Nissiva Veudé, je teď velitelem nejmocnější zbraně v galaxii.
Stačí jediný jeho povel a jakákoli planeta zmizí z mapy.
Může si vyzkoušet účinnost Ničitele Světů na Ortexu IV.
Sedl si do velícího křesla a na opěradle zmáčkl malé červené tlačítko.
„Začněte s nabíjením baterií.“ řekl do vysílačky.“Zaměřte Centrální asteroid a palte dle uvážení.“
Vypnul vysílačku, stoupl si, prošel dveřmi na chodbu a stoupl si do výtahu.
Zapnul intercom ve svých hodinkách a promluvil k můstku.
„Ihned po výstřelu odlétáme na Skynxnexii,
Ukážeme Federaci novou sílu Říše.“
*
Po Eřině poslední větě oba muži zavřeli oči.
„Takže teď máme dvě možnosti,“ řekl po dlouhé chvíli ticha premiér „Můžeme tady sedět a doufat, že forseané odletí i s Ničitelem světů, tím bychom se mohli zachránit my ale zbytek galaxie tak odsoudíme k životu ve strachu. A sami pak zůstaneme v područí říše.
A nebo bychom se mohli pokusit o odpor, my sice zcela určitě zahyneme ale můžeme tím zachránit zbytek galaxie.“
„To nemá cenu,“ řekla Era „už jsem vám vysvětlila že Ničitel světů je nezničitelný.“
„Proč jsme je proboha nezabili už před pěti lety.“ řekl potichu ministr obrany.
„Protože to prostě ortexané nedělají.“ okřikl jej předseda vlády „Jsme mírumilovný národ! Už přes tisíc pět set let jsme nevedli žádnou válku!“
„Vždyť já to vím pane.“ hájil se ministr.
V tom okamžiku se jim nad hlavami rozezněla siréna.
„Ohrožení, ohrožení,“ křičel ženský hlas z intercomu „Ničitel Světů byl zaměřen na Centrální asteroid. Evakuace, evakuace, opusťte prostor Centrálního aster
“
*
Kapitán Trace N´afaelen stál na střeše svého rodného hliněného domku na planetě Skynxnexia.
Rozhlížel se po dobře známém městě, které připomínalo včelí plásty, malé šestiúhelníkové domky, nalepené na sebe a tvořící úzké uličky.
Všechny uličky byly sočeny do kruhů, okolo velkého náměstí, které stálo uprostřed města. K náměstí vedly jen čtyři široké ulice, které vybíhaly do hlavních světových stran.
Na náměstí s radnicí, v širokých ulicích i v malých uličkách bylo obvykle plno stánků s nejrůznějším zbožím, všude chodily davy bytostí všech ras i druhů.
Na Skynxnexii vypadaly všechny města stejně, bylo to praktické, protože značení jednotlivých domů bylo ve všech městech stejné.
Cizinci to kritizovali jako nedostatek fantazie, ale skynxnexiané si to brali jako objekt národní hrdosti.
Teď však bylo město, které bylo jindy nacpané k prasknutí, zcela prázdné
Před pěti hodinou přišla z jaminské Letové Kontroly zpráva, že se nedaleko od skynxnexie shromažďuje Alianční flotila.
Všichni lidé byli doma, zavření před nebezpečím.
Trace si uvědomil, že za tohle všechno bude bojovat, za krásné město, za malé domečky, za jejich obyvatele, za svůj domov.
Naskočil do své stíhačky a zvedl ji ze země, za chvíli se už vznesl nad mraky a zamířil ke hvězdám
Proti němu vyskočila Alianční Flotila a za ním se seřadila eskadra stíhaček Skynxnexijské Vzdušné obrany.
Věděl, že nemají nejmenší šanci.
Ale nadarmo svůj domov Alianci nedá.
*
„Vaše Výsosti, superlaser je plně nabitý“ řekl hlas z reproduktoru „spouštíme jeho činnost“
Veudé se pohodlně rozvalil ve svém křesle a pozorně sledoval, co se bude dít.
Celá loď začala hučet, pomalu ale jistě hlukot zesiloval až si členové posádky zacpávali uši.
Hukot sílil a sílil, až se Veudéovo křeslo rozklepalo.
Superlaser spotřebovával tolik energie, že některé palubní počítače zablikaly a některé dokonce zhasly úplně.
Najednou vyrazil zpod můstku tlustý zelenobílý paprsek.
Nebyl to ale jen úsek zářící tyče, letící rychle dopředu, jako turbolaserový paprsek.
Tenhle se pořád natahoval dopředu.
Dopředu, dopředu, dopředu
A pak přiletěly seshora a zespodu další dva tlusté paprsky zelenobílého světla.
Spojily se a společně vyrazily vpřed.
V posledním okamžiku, než se hvězdy protáhly do hyperprostorových čar, zahlédl Veudé obrovskou ohnivou kouli
A nebyl sám , posádka Ničitele Světů pomalu propukla v hlasitý jásot.
Veudé se samolibě usmál, byl pyšný na svou novou zbraň a na to, že společně s Ortexem IV zemřeli také Gythelion a Alnya.
kapitola
5
Ohlušující hučení, ohromná rána, dunění, a pak křupnutí stropu. To bylo poslední, na co si Era Xan vzpomínala, pak musela upadnout do bezvědomí.
Když se probrala zjistila že v bezvědomí byla jen asi dvě minuty.
Zvedla se a zjistila že v malém sále, kam se s ministrem a premiérem schovala, se zřítil strop.
Ministr ležel ohnutý přes počítačový panel a vypadal v pořádku, Era vytáhla z kapsy malý elelktrostimulátor, přiložila jej ministrovi ke krku a pustila do něj proud.
Ministr sebou trhl a probral se.
Era mu pomohla na nohy a začala hledat premiéra.
Po malé chvilce hledání ho konečně našla, ležel na zemi, na břiše mu ležel kus betonu.
Zavolala ministra a s jeho pomocí těžký balvan odvalila, teprve, když si klekla zpátky na zem, ucítila na kolenou mokro. Podívala se dolů a v chabém světle počítačových panelů poznala že má bílé kalhoty promočené krví.
Vzala si do ruky kontrolor životních funkcí.
Premiér byl stále živý ale ztratil hodně krve a měl rozdrcenou břišní páteř.
Ministr mezitím zavolal zdravotníky.
„Musíte pro ty zajatce!“ zachrchlal premiér „tady vidíte, čeho jsou forseané schopni.“
V té chvíli přiběhli zdravotníci a naložili premiéra na antigravitační nosítka.
„Musíte varovat vládu té federace.“ řekl chraptivým hlasem „Musíte je varovat
“
Premiérovi klesla hlava a upadl do bezvědomí.
Když zdravotníci zmizeli ve dveřích, přistoupila Era k ministrovi, který už delší chvíli stál u počítače.
„Jak to vypadá?“ zeptala se opatrně.
„Naštěstí dobře,“ odpověděl ministr „štíty jsme zapnuli včas.“
„Nějaké ztráty na životech?“
„Ne.“ zavrtěl ministr hlavou „Díkybohu žádné. Mela byste udělat, o co vás Fin poprosil.“ připomněl jí s prosbou v hlase.
Era se na místě otočila a odběhla pryč.
*
Caspene zaslechl hlasité hučení, příšernou ránu a pak slabé ale sílící dunění.
Vtom zhasla všechna světla a on spolu s Los-Keanen a pilotem spadl na zem.
„Co to bylo?“ zeptal se vystrašeně Los-Kean a zvedl se na nohy, což ovšem Caspene nemohl vidět, protože v celé místnosti byla naprostá tma.
Odpověď už nedostal. Caspenea cosi udeřilo do celého těla a on odletěl na stěnu za sebou
Rozplácl se na ní jak dlouhý tak široký, a vedle něj stejným způsobem přistáli oba spoluvězni.
„Tlaková vlna.“ odpověděl Caspene po pádu na zem.
„Tohle bolelo.“
„Nefunguje proud.“ všiml si po chvíli pilot.
„A vlna mohla stráže připravit o vědomí.“ dodal tiše Caspene
Všichni tři muži se a sebe podívali, skočili na nohy, vrhli se na stěny a hledali dveře. Caspene Los-Kean i pilot přejížděli zeď prsty, dobrých pět minut takhle obcházeli po místnost, až Caspene našel malý otvor, sotva na tloušťku jeho ruky, sáhl do něj a zmáčkl tlačítko, asi půl metu od něj se otevřely dveře, a všichni tři se k nim vrhli, vycházelo z nich slabé bílé světlo.Všichni k nim doběhli ve stejnou chvíli, a všichni se taky ve stejnou chvíli zarazili.
Ve dveřích stála Era Xan, ve svém bílém plášti, kolena od krve, černé vlasy jí volně splývaly přes ramena a hnědé oči se zavrtávaly do Caspeneových.
V první chvíli si Caspene myslel, že se jim pokusí zabránit v útěku.
Ale pak v jejích očích uviděl něco jiného, bylo v nich zklamání, smutek, ale hlavně, hlavně v nich byla důvěra. Teď už mu věřila, teď už věděla že mluvil pravdu.
A pak mu to došlo, to zklamání a smutek
„Oni to udělali, že ano?“ zeptal se soustrastně.
„Ano.“ řekla sklesle „Prostřední část komplexu je pryč.“
„Jsou nějací mrtví?“ chtěl vědět Los-Kean stojící ve dveřích.
„Ne, evakuovali jsme je včas.“ odpověděla mu Era „Ale všechna má vědecká práce, všechna má data jsou pryč.
Moje práce byla můj život, a teď je pryč.“
Dlouze se odmlčela.
„Pojďte.“ řekla po chvíli „Musíme do té vaší federace, musíme varovat vaší vládu.“
*
Pilot nastartoval, loď se zvedla z přistávacího doku a vydala se ke hvězdám.
„Jestli dovolíte doktorko,“ řekl zdvořile Caspene „odvedl bych vás do vaší kajuty.“
Era přikývla a Caspene jicytil kolem pasu a ona si posmutněle položila hlavu na jeho rameno.
Když jí chtěl postrčit, aby zahnula doleva, udělala to sama.
„Vy znáte naší loď?“ zeptal se potichu.
„Ano,“ řekla s úsměvem“ při studování jejích plánů jsem poprvé začala podezřívat forseany.“
„Proč?“ ptal se nechápavě Caspene.
„Na palubě vaší lodi nebyla žádná zbraň, které by se neubránili.
Oni se nebáli lodi, báli se vás, vás osobně.“
Caspene ji dovedl ke kajutě, která před půl rokem patřila Lamaie.
Když došel ke dveřím, ukázal jí heslo k jejich otevření a ukázal jí kde má vybavení kajuty, a jak jej používat.
Všechno chápala rychle, dojemně se rozplývala nad kohoutky s vodou, nad vyhřívanou postelí a nad koupelnou se sprchou a vanou.
„V mém bytě na Ortexu IV byla koupelna jen společná na chodbě,“ říkala vesele místo téhle měkké postele jsem měla jen tvrdou žíni a tenký přehoz, a voda tekla jen na požádání, protože jsme jí měli málo.“
Po chvíli řekla že si půjde lehnout a Caspene chápavě přikývl a odešel otevřenými dveřmi.
Bylo mu Ery líto, měla těžký život, a práce jí na něj pomáhala zapomenout.
A teď svou práci ztratila.
Jak sama řekla, ztratila svůj život.
A on Caspene Gythelion jí bude muset dát nový.
*
Nad Skynxnexií probíhala zuřivá bitva.
Celou planetu ze všech stran obléhala různorodá Alianční flotila.
Byly v ní převážně forseiské a Unusské lodě, ale také spousta těch které Trace N´afaelen v životě neviděl.
Lserové paprsky všech barev létaly černou prázdnotou a stíhačky obou stran, co chvíli vybuchovaly do obřích ohnivých květů.
„Tracei, Tracei, tady Žlutý 15“ ozvalo se ze sluchátka Traceovy vysílačky.
„Co se děje Wilo?“ zeptal se netrpělivě Trace.
„Mám poškozený motor,“ odpověděl druhý pilot „chci se vrátit dolů!“
„Jasně Wilo jen leť.“ souhlasil Trace „tady je to stejně prohraný.“
„Díky Tracei.“ Ozvalo se ze sluchátka a Trace uviděl jednu stíhačku, jak se otáčí a míří zpátky k planetě.
Vtom ji zasáhly dva modré laserové paprsky, z nevypnuté vysílačky byl slyšet křik a obrovská rána. Stíhačka vybuchla do velké modrožluté koule a pk bylo ticho.
To snad ne, Willo ne. On jediný měl doma ženu. Měl tam tři děti.
„Aledis“ ozvala se ze sluchátka stará modlitba, která znamenala něco jako: Pokoj duši.
Trace stočil svoji stíhačku k jedné z prstencových lodí.
„Letko!“ křikl do mikrofonu Trace „zapněte si přední štít, oplatíme jim to.“
Všech osm stíhaček se stočilo za ním. Podletěli dvojitý prstenec a dostali se mezi něj a kulovité jádro lodi.
Spustili palbu, zelené paprsky se rozplývaly o štít, a opotřebovávaly jeho generátor.
Asi po půlminutě palby se začaly štíty přehřívat. Trace odpálil ještě jednu salvu turbolaserů a zavelel ústup.
Podletěl zpátky dvojitý prstenec lodi a po překročení bezpečné vzdálenosti se otočil, aby se podíval, jak na povrchu obrovské koule vybuchují malé exploze, aby nakonec celá mohla vybouchnout.
Celé jádro nakonec opravdu vybuchlo a tlaková vlna dokonce rozřízla dvojitý křížený prstenec, který jádro obklopoval, a pak pokračovala do prázdného vesmíru, zatímco její záře pomalu pohasínala.
„To bylo za Willa“ řekl si potichu Trace a sledoval jak polovina prstence nekontrolovatelně padá k jiné lodi, přitahována její gravitací. Za chvíli loď dohnala a spolu s ní zahynula v obrovském květu smrtícího ohně.
Stočil svou stíhačku a zamířil si to rovnou k další prstencové lodi.
Ale než stihl uletět prvních sto metrů, vynořila se před ním obrovská loď.
Co obrovská, to bylo slabé slovo, ta loď byla gigantická.
Měla divný tvar, jako minus, vepsané do C, její povrch hrál všemi barvami, jako rozlitý olej a pálila po Traceově stíhačce opakovacími turbolasery.
Trace otočil stíhačku o sto osmdesát stupňů nazpátek a celá jeho eskadra udělala to samé.
Najednou se před ním objevila holoobrazovka, na ní byla jen hlava nějakého forseana.
Trace jej ihned poznal, viděl ho osobně před půl rokem a doufal, že už ho nikdy neuvidí.
„Hovoří k vám Nissiva Veudé“ řekl teatrálně „Nejvyšší velitel Alianční Flotily a Císař Forseiské říše.
Hovořím z paluby lodi Ničitel Světů.“
„A ksakru.“ procedil Trace skrz zuby „Tohle není jméno pro mírovou loď“
„Nařizuji Skynxnexijské Vzdušné Obraně a federačním jednotkám kapitulaci!“ pokračoval Veudé „Okamžitou kapitulaci!“
„To sotva“ pomyslel si Trace a ze sluchátka jeho vysílačky se ozvalo pár odfrknutí.
„Pokud se tak nestane.“dodoal potichu Veudé „Zničíme vaši planetu, k demonstraci síly této lodi postačí váš měsíc“
Trace se zarazil, on neřekl dobijeme vaši planetu, on řekl zničíme vaši planetu.
Vtom se z té obrovské lodi vynořily tři zelenobílé paprsky, spojily se a zasáhly větší ze dvou Skynxnexijských měsíců.
Paprsek se zavrtal hluboko do kamenného povrchu neobydleného měsíce
Nejprve bylo ticho.
A najednou
Celý měsíc popraskal, na jeho povrch se vynořilo magma a pak celý měsíc jednoduše explodoval.
V té chvíli zmizely všechny federační lodi a nechaly skynxnexiany napospas alianci.
Asi po deseti vteřinách mu před očima přelétl holonápis.
Skynxnexijská planetární rada okamžitě podává kapitulaci
Skynxnexia se stala součástí Aliance.
EPIZODA III.
TRIUMF FEDERACE
Uplynuly tři měsíce od bitvy u Skynxnexie a v galaxii stále zuří občanská válka. Forseiská Aliance, se svou nejničivější zbraní, Ničitelem Světů, stačila dobýt většinu zbývajícího území Galaktické Federace.
Přetrvaly pouze čtyři sektory, Jamin, Andarenis, Uxan a bombardováním zničená Nimedie.Tyto sektory jsou neustále nahlodávány porážkami od aliančních vojsk a musí čelit jejich neustálému náporu.
Velvyslanci Galaktické Federace Caspene Gythelion a Los-Kean Alnya se spolu s doktorkou Erou Xan, která byla projektátorkou ničitele světů, ujali projektu obrany proti této ničivé zbrani, schopné zničit celou planetu jedním výstřelem.
A z Jaminského Císařského paláce nadále unikají tajné informace přímo do Aliančního vojenského centra na Elmexu.
kapitola
1
Nad Jaminským planetárním městem zapadalo slunce. Velký sluneční kotouč se pomalu ztrácel za zástavbou tisícimetrových mrakodrapů. Po oranžovém nebi se v dlouhých pruzích od jednoho obzoru k druhému táhly proudy tisíců černých siluet cestujících lodí.V císařském paláci, sídle federační vlády, bylo nesnesitelné vedro. Půl roku nekontrolovaná klimatizace neměla šanci proti létu Jaminských tropů.
Los-Kean stál na terase , vystouplé nad palácovými zahradami.Přemýšlel, jak by to tu asi vypadalo , kdyby tehdy před půl rokem neunesli Císaře Veudéa. Možná, že by tu také stál a díval se na zahradu, ale namyslel by na miliony mrtvých, které tato válka každým dnem přináší.
Bylo až neuvěřitelné, že ještě před sedmi Jaminskými měsíci se zabýval pouhými systémovými potyčkami a nyní měl na krku celogalaktickou občanskou válku.Znovu zamyslel , to on zapříčinil tuhle válku, jak by to dopadlo, kdyby Veudéa Neunesli. Možná by ty miliardy životů nepadly.
*
„Zaměřuji superlaser-Pal!!!" vykřikla Era a zmáčkla spoušť.
Z malého přístroje vyletěl tenký zelenobílý paprsek a mířil přímo proti tenké kovové fólii.Pomalu proletěl modravým elekrtoštítem, zpomalil se, zúžil, ale nezastavil, vrazil do fólie a spálil ji na popel.
Štít selhal.
Era si sundala ochranné brýle a s povzdechem je položila na stůl.
„Kolikátý to byl test?" zeptala se. „Právě si škrtám, 456- negativní." Odpověděl ji Caspene nad datapadem. „Už to nemá cenu." vzdechla si znovu znavená Era a opřela se o Caspenea.
„Zkus ještě přidat na intenzitě štítu." chlácholil ji Caspene s úsměvem a pomalu ji objal.
„To nejde,“ odporovala mu „tady to tak sice udělat můžu, ale v reálném měřítku to není proveditelné, k napájení by nestačily ani všechny zdroje Jaminu. Už si začínám myslet že je to nemožné."
„No tak Ero." snažil se ji uklidnit ji opět Caspene „Tak, ještě jedou, jak ta věc funguje."
Era se na něj zamračila „Už jsem ti to řekla nejmíň stokrát, 200 tisíc turbolaserů v jeden moment vypálí, paprsky po pěti procházejí spojnými elektročočkami a tím se spojují, to se opakuje ve všech třech odděleních lodě, dokud se všechny tři části superlaseru nespojí a nevyrazí jako jediný paprsek. Stačí?!"
„Ještě jednou?" popích ji Caspene. Era se pousmála a vesele začala znovu
„200 tisíc turbolaserů po pěti procházejí spojnými elektročočka-mi..." zarazila se a jakoby vyděšeně pobíhala očima po pokoji.Vtom vyskočila , pustila Caspenea a praštila se pěstí do čela. „Jakto že mě to..." vykřikla, „No jistě... Ano!!!"
„Co je?" ptal se nechápavě Caspene.
„Ale nic," odsekla Era, "Jen mě tak něco napadlo." řekla , otočila se na patě a vyrazila ze dveří.
„Nic?" ptal se Caspene s úsměvem sám sebe.
„Počítači, vypnout přístroj a světla!"
Šel se ke dveřím a po dovření zámku dveří se ztratil v chodbě za rohem.
*
Nissiva Veudé seděl ve svém honosném křesle ve velitelské kanceláři v Aliančním vojenském centru na planetě Elmex, která byla díky své vojenské Akademii slavná po celé galaxii.Četl si zprávu o dobytí sektoru Olix a přemýšlel, jestli má své plány uskutečnit teď, nebo až po dobytí zbytku Galaktické federace. Odložil složku na stůl a zapřemýšlel. Protože ve všech centrech Aliance byli jistě špioni federační tajné služby, musel až dosud o těchto svých plánech hovořit pouze s nejvěrnějšími důstojníky Forseiské armády. Nevěřil nikomu z těch pochybných spojenců, jimiž byli Yanallové či Unussané, kteří se nezmohli na víc, než jen na pouhé popichování okolních světů na začátku války, a od té doby jen čerpaly Alianční vojáky na rovnání vnitrosektorových bojů.
Z důvodu přítomnosti federační tajné služby by bylo asi nejmoudřejší uskutečnit své plány dříve, než se o nich její špioni dovědí.A pro uspíšení tu byl ještě další logický důvod. Podle toho , co slyšel ze zdroje M se ze zkázy Ortexu podařilo uprchnout nejen velvyslancům Alnyovi a Gythelionovi, ale i doktorce Xan, která byla projektátorkou Ničitele Světů.A je nejhorší, pod jejich vedením začal výzkum obrany před superlaserem.
Veudé věděl, že nějaká obrana existuje , on tedy musí uskutečnit své plány dříve , než ji objeví.
Ano, udělá to.
Zmáčkl malé červené tlačítko na svém stole, „Kapitáne, začněte s přípravami." řekl suše.
Za pár dní bude v galaxii nastolen jeho Nový Řád.
*
„Pane Kancléři?!" zavolal Caspene když zjistil že Kancléřova červeně vypolstrovaná pracovna je prázdná. „Co si přejete Admirále?" ozval se zpoza rohu Leonidionův hlas.Caspene přešel za ohyb červeného semiše a vstoupil na prostornou terasu nad zahradami Jaminské vládní čtvrti.
Rozlehlá zahrada, která tvořila pomyslný kruh okolo čtverce budov vládní čtvrti byla chloubou Jaminských obyvatel, jakožto největší vnitroměstský park ve vnitřním jádře galaxie. Rozlehlé trávníky , na nichž se pásly rodinky filinků, králíkům podobná zvířátky z Nimedie,mezi nimi tekly malé i větší kanálky s vodou i jinými exotičtějšími tekutinami všech barev, a s nesmírným počtem normálních i elektronických kašen s tou největší a nejkrásnější, uprostřed čtverce budov , vládní čtvrti , jejíž voda přetékala po silovém poli do kanálků na pokrajích hvězdicového odpočívadla uprostřed zahrady , ze středu fontány tryskaly mnohabarevné tekutiny, z nichž některé letmou září světélkovaly do jaminské noci.Všechny čtyři budovy - Císařský Palác, Federační Senát, Federační Soud a Kontrolu Letecké Dopravy; spojovaly úzké uličky vysypané pískem a lemované živým plotem.
Tak ji Caspene znal, překrásnou zelenou pláň s alejemi keřů a s lavičkami, na nichž klidně posedávali státníci s tichou diskusí.
Teď však byla zahrada jakoby zpustlá, tráva, stromy a keře zežloutly, barevná fontána byla vypnutá a malí filinkové schovaní v kotcích.
„Přišel jste se ke mně dívat na park Admirále ?" zeptal se s úsměvem Leonidion. Caspene sebou trhl, „Ach pardon pane, zamyslel jsem se." omluvil se s poklonou. Leonidion se na něj také uklonil a zvědavě se zeptal „Co jste potřeboval admirále?"
„Pane kancléři," odpověděl mu Caspene „přišel jsem vám oznámit, že jsme podle doktorky Xan výrazně pokročili ve vývoji obrany před superlaserem. Bohužel, já zatím nevím jak."
„Co tím myslíte," divil se kancléř, „všechny testy snad děláte spolu, nebo ne?"
„Od testu číslo 456, který jsme dělali před pěti dny, provádí Era ..." Caspene se zarazil a zrudl v obličeji „
promiňte pane, doktorka Xan provádí všechny testy sama."
Leonidion se zasmál, „A jak jste tedy pokročili?" zeptal se s neskrývanou zvědavostí. „Nevím pane," krčil rameny Caspene „ale doktorka Xan nás, tedy mne, velvyslance Alnyu, vás a několik nejvyšších důstojníků Federační Armády, chce pozvat do své laboratoře, aby nám svůj vynález předvedla."Leonidion se otočil směrem k pracovně „Výborně, a kdy?" zeptal se Leonidion.
"Zítra večer pane Kancléři."
*
„Opětovné vysílání z bloku Císařského Paláce!" ohlásil mladý muž sedící za počítačovým pultem zády k Los-Keanovi.
„Odkud přesně?" vykřikl Los-Kean a podíval se na hologramovou mapu vládní čtvrti, která před ním visela ve vzduchu.
„Teď jsem to řekl, z Císařského Paláce," řekl zřízenec.
„Nedá se to nějak zaměřit." otázal se Los-Kean přešlapujíc na místě.
Zřízenec se sklonil nad panel.
„Zkusím to, ale nic neslibuji pane."
Holomapa se před Los-Keanem zvětšila a úsek popojížděl nahoru, dolů, do stran, zvětšoval se zmenšoval vracel se na původní místo, až konečně zastavil a na malém výklenku ze zdí budovy Císařského Paláce se rozsvítila červená tečka.
Zřízenec vyskočil z křesla, „Je to na ter..."
„Já vím kde to je, trefím tam sám, dejte povel vojákům!" vykřikl Los-Kean a rozběhl se temnou chodbou pryč.
*
„Děkuji vám za přijetí pane, " loučil se Caspene na schodech z terasy „uvidíme se zítra."
Leonididon mu rukou pokynul ke dveřím, „Už se těším na tu vaši předná..."
Vtom se prudce otevřely dveře a do pokoje vběhlo asi deset vojáků palácové stáže s blastery namířenými proti kancléřovi a admirálovi.
„Co se to děje?!" vykřikl autoritativně Leonidion
„Pózor!" ozvalo se ostře řezaným hlasem zpoza rohu a všichni vojáci se postavili a srazili paty k sobě.
Chvíli bylo ticho a pak ze zákrytu za ohybem rudého čalounu vyšel Los-Kean a dva kroky před ním kráčel jakýsi voják, který se při chůzi nadnášel jako někdo, kdo právě udělal nějakou moc dobrou věc a je na to velice pyšný.
„Kapitáne! Mohlo by to být méně formální?" řekl Los-Kean opovržlivě a obešel vojáka.
„Co to má znamenat?!“ ptal se nechápavě Caspene.
„Podle senzorů,“ odpověděl Los-Kean „se ten alianční špeh schovává tady.“
Caspene a Leonidion na něj vyvalili oči.
„Přesněji řečeno, z terasy.“ dodal voják.
Admirál a Kancléř se naráz otočili za sebe, tam, kde byla kamenný balkón, kde ještě před minutou stáli a odkud pozorovali zahradu.
„Ale tam jsme byli jen my dva.“ řekl udiveně Caspene.
„Ano!“ přisvědčil kancléř „ já a admirál jsme pozorovali zahradu a bavili jsme se o jeho testech obr
“
„O přísně tajných věcech!“ přerušil jej Caspene hbitě.
„Jistě. Chápu. Samozřejmě bych si nedovolil vás obvinit pane.“ řekl voják divným hlasem „Ale celkovou prohlídku vaší kanceláře mi jistě povolíte, že?“
„Ovšem.“řekl neochotně Leonidion, přešel k počítači, vytiskl si formulář , podepsal jej a podal vojákovi.
„Povolení k ruční, rentgenové i laserové prohlídce mé kanceláře.“ dodal potichu. „Doufám že to bude stačit.“
„Jistě pane.“ řekl kapitána a kývl hlavou na své vojáky. Ti se zvedli a odběhli, Kapitán pomalu kráčel za nimi.
Leonidionův a Caspeneův pohled se otočily na Los-Keana, kancléřův dřívější úsměv ztvrdl.
„Co to mělo znamenat velvyslanče?!“ zeptal se Leonidion ostře.
„Bylo to tak jak to kapitán Melo řekl.“ hájil se Los-Kean. „zachytili jsme vysílání z vaší terasy.“
„To jsem nemyslel,“ odsekl mu kancléř „Co je to za logiku, že by se alianční
superšpion šel klidně vybavovat s Nejvyšším Kancléřem do jeho oficiální pracovny.
Připadal jsem si jako vlastizrádce, ještě dřív, než mě z toho ten váš Melo nepřímo obvinil!“
„Smíme odejít pane?“ zeptal se Caspene.
„Jistě admirále.“ odpověděl Leonidion a pokynul jim rukou ke dveřím.
Oba muži odešli a těžké polstrované dveře se za nimi zavřely.
„Pane,“ řekl Caspene a zastavil „kde Melo tak narychlo sehnal celou četu vojáků?“
„Nevím Caspene,“ kroutil hlavou Los-Kean „ale je divné, že byli celou dobu v pohotovosti. Jako by melo jen čekal až zavoláme.
Vy víte co se tu děje?“
„Nevím,“ řekl potichu Caspene „ale začínám něco tušit
“
kapitola
2
Kapitán Melo se svou jednotkou pročesávali kancléřovu pracovnu. Jeho muži prohledávali kancelář milimetr po milimetru, ale Melo jediný věděl, že stejně nic nenajdou.
Vojáci odešli a jeden z nich přišel k Melovi a předal mu holopapír s hlášením, jehož obsah už dávno znal.
Terasa: Negativní Ostatní vybavení: Negativní
Stůl: Negativní Přilehlá část parku: Negativní
Podlaha: Negativní Okna: Negativní Strop: Negativní Čalouněné stěny: Negativní
„Škoda,“ řekl Melo naoko zklamaně „ale nemůžu říci, že bych to nečekal.
Děkuji poručíku, můžete odejít.“
Voják zasalutoval a pak odběhl za svými kolegy.
Melo zůstal v pracovně sám, pomalu usmál a odešel na terasu.
„Ať mě slyší kdokoli.“ řekl potichu ke kamennému zábradlí, ve kterém, jak věděl, bylo zařízení umístěno
„Tady je generál Meloé. Předejte tuto zprávu jeho výsosti Nissivu Veudéovi.
První fáze plánu úspěšně splněná, za pár dní spustím další.
Meloé konec.“
*
Veudé stál na vyvýšeném balkóně, ve vysílacím centru na Forsei.
Díval se dolů, na zaměstnance centra, jak pobíhají od jedné konzole k druhé a zařizují přenos do celé galaxie.
Všechno se mu dařilo.
Federace, někdejší vládce galaxie byla nyní pouhou skvrnkou ve vnitřním jádře. Jeho politické sabotáže a vojenské útoky by ji brzy měli srazit na kolena.
Za pár minut se veškerá holoelektronika v galaxii zapne a odvysílá jeho projev.
Na velkém displeji před ním začalo odpočítávání.
10 ‒ 9 ‒ 8 ‒ 7 ‒ 6 ‒ 5 ‒ 4 ‒ 3 ‒ 2 ‒ 1
*
Los-Kean a Caspene šli po chodbě k Eřině laboratoři.
Caspene se jen zamyšleně díval z oken, a přemítal, co asi Era vymyslela.
„Co to má být za vynález?“ ptal se zvědavě Los-Kean.
„Už jste se mě ptal nejméně stokrát!“ ohradil se Caspene „Říkám vám že nic nevím, Era mi nic neřekla!
Jsem stejně zvědavý jako vy!“
Došli k velkým dveřím, Caspene zadal kód do panelu na stěně a dveře se se zasyčením hydrauliky otevřely.
Před velkým monitorem uprostřed protější stěny, stálo šest křesel. V nic seděli stejní lidé jako před třemi měsíci v kancléřově pracovně.
Kancléř Leonidion, Riard Wane- federační premiér, viceadmirál Granom- velitel Spojených Vojsk, a federační ministr obrany.
Caspene a Los-Kean se usadili ve svých křeslech a Era spustila monitor.
„Vážení představitelé Galaktické federace.“ řekla vážně a vlídně se usmála „jak jistě víte, pracovala jsem poslední tři měsíce na vývoji účinné obrany proti superlaseru na palubě Ničitele Světů.“
Na dosud černém monitoru se objevil model Ničitele Světů a pomalu se začal otáčet.
„Ačkoli jsem z velké části autorkou této ničivé zbraně, nikdy jsem nemyslela na to, že ji bude třeba zastavit.
Předem jsem vyloučila útok loď, její plášť je vyroben ze supraatomového materiálu, který je pro naše zbraně nezničitelný a není možně jej zničit ani elelktořezačkami a pilami.“
Všech šest mužů ji bedlivě poslouchalo a co chvíli přikyvovali.
„Všechny naše pokusy o zastavení superlaseru štítem také selhaly.
Pak mě napadlo, proč superlaser zastavovat, když jej můžeme
“
Era se zarazila, už se na ní nikdo nedíval, všichni s vyvalenýma očima a otevřenou pusou sledovali monitor.
Era se pomalu otočila, podívala se na monitor a leknutím uskočila.
Na obrazovce byla místo jejího vynálezu šestimetrová hlava muže s modrou kůží.
Nissiva Veudé byl oblečen v bílé vojenské uniformě, na tváři měl zlomyslný úsměv a oranžové oči žhnuly nenávistí.
Díval se přímo do kamery, vypadalo to, jako by se díval přímo na ni.
„Obyvatelé galaxie.“ řekl pomalu a zřetelně „Jak jistě víte, naší galaxií zmítá občanská válka.“
Na volné ploše vedle Veudéovy hlavy se zjevila mapa s momentálním válečným stavem.
Byly na něm červené sektory ‒ zakladatelské sektory Aliance, oranžové sektory- ty, které Aliance dobila, modrý Anachronijský sektor, a malá skvrnka čtyř zelených sektorů
Federace.
„A já,“ pokračoval Veudé „ Nissiva Veudé, Císař Forseiské říše, vrchní velitel Aliančních vojsk a předseda Forseiské Aliance, jsem se ji rozhodl ukončit.“
Proboha , prosila sama sebe Era, Ať vyhlásí mír, ať ukončí tuhle válku mírem!
Věděla že takovýhle konec války Veudé na mysli neměl.
„Tímto dnem přichází Nový Galaktický Řád, dle kterého dosavadní alianční území připadá nově vzniklé Galaktické Říši.“
Mapa vedle Veudéa se s dutým třesknutím změnila, už na ní nebyla červená, oranžová modrá a zelená.
Byla celá červená, celá od shora dolů, zleva doprava, celá červená.
„Tato Galaktická říše bude vedena dosavadní vládou Forseiské Říše.
Tímto vzkazuji Galaktické Federaci a Anachronijskému Impériu.
Dobijeme vás, systém po systému, planetu po planetě, jeden kilometr za druhým.
Zničíme vás a nic, opakuji nic nám v tom nezabrání.
To vám slibuji.
Já, Nissiva Veudé, Galaktický Císař.“
Veudéův upřený a ledový pohled vystřídalo šumění statické elektřiny a pak opět naskočil obraz Ničitele Světů
Tohle byl ten nejpůsobivější projev, jaký jsem kdy slyšela. Řekla si v duchu Era.
Najednou si uvědomila že sedí Caspeneovi na klíně a pevně mu svírá ruku.
Pustila se a prudce vyskočila.
Vtom zapípaly dveře a vstoupil nějaký voják s holopapírem v ruce, přišel ke kancléři Leonidionovi a holopapír mu předal.
Kancléř papír převzal, chvíli po něm jezdil očima a mračil se čím dál víc.
„To je shrnutí Ústavy Galaktické Říše“ řekl, když papír dočetl „Píše se tu že forseané jsou prohlášeni za nadřazenou rasu, oni jediní mají volební právo a mají přednost ve všech veřejných institucích, při poskytování lékařské pomoci, při pomoci hasičů a policie.
Mají justiční výhody; neforseiská vozidla musí platit clo, při všech cestách hyperprostorem; forseanům je přidělena nejvyšší hladina městských letových tras , ostatní neforseiská vozidla smí cestovat pouze na nižších hladinách.
A tak dále, a tak dále.
Podpis: Nissiva Veudé Galaktický Císař.“
„To je strašné!“ vyjekla Era „On zavedl galaktickou diktaturu, totalitu jedné rasy!“
„To není poprvé,“ řekl klidně Los-Kean „Je to asi rok co udělal to samé.“
Holopapír před Leonidionem zabzučel, a objevil se na něm obličej dalšího vojáka.
„Pane kancléři. Tady poručík Jelt “ ohlásil se obraz na papíře „Volám vám z Letové kontroly, několik tisíc Forseiských lodí obklopilo světy zakladatelských sektorů Aliance, Unussané, Droxussané, Yanallové, Lenarané a M´xilliané požádali o přistoupení k Federaci, ale spojení bylo přerušeno.“
„Děkuji poručíku.“ řekl Kancléř a vypnul holopapír, takže se změnil v pouhý kus průhledného plastu.
„Doktorko.“ oslovil Eru viceadmirál Granom „ mohli bychom tu vaši přednášku urychlit?“
Era přikývla, a pustila na monitor další obraz.
Tentokrát to byly tři veliké kruhy, postavené nad sebe a spojené dlouhými tyčemi.
„Superlaserový paprsek se nám sice zastavit nepodařilo,“ řekla rychle Era „ ale napadlo mě, že by se dal odrazit.“
„Při průletu elektročočkou chová jako světlo.“ pochopil Caspene „Takže by se měl dát stejně odrazit.“
Era se na něj usmála.
„Přesně tak,“ řekla souhlasně „Odrazit pomocí Energetického Zrcadla.“
„Takže, jestli to správně chápu,“ řekl opatrně Wane „vy plánujete zničit Ničitele Světů jeho vlastním paprskem?“
„Ano pane premiére.“ přitakala Era. „Ani supraatomový plášť neustojí zásah superlaserem.“
„Co na to zařízení potřebujete?“ zeptal se Leonidion.
„Mám připravený seznam potřebných komponentů,“ odpověděla rychle „jestli můj návrh schválíte, do týdne bude zrcadlo hotové.“
*
„Vaše výsosti, tady generál Meloé, volám vám ze své osobní lodi.“ křičel Meloé do mikrofonu.
„Ano plukovníku, co si přejete?“ ozval se podezřívavý hlas a před Meloéem se zjevil hologram Galaktického Císaře.
Meloé se mírně poklonil „Vaše Výsosti, oznamuji vám, že vše vychází podle plánu, váš přenos byl odvysílán v celé Federaci, kromě několika oblastí s výpadkem proudu.
Můžete si být jistý, že nyní je již s vaším Novým Řádem seznámena celá galaxie.“
„Děkuji,“ řekl Veudéův usmívající se hologram „a co plán číslo dvě?“
„Zítra spustím druhou fázi.“ odpověděl Meloé.
„Výborně generále.
Upozorňuji vás, že bitva o Jamin začne za čtyři dny.
Od vás žádám jediné. Uskutečněte ten plán ještě před tím, musíme federaci nalomit, ještě před jejím úplným koncem.
Jsem si jist že bez Leonidiona v čele to půjde daleko rychleji.“
*
„Pane kancléři,“ říkala Era do portu dveří „smím jít dál?“
„Jistě doktorko.“ odpověděl Leonidionův hlas.
Těžké dveře se otevřely a Era vstoupila do rozlehlé červeně vypolstrované pracovny.
Kancléř stál na balkóně, opřený o kamenné zábradlí a díval se do parku.
Era pomalu vyšla po chodech na terasu a stoupla si vedle něj.
„Vítejte doktorko.“ pozdravil ji zdvořile, stoupl si a pustil zábradlí. „jak pokračují práce?“
„Zrcadlo už je skoro hotové.“ odpověděla mu Era „Už stavíme čtyři dny a do dalších tří dnů bude schopné provozu.“
„Výborně.A co byste potřebovala ode mě?“ zeptal se, a všiml si, že je Era strašně nervózní.
„Víte pane.“ řekla nesměle „ Při spuštění zrcadla je třeba nesmírného množství elektrické energie, máme sice pět velkých generátorů z poškozených lodí a několik menších stíhačkových, ale to je pořád málo.“
„Tak zkuste něco sehnat na černém trhu, vybrakujte nějaké pašerácké sklady,“ doporučil jí Leonidion. „Víte, naši pašeráci mají vždy trochu víc než tvrdí.“
„To nepůjde.“ odporovala mu Era „Všechny sklady jsou už na území říše a ty co zůstaly ve federaci jsme vybrali už na začátku války.“
„Tak proč jste přišla za mnou?“ ptal se zvědavě kancléř.
„Pane chtěla bych vás požádat.“ řekla ještě nervózněji a začala přešlapovat „O napojení na Jaminskou elektrickou síť!“
Křikla to tak rychle, že měl Leonidion co dělat, aby tomu rozuměl.
„A kvůli tomu jdete za mnou?“ divil se kancléř „Vždyť stačí jen strčit drát do zásuvky.“
Era se zarazila, tahle informace ji nejspíš šokovala.
„Ta-ta-tady je to tak jednoduché?“ vykoktala užasle.
„To kvůli tomu jste byla tak nervózní?“smál se Leonidion„V celé Federaci je elektřina zdarma už přes tisíc let.“
„Víte pane.“ oddechla si Era „ Na Ortexu IV jme měli elektřiny málo, soukromě byla velice drahá.“
„To je v pořádku.“ mávl rukou Leonidon „Myslel jsem si že už napojeni jste. Někdo vám to měl říci.“
Era s Kancléřem sešli nízké schody , z terasy do pracovny.
Najednou se oba zarazili. Leonidion měl pocit, že se vrátil čas.
Přímo před nimi klečela jednotka palácové stráže, s blastery namířenými přímo proti kancléři.
Za nimi stál kapitán Melo se zlomyslným úsměvem na tváři.
„Atosi Leonidione, Nejvyšší Kancléři Galaktické Federace,“ řekl teatrálně a v očích se mu zablýskl triumf „ jako velitel palácové stráže vás zatýkám z důvodného podezření ze špionáže ve prospěch Galaktické Říše.“
kapitola
3
Los-Kean stál na můstku s arkádami mezi zasedacím sálem centrálního Federačního Soudu a Senátem. Napravo přes park viděl Císařský Palác, a nalevo centrálu Letové Kontroly. Uprostřed parku stála vypnutá fontána a vítr si pohrával se stébly zlaté suché trávy.
Za velkými dřevěnými dveřmi na konci arkád právě probíhalo jednání o sesazení Atose Leonidiona z postu Nejvyššího Kancléře federace.
Už včera mu senát při hlasování o důvěře sebral politickou imunitu a dnes měl být definitivně odstraněn z vrcholných funkcí federace
Podle toho, co Los-Kean četl z hlášení, a podle toho, co mu řekl Caspene, byl Melovy skupiny, před třemi dny, stejný jako ten minulý. Opět bylo zachyceno vysílání z kancléřovy terasy, Melo tam okamžitě naběhl, a protože minule při prohlídce nic nenašel a jediné, co spojovalo oba případy byl kancléř, tak Leonidiona zatkl a při osobní prohlídce našli Melovi muži v kancléřově límci minisondu.
Los-Kean přecházel po chodbě s arkádami a nervózně poklepával prsty o zábradlí.
Caspene právě teď seděl v zasedací síni, jako jeden z porotců, a hlasoval o osudu svého učitele a přítele.
Dveře se pomalu otevřely a vyšel z nich Caspene, ve své bílé admirálské uniformě.
Svěšená hlava a znechucený výraz dali Los-Keanovi jasnou odpověď
„Odvolali ho, že ano?“ řekl Los-Kean potichu.
„Jistě!“ odsekl Caspene „Nepamatují si že to byl on , kdo zařídil pád Veudéa, že to byl on, kdo za nás vedl Modrou Válku až k vítězství.“
„Chápu, že se ho zastáváš,“ přitakal Los-Kean „ale on klidně špionem být mohl.“
„A sesadil vládu toho,pro koho pracoval?“řekl pobaveně Caspene „Přemýšlejte pane!“
„Asi máš pravdu.“ uznal Los-Kean.
„Byl to můj učitel na Královské Akademii,“ dodal potichu Caspene „je to můj přítel, nemohl bych udělat to, co udělali ostatní porotci.“
„Oni všichni hlasovali pro sesazení!?“ křikl udiveně Los-Kean „To už mu nikdo nevěří?!“
Dveře se znovu otevřely a vyšel Leonidion se dvěma vojáky u boku.
„Počkejte chvíli.“ okřikl Leonidion vojáky.
Přestože už neměl žádné pravomoci k udílení rozkazů,oba vojáci se zastavili a mlčky stáli po boku svého bývalého pána.
„Caspene,“oslovil Leonidion admirála „chci vám jen poděkovat, že jste se mě tak obratně zastával.“
Caspene a Los-Kean se mu mírně uklonili a Leonidion i s oběma vojáky odešel.
Dveře na druhém konci arkád se otevřely a vyběhla z nich Era, prošla kolem bývalého kancléře, pozdravila jej soucitnou úklonou a běžela dál až ke Caspeneovi a Los-Keanovi.
Byla oblečená v elegantních červených šatech a černé vlasy měla stočené do drdolu.
„Caspene!“ křikla na něj ještě než doběhla „Díky bohu, že jsi tu!“
„Co se děje Ero?!“ ptal se polekaně Caspene a vzal ji za ruku.
„Federační tajná služba před několika minutami ohlásila útok na Jamin.“ oznámila mu vyděšeně. „Přijde za osm hodin!“
Los-Kean a Caspene se rozběhli ke dveřím, ze kterých přišla Era.
„Už probíhá evakuace?!“ ptal se v běhu Los-Kean.
„Ano,“odpověděla mu Era „z celé planety odlétají civilní stroje.
A mám pro vás ještě jednu zprávu.
Energetické zrcadlo je hotové.“
*
„Vaše výsosti, celá flotila je připravena.“ hlásil admirál Wallé „Vyrazit může dvě hodiny poté co dostane rozkaz.“
„Dekuji Admirále.“ řekl klidně Veudé „Ten rozkaz právě obdržela.“
Wallé pochopil a odeslal rozkaz svým datapadem.
„Chtěl bych se vás na něco zeptat vaše výsosti.“ řekl nesměle „Zvážil jste možnost, že na Jaminu je funkční obrana proti Ničiteli Světů?“
Veudé se jen usmál „Jistě admirále, zvážil jsem to.“
Wallé chvíli čekal, jestli císař svou odpověď doplní, ale Veudé mlčel.
„A k jakému závěru jste dospěl, Vaše Výsosti?“ zeptal se pomalu.
„Žádnou obranu nemají,“ řekl císař klidně „prostě jen vypouštějí dezinformace.
Podle mého názoru již dávno odhalili generála Meloéa, teď nám jen posílají zprávy o tom, že se něco staví a přitom všichni federálové sedí v koutě a bojí se.
Chtějí nás vystrašit a odradit od útoku.“
Wallé se zamračil „Ale pane ostatní složky říšské tajné služby nás také varovaly a
“
„Tajná služba mne nezajímá admirále!“ okřik jej Veudé.
„Ale vždyť kancléř Leonidion byl právě chvílí odvolán,“ odporoval mu admirál „to by přeci
“
„Pochybuji, že byl Leonidion odvolán,“ řekl suše císař „uvědomte si, že to oznámil právě generál Meloé!“
„Ale tajná služba
“
„Kašlu na vaši tajnou službu!“ zařval Veudé.
„Uvědomujete si admirále, že je-li jediným zdrojem tajné služby jen jediný člověk, je tato tajná služba značně nespolehlivá?“
„Promiňte Vaše výsosti.“řekl potichu a vylekaně Wallé „Omlouvám se, smím odejít?“
„Jistě admirále,“svolil Veudé „jděte do transportéru číslo 12.“
„Ale pane.“ zarazil se Wallé „Ten neletí na mou loď.“
„Vy také neletíte na ni.“ řekl císař suše „Nestojím o vaši velezradu admirále, nechci, abyste mne zradil tak, jak to před rokem udělal velkoadmirál Xanthé.
Víte stejně dobře jako já, že po dobytí zbytku federace, bude naše armáda třeba jen k udržování pořádku.
Víte, že už nebudou žádné bitvy a vojenská tažení.
A moc Galaktického císaře je až příliš lehce uchopitelná pro vrchní velitele armády.
Nechci, abyste kvůli své milované bitevní vřavě prohrál bitvu nad Jaminem, jen proto, abyste mohl pokračovat ve válce, a abyste kvůli tomu zradil mě a celou Galaktickou Říši!
Wallé jen zamrkal překvapením, tohle byla snůška blábolů, on by nikdy neprohrál bitvu, kterou by měl vyhrát.
On nechce aby válka pokračovala, chce se jen vrátit donu na Proxim, za svou rodinou.
A nejmocnější člověk galaxie ho šoupne do vězení za nevykonanou velezradu.
„Proto nyní odletíte na loď, kde vás čekají vaši bojechtiví přátelé.“ prohlásil suše císař „Po vítězném návratu z Jaminu budete převelen do prostoru bývalé Elenexské konfederace aby jste udržoval Nový řád.“
Wallé se jen nepřítomně uklonil a dva vojáci v bílých uniformách jej dovedli k výtahu do hangáru.
*
Ze spodní poloviny půlprstence Ničitele světů vyletěla malá transportní korveta. Na její palubě byl kromě pilota jen jeden pasažér.
Admirál Wallé seděl na tvrdé ocelové lavici a bokem se opíral o zeď.
Měl neuvěřitelný vztek, zíral do prázdna a přemýšlel o tom, co mu právě řekl jeho císař.
Nestojím o velezradu Admirále
Musí být strašně paranoidní, vždyť je mu celé vojsko věrné, a vrchní velení zvláště, ještě nikdy ho nezradili.
Vždyť sám Wallé byl odmala vychováván k úctě a k respektu vůči císaři.
Wallé měl tu nejlepší vojenskou školu v celé galaxii, vystudoval ji na výbornou, celých těch šest let jej vedli k poslušnosti a k disciplíně, nikdy se nestalo, že by Wallé neuposlechl rozkaz.
Je pravda že císaře osobně moc v oblibě neměl.
Od té doby, co byl zvolen kancléřem se pohled na forseany hodně změnil.
Dříve byli všude v galaxii považováni za česné občany, za jednu z nejušlechtilejších ras v galaxii.
Vždyť to byli oni, kdo chránil třetinu galaxie svou vlastní flotilou a armádou. Byli oblíbení ve všech koutech federace.
A teď?
Teď se z česných a vážených občanu stali v očích galaktické veřejnosti modrými krvelačnými zrůdami.
Kdysi milí a vážení forseané jsou dnes považováni za surové,nebezpečné utlačovatele.
Jak bude asi vypadat bitva nad Jaminem?
Bez důstojníků, bez rozkazů.
Korveta se zaklesla do svorek velké nákladní lodi a Wallé prošel do přechodové komory. Dveře za ním se zavřely, ty před ním se otevřely.
Wallé málem uskočil leknutím.
Před ním byla obrovská hala, plná forseanů v bílých uniformách. Byli tam nejen členové vrchního velení armády, ale i nižší generálové a plukovníci.
Veudé odstranil z armády všechny vyšší důstojníky.
Na palubách bojových lodí budou služebně nejstaršími členy posádky kapitáni.
Bitva nad Jaminem byla předem prohraná.
kapitola
4
Velící místnost vojenské obrany planety Jamin byla ukryta hluboko pod zemí, pod vládním komplexem. Byl to velký, šedobílý sál, se spoustou počítačových konzol a panelů po obvodu celé haly, s průhlednými plastovými elektromapami, velkými monitory na stěnách a s gigantickým holopanelem uprostřed.
Nad panelem se vznášela planta Jamin a kolem ní vojenské jednotky, číhající na nepřítele.
Kromě nich byl hologram plný malých teček, zběsile uhánějících z planety.
Z osmdesáti miliard obyvatel Jaminu už pětapadesát miliard odletělo.
Jak odlétávaly lodě, lidé, náklady, potraviny, zásoby vody, snížila planeta svou hmotnost asi o čtvrtinu.
Caspene, který stál na bílé mramorové podlaze si uvědomil, že se cítí mnohem lehčí, což bylo způsobeno právě snížením hmotnosti planety.
Díval se před sebe na hologram, co chvíli se z hyperprostoru vynořila bojová loď, eskadra stíhaček či loď s obrovským zeleným kruhem na přídi.
To byly lékařské lodě, gigantické nemocnice plující vesmírem. Právě zelený kruh jim zaručoval neutralitu.
Kruh na lodi ale Caspene neviděl, byl jím označen jen holosymbol lodi.
Celá hala byla plná lidí. Po elektromapách jezdily magnetické čipy, na každém panelu svítily parametry jednotlivých lodí, na velkých obrazovkách se pohybovaly lodi podle všech možných strategií.
Naproti výtahu, ze kterého Caspene vyšel, visela největší obrazovka ze všech. Bylo na ní jen jaminské nebe a několik vrcholků mrakodrapů.
„Je to, to co si myslím?“ oslovil zvědavě Eru, která stála u jedné konzole.
„Ano.“ přitakala s úsměvem
„Tohle,“ ukázala na obrazovku „je naše energetické zrcadlo.“
„Doktorko, Admirále!“ ozvalo se jim za zády.
Era i Caspene se naráz otočili. Era leknutím málem upadla, Caspene ji musel chytit kolem pasu.
Tam kde předtím visela planeta Jamin ‒ šedá a nevýrazná ‒ byla nyní rudě zářící koule.
Planetu ze všech stran obklíčil mrak říšských lodí tak hustý, že skrz něj nebyla planeta vidět.
Podle nejbližšího počítače bylo lodí přes pětadvacet milionů.
„Admirále!“ křikl jakýsi voják ke Caspeneovi „Před hodinou skynxnexiané, ulinorané, elenexané, a další bývalé federační sektory, porazili říšské jednotky a přihlásili se k nám. Posílají sem své jednotky.“
V nejrůznějších místech hologramu se začaly zjevovat zelené flíčky přilétajících lodí federace.
Bitva o Jamin začala. A federace v ní stála opět jednotná
*
Na palubě Ničitele Světů panoval nesnesitelný chaos, po celém můstku pobíhali vojáci a úředníci, jedno situační hlášení přehlušovalo druhé.
Nissiva Veudé seděl ve velitelském křesle a holograficky přepínatelným mikrofonem rozdával rozkazy jednotlivým lodím říšské flotily, které si prstem vybral na hologramu před sebou.
Venku za širokým můstkovým oknem, byly vidět statisíce a statisíce lodí a malých stíhaček.
V celé bitvě bylo zapojeno téměř dvě stě miliónů strojů obou válčících stran. Na každé lodi byly desítky, stovky, někdy i tisíce lidí. Pět miliard lidí, pět miliard životů, pět miliard živých bytostí, které se budou řezat a zabíjet.
A jen kvůli němu, kvůli Nissivu Veudéovi, kvůli samozvanému císaři galaxie.
Navíc na planetě zbylo dalších třicet miliard obyvatel. A jestli se federace nevzdá, budou muset zemřít také.
To bylo třicet pět miliard. Možná třicet pět miliard padlých životů, a to jen kvůli mocichtivosti jednoho člověka.
„NE!“ řekl si Veudé „Teď už je příliš pozdě na litování. Je už příliš pozdě na mír.“
„Zahajte výpočet pro zaměření superlaseru, poručíku.“ řekl klidně do mikrofonu „Nabijte baterie.“
„A teď už je pozdě,“dodal sám sobě „Už teď je Jamin minulostí. Už teď je minulostí Galaktická Federace“
*
„Sektor B-14: bojová zóna ; “ hlásil z reproduktorů „sektor C-18: bojová zóna ; sektor J-12: dobyt říšskými vojsky ; sektor H-22: dobyt federací ; sektor
“
Všechny zprávy se zobrazovaly na hologramu, kolem kterého poletovali na repluzorových stupátkách admirálové federační flotily a udíleli rozkazy jednotlivým lodím.
Všude kolem nich byl stejný chaos, jako na palubě Ničitele Světů, ne-li ještě větší.
Caspene stál pod velkou obrazovkou a díval se na ten hologram uprostřed haly. Něco mu bylo divné, všechny ty říšské lodě se chovaly
divně - jinak už to říci neuměl.
V jejich tazích nebyla žádná pevná taktika, neodpovídalo to žádné vojenské strategii, jejich pohyby a útoky byly nelogické a federační jednotky neměly s jejich zničením žádné větší problémy.
Opatrně poklepal Eře na rameno.
„Co je to za strategii?“ oslovil ji když se k němu otočila
„To nevím.“ odpověděla po chvíli přemýšlení „Ale vypadá to jako
jako by byly řízeny
opožděně.“
„Jakoby neměly vlastní velení.“ dodal pomalu Caspene „Copak říše nemá žádné lodní velitele?“
„Má jich spoustu,“ozval se známý hlas Los-Keana „ale nikdo z nich není na své lodi.“
„Pane,“ křikla polekaně Era „ já myslela že jste odletěl na Uxan.“
„Jak jste to myslel?“ zeptal se zvědavě Caspene.
„Ani na jedné z těchto lodí není vrchní velitel.“ řekl suše Los-Kean a mávnul rukou k hologramu „Není tam nikdo od majora nahoru.“
„CO?!“ křikl udiveně Caspene s vyvalenýma očima „Proč?!“
„To nikdo neví.“ odpověděl Los-Kean klidným hlasem „podle tajné služby byli všichni vyšší důstojníci odsunuti na jednu transportní korvetu a zbaveni velení, po dobu trvání bitvy.
Zatím se neví proč, ale já osobně si myslím že je to kvůli Veudéově paranoie.“
Los-Kean se otočil dozadu k velkému monitoru na zdi „Tam je to vaše zrcadlo doktorko?“
„A-ano,“ odpověděla nepřítomně Era „Zatím je pod zastiňujícím štítem, ale
“
„Doktorko, baterie Ničitele Světů jsou dobité na 25%,“ ozvalo se z reproduktoru na počítačové konzoli „palbu může zahájit asi za 5 minut.“
„Odkryjte zrcadlo!“ křikla Era do mikrofonu vysílačky.
Na velké obrazovce se zavlnil obraz jaminského nebe a zjevily se tři mohutné kruhy, sestavené do válce a spojené tlustými tyčemi. Pod nimi visela na několika dalších trubkách velká krychle, ve které se zřejmě skrývaly generátory a na jejíž spodní straně svítily rudé repluzory.
„Je zrcadlo funkční?“ zeptala se Era, usedla do svého křesla a začala hbitě jezdit po klávesnici své konzole.
„Jistě.“ ozvalo se ze sluchátka
„Co hybné repluzorové pole?“
„Funkční.“
„A sekundární funkce?“
„Také.“
Era se otočila k Caspeneovi a Los-Keanovi
„Mám pro vás překvapení.“ řekla s úsměvem na tváři.
*
Veudé stále seděl ve svém velitelském křesle a díval se na bitvu za oknem. Zleva k němu přišel nějaký mladík v uniformě a s důležitým výrazem ve tváři.
Císař věděl, co mu chce říci, přečetl si to na malém displeji palubního počítače.
„Baterie Ničitele Světů jsou plně nabity vaše výsosti.“ řekl s úklonnou a odešel.
Veudé ještě naposled zmáčkl tlačítko pro odeslání požadavků kapitulace, a když mu asi za deset vteřin přišlo odmítnutí, tentokrát podepsané samotným viceadmirálem Granomem, zapnul vysílačku do zbraňového centra lodi.
„Palte!“ řekl suše a vysílačku vypnul.
„Jen jedno slovo!?“ uvědomil si, zatímco loď začala hučet „Je to jen jedno slovo! A skončí miliardy životů, celá planeta zmizí z mapy galaxie.
To je strašné!
Takovouhle moc jsem nikdy neměl mít. Takovouhle moc by neměl mít nikdo.
Nikdo, nikdy, nikde, za žádných okolností, i ze sebelepších důvodů.
Tohle jsem neměl dělat.“
A mezitím hučení lodi stále narůstalo
*
„Ničitel Světů spustil první laserová děla!“ oznámil mechanickým hlasem počítač.
Caspene se toho úplně lekl, tak strašná věc a on si to klidně řekne beze strachu, bez obav z následků superlaseru, bez obav o svůj vlastní život.
„Tyhle věci by měl říkat člověk.“ pomyslel si Caspene s ironickým úsměvem.
Pozorně se zadíval na obrazovku. Zrcadlo už se drahnou minutu přesouvalo na místo, do kterého měl superlaser vypálit a zatím bylo asi kilometr odtud.
Najednou si všiml něčeho, co tam dříve nebylo, nebo o tom jen nevěděl.
Nejenže se pohybovalo celé zrcadlo, ale po obvodu jeho tří kruhů jezdily malé, zavěšené trubičky, které byly pod různými úhly natočeny nahoru, ven ze zrcadla.
Caspene měl pocit, že jsou jich tisíce, byly všude a všechny tři kruhy jich byly doslova plné.
„Konec zaměřování, zrcadlo je v cílových souřadnicích.“ oznámil počítač stejným mechanickým hlasem bez emocí.
Červeně zářící repluzory zhasly a malá robotická loď připojila ke krychli tlustý kabel.
Teď mělo zrcadlo veškerou energii, kterou potřebovalo.
Nejdříve se kolem něj zarojily modré jiskřičky, a pak se z pomyslného středu zrcadla rozletěly tři modré kruhy, které dorazily k vnitřnímu okraji zrcadla a hned poté se ze středu roztáhl modře zářící válec.
Celé zrcadlo vypadalo jako modrý, zamřížovaný špalíček.
Na malém displeji se souřadnicemi stálo: 49° 15´26,78´´ s.š. / 15° 0´26,45´´ v.d.
A 26,45´´ se změnilo na 26, 46´´.
Era hbitě přiskočila k velkému mikrofonu, nad hlavou se jí rozřinčela siréna.
„Hněte s tím pět metrů k východu !!!“ zařvala Era do vysílačky.
„PĚT METRŮ NA VÝCHOD !!! Hněte tím, máte na to 20 vteřin !!!“
Červené repluzory se znovu líně rozsvítily a zrcadlo se začalo pomalu pohybovat.
Zařízení, které za vteřinu urazilo kilometry, se nebylo schopno pohnout o pět metrů.
„Ničitel Světů vypálil superlaserový paprsek.“ oznámil znovu tím chladným hlasem počítač.
Caspene měl sto chutí ten reproduktor nakopnou.
„Do jeho dopadu zbývá 6-5
“
Zrcadlo pomalu klouzalo po obloze
„
4-3
“
Už jen dva metry.
„
2-1“
„DOSEDLO!“ zařvala Era do haly, která byla náhle tichá a klidná.
V ten moment se na velké obrazovce objevil mohutný zelenobílý paprsek, vrazil do zrcadla a to se zhouplo pod náporem přívalu energie.
Paprsek zmizel a asi vteřinu bylo ticho, hluboké, hrobové ticho.
A pak se ze zrcadla stal obrovský zelenobílý ježek, drobounké zelenobílé paprsky se rozletěly do všech stran a uprostřed nich vystřelil jeden tlustší, a vyrazil vzhůru k nebi.
Všichni v hale se otočili a podívali se na protější monitor, na němž visel ničitel Světů.
Po vteřině k němu přiletěl zelený paprsek a zavrtal se kamsi pod můstek.
A najednou celá loď explodovala v obrovském květu ohně.
Namísto ní najednou pluly vesmírem jen její trosky.
V hale vypuklo obrovské nadšení.
Era s úsměvem od ucha k uchu skočila Caspeneovi kolem krku a dlouze jej políbila.
Všude kolem pobíhali usmívající se lidé a v celé hale nebylo pro samý smích vůbec nic slyšet.
Caspene s Erou se objali a Caspene se podíval do jejích hnědých očí. Zvesela se na něj usmála a troch zrudla ve tváři.
Otočil se k hologramu a málem upadl překvapením.
Dobrá čtvrtina říšské flotily byla pryč.
„C-co to“ vykoktal ze sebe „k-kde sou ty lodě?“
„To je to moje překvapení.“ špitla mu do ucha Era „Vzala jsem si ze superlaseru to, co bylo třeba na zničení Ničitele Světů, přidala k tomu ještě deset procent a zbytek jsem rozdělila mezi největší říšské lodi.“
„Ero!“ řekl překvapený Caspene a chytil ji za ramena „To je úžasné, ty jsi zničila skoro pětinu celé říšské flotily!“
Velký monitor zasršel, a zjevil se na něm jakýsi voják.
„Zde podplukovník Safé.“ řekl nervózně „tímto podávám oficiální kapitulaci forseiských vojsk nad Jaminem.“
Když se Caspene znovu otočil na hologram, byl čistý, bez jediné říšské lodi.
kapitola
5
V jaminském Císařském paláci bylo příjemně chladno. Po měsíci, který uběhl od bitvy nad Jaminem, byla celá vládní čtvrť opět čistá a svěží. Stromy a keře podél chodníků byly zelené, stejně jako tráva v parku po ní pobíhali a hopkali bílí, králíčkům podobní filinkové, okusovali trávu a pili z kanálků, které napájela velká elektrofontána, z níž tekly tekutiny všech barev duhy.
Už to bylo měsíc poté, co byl Ničitel Světů zničen, bylo to měsíc od smrti Císaře Veudéa, měsíc od smrti téměř všech důstojníků říšské armády.
Asi týden po bitvě zrušili forseané Galaktickou říši a distancovali se od jejích činů.
Jinými slovy, všechno hodili na Veudéa a doufali, že si zachrání vlastní kůži.
Federace už dobyla polovinu svého bývalého území a drtivá většina bitev končila porážkou říše.
Ve velkém sále senátu stáli na balkóně Los-Kean a Caspene s Erou.
Ti dva se už od bitvy pořád drželi za ruce, něco si šuškali, nebo se na sebe zamilovaně usmívali, toho si Los-Kean všiml brzo.
Všichni tři se dívali dolů, doprostřed sálu, kde na řečnickém stupínku stáli zástupci nových i původních sektorů federace.
Asi třicet státníků stálo seřazených v trojstupu.
Mezi nimi i předseda Ortexské vlády na létajícím stupátku s páteřním rámem a podpěradlem hlavy.
V rukou držel, stejně jako ostatní státníci, vlajku na dlouhé tyči.
Ta jeho byla jasně červená, s pěti plnými bílými kruhy a jedním prázdným,na památku zničené části Ortexu IV.
Otočil se na svém stupátku a podobně jako ostatní, zapíchl vlajku do připraveného stojanu.
Ortex se spolu s dalšími 25 sektory stal novým členem Galaktické Federace.
*
Generál Meloé stál na své nově postavené lodi Ioru a díval se ne modrou krásu planety Forsea, kterou viděl před sebou.
Celá planeta byla pokryta oceánem, hlubokým a temným. Nad jeho hladinou čněla jen ostrá skaliska a několik krásných běloskvoucích měst.
Teď už Meloé neměl na obličeji růžové barvivo a make-up, už nebyl kapitán Melo.
Byl generál Meloé, forsean s modrou kůží a oranžově žhnoucíma očima, a byl na to hrdý.
Zezadu k němu přistoupil vicegenerál Malré, vrchní velitel flotily. Kromě Meloéa byl jediným přeživším generálem v říši.
Byl to on, s kým vyjednal zrušení Galaktické říše, ale Malré byl na Meloéův vkus až příliš závislý na císaři.
„Přišli jsme o další sektor generále.“ řekl mu sklesle.
„Omyl vicegenerále.“ opravil jej Meloé „My jme prohráli tuhle válku.“
„Měl bych tedy vyhlásit kapitulaci říše?“ zeptal se, jako by mu to už byl jedno.
„Další omyl vicegenerále.“ řekl Meloé a uvědomil si, že ačkoliv je Malré o hodnost výš než on, poslouchá jeho rozkazy a žádá jej o svolení „Nebude to trvat dlouho a takovou zprávu obdržíme z Jaminu, uvidíte.“
„Nerozumím vám?“ zamračil se nechápavě Malré.
„Generál to myslel tak,“ ozval se za Malréem třetí hlas „že i když jsme prohráli tuto válku, nemusíme také prohrát tu druhou.“
Malré se pomalu otočil za ne zcela neznámým hlasem.
Jakmile jej viděl, srazil paty a zasalutoval.
„A já vám slibuji pánové, že druhá válka bude vítězná.“ řekl pomalu a s úsměvem velkoadmirál Xanthé.
EPIZODA IV.
DRUHÁ VÁLKA
Tři měsíce po bitvě o Jamin dobyla Federace zpět většinu svého území, tedy alespoň se to myslí.
Forseiská Říše bez vojenského velení v prvním měsíci rychle upadala. Některé systémy a někdy i celé sektory přešly na stranu Federace, aniž by o ně byla svedena bitva.
Po dvou měsících se v říši začalo šuškat o novém veliteli, který říši vyvede z úpadku.
A velkoadmirál Xanthé svou vlast nezklamal, vymyslel geniální plán, jak dobýt federaci s co nejmenším odporem.
kapitola
1
Velkoadmirál Xanthé stál ve své bílé uniformě na terase vystupující z budovy Forseiského Císařského sněmu, a díval se na krásu Heridejí, hlavního města planety a celé Forseiské Říše.
Před ním stála spousta elegantních špičatých budov a věží, mezi nimiž se proplétala hustá síť uliček, můstků a chodníků, visících volně ve vzduchu.
V dáli byla vidět širokoproudá dálnice, spojující Herideje s ostatními centry planety. Pod jezdily zavěšené vlaky metra a vysoko nad ní létaly tisíce drobných siluet.
Pod tím vším, hluboko pod Xanthéovýma nohama hučel oceán temný a hluboký. Při pozorném pohledu byly pod hladinou rozeznatelné prosklené tunely, které vedly k podmořským městům a nebo do vojenských základen pod povrchem planety.
Uličky byly plné pobíhajících lidí a na dálnici byla dopravní zácpa. Vlaky jezdily do města plné, z něj prázdné. Siluety lodí směřovaly jen do centra města, žádné pryč.
Všichni Forseané prchali ze své rodné planety. To co potkalo vleká centra bývalé Galaktické říše, muselo už brzy přijít i sem.
Že se federace pokusí Forseu dobýt bylo jasné už od začátku "druhé války" ‒ tak ji federálové nazvali.
Kdyby ale všichni ti forseané věděli to samé co Xanthé, nikam by neutíkali a klidně zůstali by ve svých domovech.
Xanthé byl hrdý na to co z říše udělal. Když ji před dvěma měsíci přebral od vicegenerála Malréa, byla to jen malá hrstka systémů, která zbyla po federačním tažení.
To co ovládlo říšskou flotilu po Jaminu a po smrti císaře Veudéa, by se ani tak nedalo nazvat panikou, jako spíš dezorientací a chaosem.
Je sice pravda, že spolu s Veudéem zahynuli i téměř všichni vysocí důstojníci říše, ale těch pár zbylých by bylo schopných dovést válku až k vítěznému konci.
Ovšem tahle hrstka vojáků byli císařovi nejoddanější , a tak, stejně jako zbytek říše, i oni přišli nad Jaminem o onen opěrný bod, který pro ně byl nepostradatelný.
Xanthé věděl, že císař nebyl vojenský mozek, za což také zaplatil životem, byl spíše morální oporou, motivačním článkem armády.
Autorita, která z něj vyzařovala na každém kroku, držela při životě celou říši i s její armádou.
Xanthé znal Veudéa už od doby, kdy se stal forseiským ministrem zahraničí. Už tehdy byl nejoblíbenějším politikem v říši.
A když pak získal místo senátora v Galaktické Federaci a po roce byl zvolen do úřadu Císaře Forseiské Říše, nebyl v celé této říši snad jediný jeho odpůrce.
Jako ministr zahraničí, senátor a ani jako císař neabsolvoval jediný vojenský kurs, natož válečnou akademii.
Neznal žádnou bojovou strategii a měl co dělat, aby si zapamatoval vojenské frčky.
Jako voják byl naprosto nepoužitelný.
A přesto započal a vedl největší a nejkrvavější konflikt v dějinách galaxie.
Od začátku modré války až do bitvy nad Jaminem zemřelo v bojích přes 250 miliard lidí i jiných bytostí.
Xanthéovi nebylo císaře líto, nebyl mu oddán tak, jako většina flotily, za což byl také odsouzen a poslán na rok do vězení Saqanii.
Byl to nejhorší rok v jeho životě.
A za ten jediný rok se říše vyšvihla na vrchol a spadla až na dno. A on ji znovu postavil na nohy, on velkoadmirál Xanthé
Nyní, díky jeho dvouměsíčnímu úsilí z ní byla opět nejmocnější síla v galaxii.
A federace o tom neměla tušení.
Velkoadmirál se zahleděl do dálky na slunce, které zapadalo za vlnitý obzor.
Nevěděl, kolik takových západů slunce ještě obyvatelé Heridejí uvidí, než přijde bitva nad Forseou.
Ale on už neuvidí ani jeden.
Uprostřed téhle noci odletí do loděnic na Abregadu 24, aby převzal velení nad svou novou lodí a odletí bojovat nad Malexane.
Věděl, že bitva bude vítězná.
*
Caspene a Era spolu seděli na můstku s arkádami mezi Senátem a Soudem, a čekali, než skončí jednání o novém Nejvyšším Kancléři.
Caspene náhle vyskočil ze svého křesla a začal přecházet sem a tam.
Tentokrát jej jako zástupce armády k zasedání nepřipustili, a naopak, Los-Kean byl jednatelem za svůj rodný Uxan.
Era dál seděla ve svém křesílku a dívala se na Jaminský západ slunce.
Po chvíli slunce zapadlo úplně a po celém planetárním městě se rozblikaly malá mihotavá světýlka veřejného osvětlení.
Všude bylo ticho, jen když nějaká loď proletěla příliš blízko, bylo slyšet hučení repluzorů.
Hodiny nad mohutnými dveřmi do senátu, pomalu odklapávaly minutu za minutou, hodinu za hodinou.
Právě když se na nich zobrazil údaj 03:30, dveře se otevřely.
Vyšel z nich Los-Kean, s kruhy pod očima, povadlou, unavenou tváří ale se širokým úsměvem.
Caspene i Era prudce vyskočili z křesel a běželi k němu.
„Tak co?!“ křikl na něj Caspene a stejně jako Era prudce zastavil.
Los-Kean se vesele usmál „Dali Leonidionovi důvěru
“
Caspene si s výsknutím povyskočil
„
ale on ji odmítl“ dodal klidně Los-Kean.
Caspeneův úsměv ztvrdl.
„Cože?! Vždyť, vždyť to je hloupost!“ drmolil Caspene „Jdu za ním, ať to přijme, vždyť místo něj zvolí nějakého byrokratického pupkáče z
“
„Stůj!“ okřikl ho autoritativně Los-Kean.
„Nový Nejvyšší Kancléř už byl zvolen.“ dodal s úsměvem.
„A-a kdo to je.“ koktal Caspene v polostrachu a polovzteku.
„Já.“ odpověděl vesele Los-Kean.
Caspeneův obličej znovu ztvrdl a stejně jako Era na něj zíral s otevřenou pusou.
„To myslíte vážně pane?“ zeptala se Era, která se z překvapení probrala první.
„Řeklo se, že může být zvolen kdokoli v sále,“ řekl Los-Kean pobaveně „ a já, i když nejsem senátorem, jsem tedy mohl kandidovat. Zkusil jsem to a dostal jsem 95 hlasů ze 130.“
„Gratuluji pane.“ třásla mu rukou Era.
„A pro vás Caspene,“ oslovil ho Los-Kean „Mám ještě jednu zprávu.
S okamžitou platností jste jmenován do funkce ministra obrany a vnitřní bezpečnosti Galaktické Federace, namísto vašeho rezignujícího předchůdce.“
*
Strakaté pozadí míhajících se čar, které bylo vždy vidět čelním oknem lodi, která plula hyperprostorem.
To viděl velkoadmirál Xanthé před sebou, stál na létajícím repluzorovém disku, vysoko ve vzduchu nad terminálem můstku své nové lodi Forseany.
Forseana byla největší loď v dějinách galaxie. Měřila něco přes sto dvacet kilometrů, na její palubu se vešlo přes čtvrt druhého milionu lidí a pětasedmdesát megatun nákladu.
Nechal si ji postavit hned po návratu z vězení. Byla to nedobytná, nezničitelná pevnost, a byla jen jeho.
Díval se obrovským, skoro kilometr dlouhým oknem na malou tečku, ze které vybíhaly všechny ty dlouhé čáry.
Ta tečka, to bylo Malexanské slunce.
Říšská armáda právě drtí obranné jednotky planety a federační flotila je kdesi u Olixu a snaží se zabránit dobití sektorového centra.
Olix slouží jen k odlákání pozornosti od Malexane a jiných malých systémů, které stejně jako on právě svádí boj o svou nezávislost.
Je pravda, že na Olixu jsou nesmírně bohatá ložiska kovů, obrovské loděnice a další suroviny, které by říše nezbytně potřebovala.
Ale to co dá Olix za cenu souboje s celou federační flotilou, dají malé sektory jako Malexane, za houf malých potyček, bez valných škod.
Tyhle malé soustavy nemají příliš velké loďstvo a spoléhají se na něj.
A i kdyby chtěli zavolat Spojená Vojska,bude jejich volání hluché, protože každá říšská jednotka má ve svých řadách rušící loď, díky níž není možné vysílat, a loď s hyperprostorovým deformátorem, která brání odletu mimo planetu.
A tak, ačkoli Forseiská říš v celé druhé válce oficiálně nedobyla jediný sektor, má pod kontrolou polovinu obydlených světů v galaxii.
*
„Pokuste se nahodit štíty poručíku! Palte turbolasery a plazmovými děly!“ křičel Loge Mercal, ministr obrany planety Malexane, na svého pobočníka „Opakujte nouzové volání do všech směrů a na všech frekvencích!“
Voják srazil paty, zasalutoval a za hlasitého: „Provedu, pane!“ odběhl kamsi za roh splnit rozkaz.
Mercal vystoupal po železných točitých schodech do vyššího patra s prosklenou střechou a vzhlédl k nebi.
Byla jasná, bezvětrná noc a na černém nebi plném hvězd byla bitva jasně vidět
Ty čtyři velké šedé skvrny, to byly elmexcuisery. Ty malé, co se míhaly kolem, to byly stíhačky. A spousta barevných čar ukazovala na nemilosrdnou palbu všech děl.
„Pane ministře!“ ozval se hlas nějakého vojáka od terminálu „Něco se děje!“
Mercal se otočil k velkému monitoru na stěně.
Stáli na něm všechny čtyři křižníky a sem tam poletovaly stíhačky.
Křižníky začaly jeden od druhého odstupovat a utvořili jakýsi prázdný čtverec.
„Čistí si prostor.“ řekl potichu Mercal „Zaměřte střed čtverce, okamžitě palte!“
„Ano pane!“řekl voják a zadal údaje do počítače.
Mercal se otočil zpět k monitoru. Nejdříve se ozvalo prásknutí, jako když loď vystoupí z hyperprostoru, pak se skoro celý obraz zavlnil, to když loď odstranila kompletně zastiňovací štít. Mercal vytřeštil oči.
Tam kde ještě před chvílí byla černota vesmíru, stála teď obrovská, gigantická loď. Tvarem podobná hrotu kopí, elmexcruisery vedle ní byly sotva dvacetkrát menší. Vrazily do ní zelené paprsky a líně se rozplynuly po štítu.
Mercal se obrátil nahoru k nebi a skrz prosklený strop viděl, že loď je skoro dvakrát větší než Malexanský měsíc.
Obrazovka zazrněla, ozval se šum statické elektřiny a namísto lodí se na ní objevil obraz muže s modrou pletí, oranžovýma očima, bílou uniformou se zlatými nárameníky a s odznakem dvou červených kruhů na hrudi.
S odznakem velkoadmirála.
Mercal znal jeho tvář, tenhle voják tady pomáhal před pěti lety, v místních bojích proti Unnuskému Paktu.
Xanthé se usmál, kývl hlavou v náznaku pozdravu a potichu řekl: „Myslím, že víte co máte dělat, pane ministře.“
Mercal pochopil, jeho rodná planeta neměla šanci proti člověku Xanthéova formátu.
„Podejte kapitulaci kapitáne.“ oslovil vojáka u terminálu.
„Ale pane..“ chtěl namítnout voják.
„Konejte rozkaz kapitáne!“ okřikl jej ministr „ Ušetřete životy vašich kolegů nahoře!“
„Ano pane.“ zamumlal voják a otočil se zpět k počítači.
Mercal se obrátil k monitoru a svěsil hlavu.
„Vyhrál jste velkoadmirále, Malexane je váš.“
kapitola
2
Caspene seděl ve velitelském křesle na můstku Lerety, a díval se velkým čelním sklem na bitvu nad planetou Olixeem Centralis, centrem sektoru Olix.
Asi před deseti hodinami byla planeta napadena malou říšskou eskadrou a Olix, ačkoli není členem federace, požádal Spojená Vojska o pomoc.
Když volali na Jamin, ohlašovali "říšskou flotilu", když Caspene dorazil se čtvrtinou federační flotily, našel dva elmexcruisery a tři prstencové lodě.
Nejprve chtěl své vojsko sbalit a odletět, vždyť s tímhle by si Olixská armáda lehce poradila, ale nakonec se rozhodl zůstat a pomoci.
Nemohl pochopit, proč říše posílá do druhého nejdůležitějšího systému galaxie tak malou útočnou jednotku, aby dobila silně bráněnou planetu i s oběžnými stanicemi.
Olix, jakožto galaktická obchodní velmoc, byl chráněn jedním z nejsilnějších štítů, jaké lze vyrobit. Neměl sice mnoho útočných lodí, ale palebná síla všech pěti orbitálních stanic a tří zde přítomných oběžných loděnic, by stačila na odražení takového útoku, jako byl tenhle.
Caspene to prostě nechápal, říše přece ještě nebyla v tak žalostném stavu, aby podnikala sebevražedné útoky na galaktická centra.
Zvedl se ze svého křesla a stoupl si k půlkruhové počítačové konzoli.
Během několika vteřin si našel hledanou složku a s datapadem v ruce si sedl zpět.
Přejížděl si v datapadu sem a tam a hledal potřebné údaje. Po chvíli je opravdu našel.
V uplynulých dvou měsících podnikla říše asi pětadvacet takových útoků.
Pokaždé byl scénář stejný. Sektorové centrum, malá flotila, bez reálné šance na úspěch, asi deset hodin vytrvalého boje a
Lodě za oknem se otočily, ozvalo se hlasité prásknutí a lodě zmizely.
a útěk do hyperprostoru.
„Kapitáne, startujte hyperpohon.“ křikl Caspene přes můstek „Kurs 0-0-0 Jamin.“
Hvězdy se roztáhly do dlouhých čar a planeta se ztratila v dáli.
*
Malé Malexanské slunce se pomalu skovalo za planetou.
Když tu Xanthé stál naposledy, před pěti lety, byl ještě admirálem. Tedy se z Unussu utrhla nějaká vojenská banda, prorazila strážní bariéru kolem sektoru a vyrazila na loupeživou výpravu po okolí.
Tehdy kolem planety poletovaly říšské a federační lodě, kroužily oběžné stanice a na nich přistávaly porouchané stíhačky a transportéry.
Teď, dva dny po dobytí tady neletěla jediná loď a oběžné stanice byly vystěhovány, vypnuty a nyní volně obíhaly planetu.
Xanthé stál na můstku Forseany a za ním, u kulatého stolu seděli členové nejvyššího velení armády.
V podstatě to byli generálové Melo a Malré a několik majorů a podplukovníků.
„Pánové.“ vykřikl jeden z důstojníků „Musíme znovu zaútočit na Jamin!“
„Souhlasím!“ přidal se druhý „Dříve než federálové zaútočí na Forseu! Kvůli sektorové strategii si celá federace myslí, že vyhrává.“
„Nesmysl!“ zavrčel jiný „Uvědomujete si, jak dopadl ten minulý útok?!“
„Hloupost“ odporoval ten první „Už jsme lépe připraveni, a navíc, přijde-li útok, Forseu zřejmě neubráníme!“
„Ne!“ vmísil se čtvrtý „Nesmíme se pouštět do velkých bitev pánové, naše zdroje jsou značně omezené.“
„Správně!“ souhlasně pokyvoval hlavou pátý „Velké ztráty si nemůžeme dovolit!“
„My prostě musíme zaútočit na Jamin.“ odporoval mu první „Je nezbytné aby
“
„TICHO!“ zaburácel Xanthé „Tomuhle říkáte porada?! To si říkáte důstojníci Forseiské Armády?! Tahle armáda je založen na pořádku, na disciplíně! Uvědomte si to laskavě!“
„Promiňte pane.“ ozvalo se z hloučku bílých uniforem.
„Výborně.“ řekl stroze Xanthé „A teď k naší další strategii.“
Zmáčkl tlačítko na dálkovém ovladači a deska stolu, kolem kterého vojáci seděli, se rozdělila na tři části, a ty zajely pod krajní lem stolu.
Pod deskou svítila holomapa.
Nebyla rozdělena na barevné sektory, jako většina map, které kdy Xanthé viděl.
Byly na ní vyznačeny jednotlivé systémy, každý zvlášť. Kolem nich se táhla tenká čára rozdělující mapu na zelenou, modrou a červenou část.
Na celé mapě byla jasná převaha té červené.
„Absolutně odmítám megalomanské plány typu "útok na Jamin"
Asi sedm z dvaceti důstojníků sklopilo hlavy, což bylo staré Forseiské gesto omluvy.
„A to, že Forseu neubráníme také není pravda.“ řekl velkoadmirál „Obrané prostředky planety jsou silnější než se zdají.“
„Máte však pravdu,“ dodal potichu „ že federace si myslí, že vyhrává, a to nám může uškodit.
Podle federace vypadá galaxie asi takhle.“
Přepnul na dálkovém ovladači tlačítko a mapa se změnila na normální sektorovou mapu a ta byla téměř celá zelená s několika modrými skvrnami.
Většina velkoadmirálů se posměšně uchechtla a vzájemně se na sebe pobaveně podívali.
„Nevím co je tu k smíchu!“ okřikl je Xanthé.
„Uvědomte si laskavě, jak tohle,“ dodal a píchl prstem do mapy „zvyšuje sebevědomí federačních vojáků!“
„A další problém.“ řekl po trapné chvíli ticha, když další důstojníci sklopili hlavy „Nebudeme si nic namlouvat pánové. Flotila Spojených Vojsk je stále o mnoho silnější než naše a navíc, u každé naší planety musí být rušící loď a loď s hyperprostorovým deformátorem.“
Všichni důstojníci už byli poněkud skleslí a všichni měli svěšené hlavy.
„A to, že máme omezené zdroje také není pravda.“ pokračoval Xanthé „Ba co víc, je to náš další problém! Asi za měsíc si federálové uvědomí, že jim nedodáváme suroviny z těžebních center.
Pak bude naše sektorová strategie k ničemu.“
Poslední voják sklopil hlavu.
„Takže.“ řekl po chvíli ticha Xanthé „Teď k naší další strategii:
Útok na Forseu můžeme očekávat do dvou měsíců, a zatím“ odmlčel se a znovu píchl prstem do mapy „zaútočíme zde. To je vše pánové, smíte odejít.“
„Jistě pane.“ ozval se hlas generála Meloéa a dav se hnul směrem k výtahu.
Xanthé dálkovým ovladačem zavřel desku stolu a otočil se zpět k planetě.
Věděl že zaútočit na Jamin je hloupost.
Ale sektor, který je k federaci nepřátelský, ji nebude žádat o pomoc.
Říšská armáda zaútočí na Anachronijské Impérium.
*
„Pánové delegáti, senátoři, vážení představitelé Federace,“ zahajoval Los-Kean svůj projev v senátě „Uznávám, že vzhledem k našemu výhodnému postavení v této válce, a vzhledem k naší momentálně vítězné pozici, by bylo logické provést útok na Forseu.“
Z davu sto třiceti senátorů se ozvalo souhlasné hučení
„Ale musím vás upozornit,“ namítl kancléř rychle „že útok na tak dobře střeženou planetu, jakou Forsea bezpochyby je, bude velice obtížný, a přinese velmi vysoké ztráty.“
Tentokrát se z lavic senátu ozvalo hučení, ze kterého byl cítit jasný nesouhlas.
„Klid prosím!“ okřikl senátory Los-Kean „Pánové, toto není jediný důvod, proč zcela odmítám úrok na Forseu.
Uvědomte si prosím, že situace nemusí být taková, jakou se zdá.
Z neznámých důvodů se nám už přes měsíc nedaří navázat kontakt se stovkami malých systémů v celé galaxii, dále nám nepřichází pravidelné zásilky surovin z malých těžebních středisek, a proto musíme nakupovat drahé kovy z Olixu.“
Davem projela vlna hučení a začalo bušení do lavic.
Los-Kean krátce zmáčkl červené tlačítko na svém stole a nad hlavami delegátů se na chvilku rozřinčela siréna.
Když senátoři zmlkli pokračoval: „Z těchto důvodů jsem vám nucen oznámit, že v případě schválení rozkazu k útoku na Forseu, budu noven z postu Nejvyššího Kancléře Galaktické Federace tento rozkaz vetovat.“
Tentokrát byla vlna nevole ještě větší.
„Děkuji, to je vše.“ dodal jen Los-Kean, ale jeho slovo zaniklo v křiku a mručení senátorů.
Kancléř se otočil a odešel otevřenými dveřmi za sebou.
Koutkem oka zahlédl Caspenea, který se také zvedl za svého křesla a odešel dveřmi ve stěně přímo pod Los-Keanovým stolem.
Na chodbě si sedl na černě polstrované křeslo a podíval se přes arkády do parku.
Bylo už po poledni, a to jednání začalo už v sedm ráno.
Věděl, že si tímhle projevem znepřátelil většinu senátu, ale věděl, že dělá správnou věc.
Stejně jako Caspeneovi, i jemu něco v průběhu války nesedělo.
Něco prostě bylo špatně, ale Los-Kean nevěděl co.
Po malém točitém schodišti asi pět metrů od něj, držíce se za ruce, vyběhli Caspene s Erou.
„Děkuji pane.“ řekl Caspene „Velení armády stojí za vámi. Škoda, že jediní, kdo může vetovat rozkaz jsme mi dva, kdyby měli i zástupci armády právo veta, mohli bychom
“
„Jenže oni ho nemají Caspene, že ne?!“ řekl káravě Los-Kean.
„Ne,“ zavrtěl hlavou Caspene „nemají.“
„Tak nevím,“ řekl důrazně kancléř „proč diskutovat o tom co by kdyby.“
„Nesmíte jim to mít za zlé,“ řekla klidně Era a máchla rukou ke stěně, za níž byl jednací sál „chtějí jen rychlý konec války. A sám víte, že Forsea je symbolem říšské moci.“
„Ale jistě.“ oddechl si ztěžka Los-Kean „Mimochodem Caspene, z Anachronie přišly spousty žádostí ohledně připojení k Federaci.“
„Co přesně chtějí?“ zeptal se Caspene, udivený, že to kancléř říká právě jemu.
„Přené podmínky neposlali, ale žádají o vyjednávání přímo na Anachronii Centralis.“ řekl klidně Los-Kean „Mají se jej zúčastnit špičky Impéria i federace, včetně vás.“
„Kdy to začne?“ zeptal se Caspene.
„Ode dneška a týden.“ odpověděl polohlasně kancléř, otevřel dveře a vrátil se do rozlíceného senátu.
kapitola
3
Caspene seděl na tvrdé lavici u stěny transportéru, díval se před sebe, kde na další lavici kolem malého ostrůvku uprostřed místnosti seděla asi desítka delegátů federace, kteří stejně jako on letěli vyjednávat na Anachronii.
Nalevo od něj seděla Era a držela se ho za ruku, hlavu měla položenou na jeho rameni a spala.
Ministerstvo diplomacie, jak se ve federaci jmenovalo ministerstvo zahraničních věcí, nejdříve nechtělo povolit její přítomnost na jednáních, ale díky Los-Keanově "přímluvě" mohla nakonec Era odletět také.
Los-Keanova přímluva spočívala ve větě: „Tak našeho mladého zamilovaného ministra necháme
“ , kterou pronesl, když si myslel,že jej Caspene neslyší.
Caspenea to ani tak nenaštvalo, jako spíš pobavilo. Nevyčítal Los-Keanovi, že říká to, co stejně každý viděl.
On má Eru rád, a ona má ráda jeho. A ať si říká kdo chce co chce, jim je to jedno.
Los-Kean seděl na stejně tvrdé lavici a díval se na Caspenea a Eru. Ti dva byli tak spokojení, jak je už dlouho neviděl.
Kéž by on mohl být alespoň z poloviny tak spokojený, jako oni.
Nebyl rád, že letí na Anachronii, popravdě nebyl rád, že vůbec někam letí.
Zaprvé byl v postu kancléře teprve čtyři dny a to, že opouští federaci a letí do nepřátelského sektoru, mu na oblíbenosti v senátu moc nepřidalo.
A za druhé, do Anachronijského Impéria s mu dvakrát nechtělo, protože i když s Impériem několikrát jednal, neměl anachoniany příliš v lásce.
Byli to právě anachroniané, kvůli komu vznikly tři války.
V té první zdevastovali světy vnějšího jádra, a federace se po ní málem zhroutila, při té druhé dokonce dobili Jamin, zničili starou vládní čtvrť a zahnala je až nově vytvořená Spojená Vojska, a ta třetí ‒ jednodenní skončila dobře jen díky duchapřítomnosti federační flotily.
Dva tisíce let nesnášenlivosti a nenávisti vystřídaly během tří měsíců vstřícnost a ochota ke spolupráci.
Anachroniané však nechtěli jen výhody federačního volného obchodu, především jim šlo o ochranu Spojenými Vojsky.
Díky strategické poloze Impéria ve vnějším jádře byli snadnou kořistí pro říši.
To byl hlavní důvod jejich ochoty k vyjednávání
Transportér pomalu dosedl na přistávací plošinu asi dvacet metrů od dlouhé stříbrné lodi.
Dveře se otevřely, diplomaté začali vystupovat, Capene odhrnul Eře vlasy z obličeje a šeptem ji probudil.
Ze stříbrné lodi sjela na přistávací plochu rampa a po ní vyšel kapitán Yocheme, pilot Los-Keanova starého křižníku.
V momentě,kdy uviděl Los-Keana a Caspenea se usmál, zasalutoval a přidal se k nim.
„Pane kancléři, Admirále,“ oslovil je zdvořile „Budeme muset letět oklikou přes Umgul.“
„To je ale dosti velká oklika.“ namítl Caspene „To nás zdrží nejméně o pět hodin.“
„Proč letíme takto kapitáne?“ zeptal se kancléř.
„Jestli to smím říci pane,“ odpověděl mu pilot a mluvil čím dál tišeji „situace ve vnějším jádře není tak dobrá, jak říkají vojenské mapy.“
„Co tím myslíte?“ zeptala se zvědavě Era „Mapy se aktualizují každé dva dny.“
„Mapy sice aktualizujete, “ řekl pomalu a vlastně už jen šeptal„ ale v poslední době se ve vnějším jádře ztrácí až příliš mnoho lodí. A já nechci být mezi nimi.“
„To mi musíte vysvětlit kapitáne.“ řekl zamyšleně Los-Kean.
„Dobrá.“ řekl neochotně pilot a s úklonou odešel kamsi za roh.
„Vidíš Caspene?“ řekl s úsměvem Los-Kean „Nejsme jediní komu situace nepřipadá až tak jasná.“
Lodní motory se rozhučely, elegantní stříbrná loď se pomalu odlepila od země a vyrazila vzhůru k jasným hvězdám.
*
Forseana přistála na vyprahlém povrchu Efry 25, velké nástupní rampy se s obrovským rámusem vysunuly a vojáci sešikovaní do čtverců po nich pochodovali dolů, na vyprahlý povrch planety.
Zastavili se asi dvě stě metrů od rampy a začali běhat a cvičit ve stínu obří lodi
Xanthé si stoupl na repluzorový disk a pomalu sletěl po rampě.
Když projel atmosférickou bariérou, ovanul jej suchý horký a jaksi písečný vítr, který byl typický pro pouštní planety, jako byla Efra 25, a který Xanthé z hloubi duše nenáviděl.
Na Efru 25 přesunul hlavní štáb jen ze strategických důvodů. Jinak by na podobnou planetu nikdy dobrovolně nevkročil.
Neměl rád pouštní planty stejně tak, jako neměl rád planety s číslem ve jméně.
Všechny byly stejné, stejně nudné jako jejich jména a čísla
Nechápal, proč když se našla obyvatelná planeta, tak se jí dalo jméno podle sektoru, ve kterém ležela a přiřadilo se jí číslo.
Dobrá, neobyvatelné planety v celé galaxii mohly mít čísla. Nikoho takové planety nezajímaly. Ale planety, na nichž byl možný život. Ty si zasloužily víc než jen pořadové číslo.
Náhle mu do obličeje vletěla hrstka písku hnaná větrem a když se otočil, zasvítila mu do očí všechna tři slunce téhle planety.
Měl toho právě dost.
Otočil svůj disk a vletěl zpátky na rampu.
Byl rád že je zase ve vlhkém hustém vzduchu, který byl podobný tomu na Forsei.
Už za dva dny začne bitva o Anachronijské Impérium. Do zítřejšího večera musí naplánovat jednotnou akci, která ochromí všech devětatřicet anachronijských planet najednou.
Když Xanthé doletěl na můstek, slezl z disku a přešel k malému kruhovému stolu, u kterého před dvěma dny jednal s "velením" armády, a kde na něj nyní čekali zástupci Nejvyšší Rady, jediného zákonodárného shromáždění Forseiské Říše.
Bylo jich devět: císař, oba místodržící, premiér a pět ministrů, Xanthé, jako zástupce armády byl desátý.
Xanthé se uklonil Gerhetu Aganéovi, nově zvolenému císaři, a usadil se do svého křesla.
„Vážení radní,“ oslovil je zdvořile „všichni víte, co nás za dva dny čeká, a doufám, že víte, co nás bude boj s Impériem stát.“
„Bude nás stát sektorovou strategii.“ pronesl zamračeně ministr obrany.
„Ano pane ministře,“ odsekl Xanthé „bude nás stát sektorovou strategii, o kterou bychom stejně do měsíce přišli, takže z ní vyždímáme co nejvíc. A to je Anachronijské Impérium!“
Většina radních se na ministra posměšně ušklíbla.
„Budeme potřebovat značnou palebnou sílu,“ pokračoval velkoadmirál „ a kvůli silným anachronijským vysílačům také 117 rušících lodí a 72 lodí s deformátorem ...“
„A ty vezmete z dobitých planet, které rázem získají svobodu.“ dokončil mrzutě velkoadmirálovu větu ministr obrany „A my budeme bez důležitých zdrojů.“
„S jejich osvobozením počítám pane ministře.“ napomenul jej Xanthé „Uvědomte si prosím že všechny tyto planety zavolají na pomoc Spojená Vojska a díky tomu se federálové na případnou ochranu Impéria zmůžou až za devět možná za deset hodin.“
„A co se týká zdrojů,“dodal ministr průmyslu „na ty nám Anachronie bohatě vystačí.“
„Správně pane ministře, děkuji.“ obrátil se na něj Xanthé s falešným úsměvem.
„Výborně velkoadmirále.“ ujal se slova císař Agané „Kdo je pro návrh?“
Všichni radní mimo ministra obrany zvadli pravou ruku.
„Výborně,“ dodal císař „Návrh je schválen. A nyní mě pánové radní omluvte musím na Elmex.“
Císař vstal, radní se mu uklonili, on odešel k výtahu a za chvíli byly vidět otevírající se vrata vrchního hangáru Forseany a vylétla z nich loď
Zavlnila se a zmizela pod kompletně zastiňujícím štítem. Jako bublina vzduchu prolétla hustými mraky a po chvíli bylo slyšet tlumené prásknutí, jak zmizela v hyperprostoru.
Xanthé se uklonil ostatním radním, nastoupil na svůj disk a zamířil k výtahu.
Ještě, než se za ním dveře výtahu zavřely, slyšel ministra obrany jak razantně prohlašuje, že ničit sektorovou strategii je vlastizrada.
*
Kapitán Yocheme procházel hlavní palubní chodbou směrem k malému společenskému salonku, kde měl sjednanou schůzku s kancléřem a s ministrem obrany.
Otevřel dveře, vstoupil dovnitř, uklonil se a posadil se do volného křesla, proti oběma státníkům, se kterými se dobře znal.
„Pane kancléři, Admirále.“ oslovil je stejně zdvořile jako vždycky.
„Vítejte kapitáne,“ přivítal jej Los-Kean „mohl byste nám vysvětlit ty důvody k naší zajížďce?“
„Jistě.“ řekl neochotně pilot „Admirále, to co řeknu se bude týkat především vás.
Smím-li to tak říci pane, prohráváme válku a to na celé čáře.“
„Cože?!“ křikl překvapením Caspene „Proč si to proboha myslíte?!“
„Bitevní výsledky mluví jasně kapitáne,“ přerušil Caspenea kancléř „Ovládáme téměř celou galaxii, Říši patří už jen pouhé čtyři sektory.“
„Vím jak vypadají bojové mapy pane,“ namítl pilot „Ale věřte mi, kdybychom letěli přímo na Anachronii, byli bychom dávno v říšském zajetí.“
„Ale proč?!“ zeptal se pořád stejně nechápavě Caspene „Všechny sektory v jádře kromě forsei jsou federační území!“
„Sektory a sektorová centra ano.“ potvrdil Caspeneova slova pilot.
„Ale ne jednotlivé systémy.“ dodal po chvíli „Říše využila toho, že sektor považujeme za dobitý až po ztracení sektorového centra.
Navíc, malé systémy nejsou schopny požádat flotilu o pomoc, když mají zablokované vysílače.
Caspene vyvalil oči, všechno mu do sebe zapadlo.
Nedodané zásilky zboží, hluchá vysílání sebevražedné útok, které měly jen odvést pozornost.
„Jak by ale létali hyperprostorem, aniž by je zachytila Letová Kontrola?“ zeptal se Los-Kean zamyšleně.
„Podle pašeráků, které samozřejmě vůbec neznám,“ odpověděl s úsměvem pilot „létají se zapnutým kompletně zastiňujícím štítem. Pašeráci to prý dělají také tak.“
„Děkujeme vám kapitáne.“ řekl s úklonou Caspene a spolu s kancléřem vstali a odešli na chodbu.
„Napadlo vás to samé, co mě admirále?“ zeptal se Los-Kean
„Oplatíme jim to,“ řekl tiše Caspene „A hned.“
Když Los-Kean otevřel dveře a vstoupil na můstek lodi, stál tam pouze Caspene, všichni piloti museli místnost opustit.
„
všechny křižníky musíte zničit, jinak to provedou znovu. Admirál Gythelion, konec.“
Caspene se otočil a za jeho zády pomalu zhasl hologram viceadmirála Granoma.
„Je to zařízené,“ řekl potichu „a doufám, že to vyjde.“
„To je to jediné co teď můžeme.“ prohlásil Los-Kean „Doufat.“
kapitola
4
Elegantní stříbrná loď pomalu proplula mraky a s hlubokým hučením letěla za právě vycházejícím sluncem. Všude kolem, kam jen oko dohlédlo, byla hustá zeleň tropických pralesů planety Anachronia Centralis.
Vysoké stromy vyčnívaly nad neproniknutelným porostem zelených kopečků listí. Mezi stromy poletovali pestrobarevní ptáci a malými dírami, které tu a tam prokoukly mezi korunami stromů, byly vidět průzračná jezírka, zahalená v jemné modravé mlze.
Ta stoupala vzhůru a líně se rozlézala nad korunami stromů.
Anachronia Centralis byla jednou z nejkrásnějších planet galaxie. Platila na ní ta nejpřísnější ekologická pravidla a do atmosféry mohly jen lodě s neškodnými repluzorovými motory.
To byl také jeden z důvodů proč federační výprava neletěla Los-Keanovým křižníkem, do něj by se sice výprava ani nevešla, ale křižník měl také tryskové motory, které byly na téhle planetě zakázané.
Náhle se nad obzorem přímo před vycházejícím sluncem zjevila jakási bílá polokoule s vysokou ladnou věží.
Město Imperial City sídlo anachronijské vlády a sídlo Imperátora, vládce Anachronijského Impéra.
Tady na anachronii bylo vůbec všechno Impe .
Capene s Erou byli ve vyhlídkovém sálu a dívali se širokým polopropustným sklem na blížící se město.
Lehce je ovíval svěží ranní vzduch a Era ležela na pohovce, hlavu položenou Caspeneovi na klíně.
Caspene si hrál s jejími vlasy na čele a ona se na něj vesele dívala svýma čokoládově hnědýma očima.
Vtom se otevřely dveře výtahu a Era se rychle posadila.
Při té příležitosti se dloubla Caspeneovým prstem do oka, vyjekla bolestí a jak vyskočila, spadla z pohovky na zem.
Los-Kean se už neudržel a začal se nahlas smát.
„Promiňte, že ruším.“ omlouval se pobaveně, otočil se a odešel.
Caspene s Erou vyprskli smíchy.
Era prohlásila, že se musí jít upravit a nechala Caspenea v místnosti sama.
Ten se pohodlně usadil a zadíval se na bílé město.
Anachronijská říše, i přes svůj nepřátelský postoj vůči federaci, byla jednou z nejvyspělejších částí galaxie. Na mnoha neobydlených planetách těžila obrovská množství kovů i jiných surovin.
V této říši byly nezaměstnanost a chudoba téměř neznámé. Obraty důlních společností činily stovky miliard federačních regatů ročně.
A to všechno bylo na Imperial City náležitě vidět.
Ferexem, lesklým bílým kovem, potažené stěny budov a nejdražší bílá plastocelová okna se třpytily v paprscích ranního slunce.
Loď naletěla do hlavní letové dráhy, všude kolem létaly běloskvoucí anachronijské křižníky, mezi nimiž musel ten stříbrný federační vypadat nepřirozeně.
Hlavní letová dráha mířila středem města přímo k vysoké věži Imperial Hall, na jejíž špičce se nacházelo sídlo Imperátora.
Všechna ta bílá barva měla znamenat mír.
Mír, který mezi sebou Federace a Impérium nikdy nenastolili.
*
Los-Kean, včele skupiny delegátů, si stoupl před zavřené dveře.Za ním stáli Era s Caspeneem, drželi se za ruce a něco si vzrušeně šuškali.
Dveře se pomalu otevřely a z hydrauliky nástupní rampy začala tryskat pára.Los-Kean vešel do mlžného oparu a za ním se vydal průvod diplomatů.
Když vystrčil hlavu z mlhy a konečně si stoupl na bílý povrch přistávací plošiny.
Stála před ním připravená delegace asi padesáti ananachronianů. Všichni stáli rovně jako pravítka, se složenými blanitými křídly, s horním párem rukou na hrudi s dlaněmi přiloženými k sobě, a s dolním párem složeným na břiše.
Gesto horních rukou bylo vítáním, to druhé omluvou.
Omluvou za tři krvavé války.
Los-Kean sepnul ruce na hrudi, ale druhé gesto neopakoval, ačkoli to měl v protokolu jasně napsané.
On a celá federace se nemají anachronianům za co omlouvat.
Anachronian včele delegace se sice zamračil, ale pak přešel k ostatním federálům, aby se s nimi přivítal.
Po dlouhém vítání pokynul předseda anachronijské vlády směrem k Imperial Hall a obě skupiny šli po bílé plošině až k vysoké věži.
Los-Kean šel vedle předsedy, který byl, stejně jako všichni ostatní anachroniané oděn do zářivě bílého saka se čtyčmi rukávy, zlatými knoflíky a s vysokým límcem, který byl vepředu ohnutý do stran a odhaloval dlouhý krk, který nesl drobnou hlavu s tvarem staré žárovky.
Na ní byly jen dvě velké černé oči bez víček, malá ústa se špičatými zuby a namísto nosu jen dvě úzké dýchací štěrbiny, které se střídavě zavíraly a otvíraly.
Dlouhé štíhlé nohy měl předseda vlády skryté v bílých kalhotách do zvonu a na všech čtyřech rukou měl bílé rukavice, v kterých byly drobné dlaně a prsty s pěti články.
Všichni anachroniané byli o dobrý metr vyšší než Los-Kean, který si mezi nimi připadal jako trpaslík.
Výprava prošla bohatě zdobenou bránou Imperial Hall, vešla do skupinového výtahu a ten vyrazil vzhůru do špičky věže.
*
„Smrtihlav, Lancer, Vendeta, Waber a Rotter jsou jediní, kdo je připraven k přechodu na světelnou rychlost.“ hlásil generál Meloé velkoadmirálovi „Forseana čeká na nástup pilotů do stíhaček a zbylých čtyři sta křižníků má zpoždění v přepravě transportérů do hangárů.“
„Klid plukovníku,“ usmál se Xanthé „Nikam nespěcháme.“
„Jistě pane,“ řekl nepřítomně Meloé „Rušící lodě jsou připraveny ve svých systémech a je možno je použít okamžitě po vystoupení z hyperprostoru. Lodě s hyperprostorovým deformátorem jsou také připraveny.“
„Děkuji generále, ohlaste jim čas doletu na 13:00,“ pohlédl na hodiny v opěradle svého křesla „tedy za pět hodin.
Všechny lodě ať nastaví určený kurz a vypočítají rychlost a čas startu.
Musíme být na místě v jeden okamžik.“
„Ano.“ zamumlal stále nepřítomným hlasem Meloé a mačkal tlačítka datapadu.
„A kapitáne,“ oslovil jej tlumeným hlasem Xanthé „Nebuďte tak nervózní.“
„Ano?“ ozval se Meloé, jakoby vůbec neslyšel, co mu velkoadmirál celou dobu říká. „Omluvte mne pane, smím odejít?“ řekl už sebejistějším hlasem.
„Ovšem generále, smíte.“ odpověděl Xanthé, přehodil si malý holoprojektor z levé ruky do pravé a zmáčkl zelené tlačítko.
Z drobného kotoučku vyskočila mapa Anachronijského Impéria. Přiletělo k ní pár modrých čar a když se zastavily, nafoukly se kolem nich jemně zářící bubliny, které překryly celou mapu.
Mapa náhle zhasla a namísto ní se objevila čísla ve forseiské abecedě, a začala odpočítávat čtyři a půl hodiny do odletu.
Xanthé máchnutím ruky zmenšil odpočet kamsi do rohu hologramu a začal si pomalu procházet útoky na jednotlivé systémy Impéria.
Vtom jej vyrušil hluboký dunivý zvuk, který ihned poznal, ozvalo se zapraskání a uprostřed můstku se zjevil hologram forseiského ministra obrany v nadživotní velikosti.
Velice spokojeně se usmíval a Xanthé pochopil, že mu zřejmě nepřišel popřát štěstí do bitvy.
„Pane ministře,“ řekl nahlas Xanthé a snažil se, aby v jeho hlase nebylo cítit opovržení „Čemu vděčím za toto sekání?“
„Také vás zdravím velkoadmirále,“ řekl sebejistě ministr „ale myslím si, že až tento rozhovor skončí, vděčný mi za něj nebudete.“
Xanthé se zamračil, začal očekávat nejhorší.
„Jistě víte,“ řekl zlomyslně ministr „že s vaším plánem na zrušení sektorové strategie jsem od začátku nesouhlasil.“
A jeho výsost, císař Agané, můj návrh nakonec schválil“ dodal ministr a tentokrát se samolibě usmál.
Xanthé zavřel oči. Tak se to ministrovi přece jenom povedlo. Přemluvit nynějšího císaře nebyl problém.
Xanthé to plánoval měsíc. Jeden dlouhý měsíc plný měření, vypočítávání, udávání souřadnic, udílení rozkazů a tisíce jiných věcí.
To všechno bylo k ničemu.
„A jaký byl váš návrh?“ zeptal se naoko pevně a sebejistě.
„Po našem rozhovoru dospěl císař k názoru, že použití rušících lodí z jednotlivých říšských systémů je jaksi
nevhodné.“ odpověděl se zjevným potěšením ministr.
„Tím chcete říci, že se útok ruší.“ řekl suše Xanthé.
„Ba naopak!“ smál se ministr „Vy jste tímto dostal vládní, a především císařský rozkaz k útoku!“
Ministr se usmál ještě zlomyslněji, v oranžových očích se mu triumfálně zablýsklo.
„Ale bez rušících lodí.“dodal a jeho obličej dosáhl na Xanthéově stupnici bodu šklebu.
„Jinými slovy: Gratuluji k prohře velkoadmirále.“ zavrčel Xanthé.
„Ale ne.“ šklebil se ministr „Já vám jen přeji hodně štěstí v bitvě a přidávám poznámku.“
„Jakou?!“ zeptal se Xanthé vztekle.
„Víte co by vás čekalo pokud byste tyto rozkazy nesplnil?“ zeptal se ministr se zjevným potěšením.
Xanthé se ironicky zasmál „Budu hádat
Že by druhé doživotí za velezradu?!“
Ministr stáhl obličej do formálnějšího a přísnějšího výrazu, než byl jeho škleb.
„Přesně tak admirále
“
Poslední slabika zanikla v praskání statické elektřiny a hologram zmizel.
Xanthé zavřel oči, nejradši by zařval vztekem. Generál Meloé vykřikl velmi sprostou forseiskou kletbu a třískl deskami holopapíru o zem. Celý můstek se zahalil do tlumeného hučení.
„NE!“ pomyslel si Xanthé „Podruhé už ne! Už mě tam nedostanou! Už nikdy!“
Jeho plány ležely v troskách. Strategicky významná Anachronie byla prvním článkem řetězu, který se pomalu táhl až k dobytí Jaminu a k zničení Federace.
Ten řetěz měl být silný, pevný a měl Říši zaručit vládu nad galaxií ještě na stovky let.
Ale každý řetěz je jen tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek.
A tady byla tím nejslabším článkem Anachronie, respektive forseiský ministr obrany.
A teď byl ten článek až příliš slabý na to, aby vydržel.
*
Když skrz skleněné stěny výtahu přeběhl okamžik temnoty Los-Kean sebou cukl.
Výtah začal zpomalovat a s houpnutím zastavil v Imperátorově pracovně.
Los-Keanovi se nelíbila, od doby, kdy tu byl naposledy, se hodně změnila. To proto, že mezitím změnila majitele.
Před deseti lety, když tady Los-Kean byl, patřila ještě Kyhukovi, otci dnešního imperátora ‒ Erela.
O Erelovi se nedalo říci, že by vládl špatně, stejně tak se ale nedalo říci, že by vládl dobře.
Ne, že by nebyl schopným politikem, ale jeho úcta k tradicím vlasti byla až příliš nízká na vládce Anachronijského Impéria.
Byl často kritizován anachronijskou vládou i samotnými anachroniany.
Před modrou válkou byla Anachronie lídrem protifederační koalice a bylo nutno uznat, že Erelův otec Kyhuk ji vedl zdatně.
Nevyvolával války, jako jeho předchůdci, ale často zhatil důležité federační plány.
Zato Erel byl jaksi nezodpovědný a zbrklý.
Za modré války ale udržel svou vládu na uzdě, takže impérium nepomohlo forseanům v bojích proti federaci. Díky němu také impérium po celou první válku zachovávalo neutralitu a nepřidalo se k alianci.
A teď po vyhlášení druhé války požádal o připojení k federaci.
Rozhodl se z nejstarší pětitisícileté monarchie udělat republiku, aby splnil demokratické požadavky federace.
Ale zaručil si dědičný post senátora ve federačním senátu.
To od něj bylo vcelku chytré a promyšlené. Neporušovalo to federační zákony a zároveň to jeho rodině zaručovalo vysoké postavení.
Když se dveře výtahu otevřely, vstal Erel za své pohovky a popošel k delegaci.
Na tváři měl naivní úsměv, který napovídal, že nechápe vážnost situace.
Byl mladý, snad až příliš mladý na vládce takového Impéria, jakým Anachronie byla.
Udělal stejné gesto, jaké při přivítání dělali ostatní anachroniané, celá delegace jej opakovala a Erel pokynul Los-Keanovi, Riardu Waneovi a Caspeneovi k pohovce. Caspene si jen stoupl za pohovku a na své místo pustil sednout Eru.
„Jednání povedeme zde?“ zeptal se Wane, když se všichni čtyři posadili.
„Ji sťé ž ňé.“ řekl Erel velmi špatným interialem, který Los-Kean velmi dobře znal od jeho otce „P újem é dó j ednátsí s íňé.“
Jeho přízvuk byl tak silný, že mu skoro nebylo rozumět.
„Pr ózím ze býteg d légase, abý t ám z átim př ešlá.“ dodal a ukázal dlouhou rukou s protáhlými prsty k širokému točitému schodišti.
Anachronijští i Federační delegáti se uklonili, opakovali gesta přivítání a omluvy, otočili se a odešli.
„,Proč jste s námi chtěl mluvit soukromně Vaše výsosti?“ zeptal se anachronijsky Los-Kean.
„,Napřed omluvte můj interial pánové.“ řekl Erel a znovu opakoval gestem omluvy „,Mluvíte anachronijštinou všichni?“
Los-Kean, Wane a Caspene přikývli, jen Era se tvářila poněkud zmatená a kmitala pohledem od Caspenea k Imperátorovi.
„,My tři ano vaše výsosti,“ odpověděl Caspene „,doktorce Xan bych s dovolením rád překládal.“
„,Jistě.“ svolil Erel a mile se na Eru usmál, sice to tak mile nevypadalo, ale Era to zřejmě pochopila a usmála se také. Caspene si sedl na okraj pohovky, sklonil se Eře k uchu a něco ji zašeptal.
„,Co jste nám tedy chtěl sdělit vaše výsosti?“ zeptal se zvědavě Wane.
„,Naše tajná služba by nikdy nedovolila, abych vám to řekl a vím, že mi to možná nebudete věřit,“ řekl tlumeně imperátor „,ale Federace ve skutečnosti prohrává válku!“
„,Jsem si vědom, že ještě včera to tak bylo,“ ušklíbl se Caspene „,Ale nejsem si jist, jestli dnes je na tom říše pořád tak dobře.“
„,Takže vy už víte o sektorové strategii?!“ divil se Erel.
„,Tak takhle se to tedy jmenuje!“ usmál se Los-Kean.
„,Pokud to můžu říci, máme pro říši jedno nemilé překvapení.“ přidal se Wane.
kapitola
5
„Nenávidím ho!“ říkal si v duchu Xanthé „Nenávidím!“
Za poslední hodinu si ta slova zopakoval nejméně tisíckrát, za tu hodinu zvrhl nejméně padesát nápadů, jak se z toho vyhrabat, za tu hodinu ztratil naději. Naději na to, že vyhraje, Naději na to, že porazí federaci.
Řešení bylo jen jedno: Sehnat rušící křižníky, skoro dvě stě lodí.
To bylo nemožné. Už si nechal poslat říšské zálohy a přiletělo mu jen pět rozbitých a zrezlých kocábek, z nichž dvě dokonce potřebovaly cizí pomoc, aby dokázaly přejít do hyperprostoru.
Tohle se snad nikdy nikomu nestalo. Útok, který byl zmařen ještě dřív, než vůbec začal. A navíc civilistou, a ze strany útočníků.
Tohle se ani nikomu stát nemohlo! Bylo to tak absurdní!
Nikomu, v žádné válce.Ani v jedné z anachronijských válek, ani ve válce s Unusským Paktem, ani v třicetileté, v patnáctileté, v modré, v první, ani v druhé válce, prostě nikdy!
„!STOP! Patnáctiletá občanská válka!“ blesklo Xanthéovi hlavou.
„Po letech bojů podal císař Forseiské Říše kapitulaci a omluvil se za vojenské záměry forseiské výpravy, která padesát let před založením federace objevila Jamin. Zároveň slíbil zmenšení sil ve forseiské flotile. Byly z ní vyřazeny rušící lodě a lodě s hyperprostorovým deformátorem, které byly pro tehdejší flotilu nepotřebné. Nebyly však zařazeny do spojených vojsk, ale byly skryty do neznámého systému, jehož jméno si císař odnesl do hrobu.“ to byl úryvek toho, co si Xanthé pamatoval z hodin dějepisu na střední škole.
Poslední věta ale nebyla pravdivá. Teprve když se před pěti lety stal členem velení forseiské flotily, bylo mu sděleno, kde se lodě nacházejí.
Přiskočil k panelu s vysílačkou a zmáčkl tlačítko pro vysílání.
„Co si přejete pane?“ ozval se hlas generála Meloéa.
„Seberte svou nejrychlejší korvetu a nastartujte ji!“ křikl Xanthé do mikrofonu „Souřadnice vám pošlu na datapad. Pošlete za sebou křižník s nejméně pěti tisíci pilotů!“
Melo potvrdil přijetí rozkazu a Xanthé mu poslal přísně tajné souřadnice systému Erus Larem Nerte
*
Mihotající se čáry se smrštily do drobných teček a na hvězdném pozadí se objevilo zářící slunce, šedomodrá planeta, její malý zelený měsíc a okolo toho všeho obrovská flotila starých bachratých rušících křižníků.
Podle senzorů jich bylo přes dvanáct set , z toho asi tisíc schopných letu a osm set, které mohly i rušit vysílání.
„Neznámá lodi,“ ozval se hlas dispečera s poněkud archaickým přízvukem „ohlaste své jméno, cíl cesty a kód pro vstup do přísně tajné zóny forseiské říše!“
„Tady loď forseiské říše jménem Exallance,letíme pro rušící křižníky, za účelem jejich vojenského využití pro forseiskou říši, proti Anachronijskému Impériu a Galaktické Federaci. Dále bychom rádi doplnili vaši databanku o údaje za posledních pět set let.“ odpověděl mu generál Meloé.
„Jaký je kód!“ naléhal dispečer.
„Vstupní kód je 05-KF-86-MS“ diktoval Meloé z datapadu.
„Správně.“ potvrdil hlas z vysílačky „Vítejte Exallance,čekali jsme na vás dlouho.“
*
„Demokratizaci samozřejmě musíme provést ještě před přijetím.“ vysvětloval Wane svému anachronijskému protějšku Madu Ezkheiovi „Federační Ústava zakazuje dědičnou monarchii.“
„To chápeme,“ opáčil premiér Ezkhei „reformy jsme připraveni provést ihned. Do dvou týdnů se můžou konat volby a za tři týdny budeme republikou.“
„Nebo spíše Svazem Anachronijských Světů.“ usmál se Erel „To bude nový oficiální název.“
„Dalším bodem je přestup na společnou měnu.“ řekl federační ministr financí „Musíte nějak zařídit zavedení regatů, nejlépe do dvou let.“
„Tak dlouhá doba nebude nutná.“ odpověděl mu anachronijský ministr „Veškeré finance na bankovních účtech převedeme ihned, hotovost bude možno vyměnit do tří měsíců a dalších pět měsíců se bude moci garmedy platit.“
„Posledním bodem dnešního jednání je společná armáda.“ oznámil Ezkhei. „Národní Shromáždění Anachronijského Impéria podalo návrh, aby dvě třetiny anachronijské flotily i s mužstvem přešly pod Spojená Vojska, a jedna třetina zůstala pod velením našeho ministra obrany.“
„Proti tomuto návrhu nemám žádné námitky.“ reagoval Caspene „Vaše jednotky ve svých řadách rádi přivítáme.“
„Výborně,“ prohlásil Los-Kean, spolu s Erelem vstali a podali si ruce.
Vtom šedavé mraky za nimi rozřízl zelenobílý paprsek a udeřil do bílého povrchu města.
Jeden paprsek vystřídal další, skrz mraky sestoupila stíhačka a začala pálit další a další.
*
„,Hlaste škody!“ křikl Erel jen co se otevřely dveře výtahu.
Celá anachronijská delegace se spolu s federály přesunula do nejspodnějších pater Imperial City, kde byla koordinační místnost.
„,Městský štít pracuje na třiasedmdesát procent“ oznámil pohotově ministr obrany poté, co doběhl ke své konzoli „,Planetární štít na osmdesát. Třetina z pěti set laserů na povrchu města je zničena. Stíhačky opouštějí doky a připravují se k protiútoku.“
„Stav nepřítele?“ zeptal se Imperátor a sedl si do křesla uprostřed místnosti.
„,Dvě stě elmexcruiserů,padesát prstencových lodí dvě rušící lodě, jedna loď s hyperprostorovým deformátorem a
“
Ministr se zarazil.
„,A co pane ministře?“ zeptal se Caspene.
Ministr jen zmáčkl tlačítko konzole a otočil se k holoobrazovce na zdi.
Caspene se otočil týmž směrem a ztuhla mu krev v žilách.
Byla tam planeta, planeta Anachronia Centralis. Byl tam její měsíc, šedý měsíc posetý krátery.
A byla tam loď. Loď, která byla větší než měsíc. Obrovská, gigantická loď. Tvarem podobná hrotu kopí.
Měla poloviční velikost celé planety. Kolem se hemžily elmexcriusery, které vedle ní vypadaly jen jako titěrné tečky.
Do elmexcruiseru se vešlo přes půl milionu vojáků, do téhle lodi se jich musí vejít nejméně deset milionů.
Nedobytná, nezničitelná pevnost. Velkoměsto letící vesmírem.
„,Stíhačky zahájí protiútok do dvou minut.“ ozvalo se z reproduktorů na stěně.
Všichni přítomní se probrali z civění na gigantickou loď a začali znovu pracovat.
„,Připravte planetární plasmová děla!“ křikl ministr do vysílačky „,Palte na můj rozkaz!“
„,Máte i větší lodě?“ zeptal se opatrně Caspene.
„,Jistě admirále.“ odpověděl anachronian.
„,Ať vytvoří blokádu!“ zavelel Caspene „,Ať se co nejméně forseiských sil dostane do spodních vrstev atmosféry! Nezahajujte protiútok a palte jen z povrchových zbraní!“
„,A proč?!“ odsekl ministr „,My nechceme jen přihlížet! My se chceme bránit!“
,,Vy utvořte blokádu!“ okřikl jej Caspene „,Obranu nechejte na nás!“
*
„Vůbec neútočí!“divil se velkoadmirál Xanthé sedě ve svém křesle „Vyslali stíhačky a po necelé minutě je zase stáhli zpět. Pak vytvořili obranný val kolem celé planety a nenechají proniknout jedinou forseiskou stíhačku, natož vojenský transportér s pěchotou.“
Užasle se zadíval na planetu před sebou.Všude kolem létaly forseiské lodě a stíhačky, ale všechny lasery měly vypnuté.
Podle zpráv z okolních systémů to všude probíhalo úplně jinak. Bylo sice velmi nebezpečné vypustit sondu, aby se spojila s vedlejším sektorem, ale situace si to vyžádala.
Ve všech systémech v okolí se planety zuřivě bránily, jen Anachronia Centralis se zřekla veškerého protiútoku.
„Vždyť takhle jen vyčerpají drahocennou energii.“ pomyslel si „Kdyby lodě zapojily do útoku, mohli by plně využít jejich palebnou sílu ale takhle
“
Forseané sice pomalu, ale zato pravidelně ničily jednu loď blokády za druhou, ale mezeru ale v blokádě velmi rychle zaplnila další loď a žádnému forseiskému pilotovi se proto nepodařilo dostat se do nižších vrstev atmosféry, kde by mohl efektivně zaútočit na pozemní cíle.
„Proč nezahájí protiútok?“ ptal se sám sebe velkoadmirál.
Najednou mu hlavou bleskla jediná věta - jasná odpověď.
„Na něco čekají!“ pomyslel si „Nebo na někoho
“
Než stihl zmáčknout tlačítko vysílačky, ozvalo se hluboké hřmění a s oslňujícím zábleskem se před ním zjevila flotila čítajících dobré čtyři tisíce lodí.
Spojená Vojska Galaktické Federace.
kapitola
6
„Palte ze všech děl!“ křičel viceadmirál Granom do vysílačky „Tuhle loď musíme prostě zničit! Nabijte plasmová děla, spusťte opakovací turbolasery. Nesmí to odletět!“
Když vystoupili z hyperprostoru, málem mu vypadly oči z důlků. Něco tak velkého v životě neviděl.
Podle senzorů na té lodi bylo přes deset milionů vojáků a téměř půl druhého milionu stíhaček.
Forseané se museli za ty tři měsíce pořádně činit. Vyrobit něco takového za tak krátkou dobu, to byl opravdu velký výkon.
A ten kdo stál na můstku toho kolosu, musel být neuvěřitelný génius. Vymyslet strategii, která přelstila celou federační armádu, nutně vyžadovalo vysokou inteligenci.
Tahle strategie plně fungovala až do chvíle kdy ji nějaký říšský hlavoun vyžvanil pašerákům, za což mu byl Granom srdečně vděčný.
Když téměř před dvaceti hodinami zavolali do celé galaxie, překvapilo jej, kolik systémů neodpovědělo.
Ještě včera ovládali forseané tři čtvrtiny galaxie, za pouhých patnáct hodin se jejich území scvrklo zpět za hranice říšských sektorů.
Na jeden z osvobozených systémů přišla zpráva z Efry 25, že za pět hodin se zahajuje útok na Anachronijské Impérium, a vzápětí dorazilo jeho odvolání. Po další hodině přišla třetí zpráva, že útok se neodvolává a začíná za další tři hodiny, ale že rušící lodě se jej nezůčastní .
Velení Spojených Vojsk se okamžitě dohodlo, že Anachronianům pomůže, a k planetě dorazilo jen s pětiminutovým zpožděním.
Stejně jako sem, dorazily federační jednotky i do ostatních systémů impéria, ale jen tady na ně čekalo takové překvapení.
Bitva proti téhle pevnosti nebude lehká.
*
„Přišli jsme o štít v kvadrantu H-24.“ křičel hlas z reproduktoru a za chvíli se nad povrchem Forseany rozzářil ohnivý sloupec, jak nechráněnou část pláště propálily lasery federačních stíhaček.
Obrovská loď dostala další dávku modře zářících plasmových paprsků, které přetížily další kvadrant štítů. Následoval stejný výbuch a kolem můstku proletěly trosky z kulatého štítového generátoru.
Xanthé se zmateně rozhlížel po bojišti. Ještě před pěti minutami tu poletovala jen hrstka forseiských stíhaček s vypnutými zbraněmi, a teď se mu Forseana pomalu hroutila pod rukama.
Federálové je zaskočili nepřipravené a navíc měli několikanásobnou přesilu.
Jak se ksakru dozvěděli o útoku?! Vždyť o něm věděli jen členové nejvyšších forseiských úřadů, účastnící se vojáci a
No jistě!
Rušící lodě, které byly nakonec odvolány. Federace už prokoukla sektorovou strategii!
Bitvu musí ukončit, a hned!
Je lepší odejít jako poražený a zraněný, než jako poražený a mrtvý.
Zhluboka se nadechl a stiskl tlačítko vysílačky
*
Holoobrazovka zazrněla a zprava vyjel nápis ve forseiské a anachronijské abecedě a v internalu.
Forseiská flotila nad planetou Anachronia Centralis se tímto vzdává a dle úmluvy o vojenských právech žádá o svolení k mírovému ukončení bojů a o právo na okamžitý odlet z území Anachronijského Impéria.
Nejvyšší velitel Forseiských vojsk
velkoadmirál Msalia Xanthé
Celou koordinační místností projela vlna hučení.
Všichni delegáti se podívali na Erela, který jen přikývl a dispečeři před ním odeslali odpověď.
Do pěti minut byla forseiská flotila pryč.
Delegáti pomalu odešli zpět do výtahu a odjeli do hotelu pro diplomaty.
Era zůstala s Caspeneem, který pořád stál před holoobrazovkou a díval se na černotu s hvězdami.
„Už půjdeme.“ šeptla mu do ucha Era a ho chytla za ruku.
„Byl to můj přítel.“ řekl nepřítomně „Můj přítel.“
„Kdo?!“ ptala se nechápavě Era.
„Msalia.“ odpověděl smutně „Viděla jsi přeci ten podpis.“
„Tvůj přítel!?“ vyvalila Era oči „Velkoadmirál Xanthé byl tvůj přítel?!“
„My jsme spolu byli na škole,“ dodal Caspene a otočil se k ní „na Federační Vojenské Akademii.On už měl za sebou Forseiskou Říšskou Akademii a byl o hodnost nade mnou.“
„Potkala jsem ho na Ortexu.“ špitla zamračená Era „A už bych to nerada opakovala“
„Až do modré války jsme byli nejlepší přátelé. Nejlepší.
Myslel jsem že je pořád ve vězení.
Proti němu nebude válka lehká. Tím jsem si jistý.“
EPIZODA V.
KROK K VÍTĚZSTVÍ
Za měsíc a půl po bitvě o Anachronijské Impérium, se říše opět postavila na nohy.
I přes ztrátu všech systémů okupovaných sektorovou strategií je říše stále bojeschopná a dává to velmi výrazně najevo.
Za ty necelé dva měsíce už dobyla pět sektorů, což je vzhledem k jejím omezeným zdrojům úctyhodný výkon.
Vyhrává polovinu střetů se Spojenými Vojsky a její území roste systém po systému.
Pomalu, ale jistě.
kapitola
1
„
Zaútočit na Forseu je šílenství!“ dokončoval svůj projev viceadmirál Granom a jeho hlas se několikrát odrazil od stěn jednacího sálu federačního senátu „Tahle planeta je chráněna lépe než kterákoliv jiná v galaxii, navíc si uvědomte pánové, že proti nám stojí velkoadmirál Xanthé. Dokud vede říšskou flotilu on, nemůžeme si být ničím jisti!“
Federační senát jako vždy zahučel své "hhhhh
", které bylo ještě silnější, než obvykle.
Granom si sedl a vypnul svůj mikrofon. Hučení pomalu sláblo, až zmizelo úplně.
Vedle něj si stoupl kancléř Alnya a roztáhl ruce v gestu, které podle jednacího řádu označovalo konec diskuse.
„Pánové senátoři.“ řekl Los-Kean pomalu „Víte, že tento zákon jsem vetoval já, vetoval jej také admirál Gythelion a nakonec jej vetoval pan Wane, z postu premiéra.“
„Hhhhh
“
„Klid prosím!“ okřikl kancléř hučící dav „Nyní jste slyšeli projev velitele Spojených Vojsk Galaktické Federace, viceadmirála Granoma, člověka s nejvyšší vojenskou hodností v galaxii, nejzkušenějšího vojáka naší armády. A můžu jen doufat, že jeho projev vás přesvědčil více, než můj, nebo projev admirála Gytheliona
“
„Hhhhh
“
„
Proto vás prosím, zamítněte tento rozkaz.“
Kancléř se uklonil a sedl si.
„Hhhhh
“
„Nyní,“ ozvalo se z reproduktorů „zahajujeme hlasování o Udělení senátního rozkazu k útoku na planetu Forsea.“
Senátoři si stoupli, pravou ruku položili dlaní na hruď, uklonili se směrem ke kancléři, i když některým to očividně vadilo, a na svém stolku zmáčkli hlasovací tlačítka.
Poté se opět usadili a čekali na výsledek hlasování.
Nad státním znakem federace, symbolem galaxie ve zlatém půlměsíci a žhnoucím sluncem, se rozsvítil velký hologram.
Los-Kean jen svěsil hlavu.
Pro: 96 / Proti: 20 / Hlasování se zdrželi: 4
Schváleno
*
„KSAKRU!!!“ zařval Caspene, až Eřin hologram uskočil „To snad není možný!“
„Proti hlasovali jen Unusští, Andarenští, Anachronijští a Otrexsští senátoři “ bránila se Era „A hlasování se zdrželi Zeroňané a Mxilliané.“
„Za což jsem jim neskonale vděčný.“ prohlásil „ Prosím, poděkuj jim za mě.“
„Jistě.“ přikývl hologram „Kdy přijedeš?“
„Za dva dny, dřív to nejde.“ usmál se na ní Caspene „Díky, žes mi zavolala. Ahoj.“
„Ahoj.“ rozloučila se Era se stejným úsměvem a její hologram pomalu zhasl.
Caspene si sedl zpět do svého křesla a sledoval, jak se jeho loď zvedá z povrchu Mechastar, největšího opravářského asteroidu ve vnitřním okraji.
Po včerejší bitvě s říšskou flotilou byla jeho loď, Lereta, těžce poškozena a tak ji nechal opravit.
Včera znovu viděl Forseanu, a opět věděl že na jejím můstku stojí jeho dřívější přítel.
Bylo to divné, vědět, že proti vám stojí někdo kdo dříve stál po vašem boku.
Caspene a Msalia spolu před pěti lety bojovali proti Unusským pirátům.
Byli nejlepším bojovým týmem na celé Akademii.
Bylo obrovskou poctou že jim akademie dovolila velet obraně Malexane. Ani jeden z nich neměl dostudováno, Caspene byl vicegenerálem a Msalia admirálem.
Po skončení bojů byli oba povýšeni a dostali vyznamenání za ochranu Federace.
A rok a půl poté přišla volba nového Nejvyššího Kancléře a hned měsíc po ní Modrá Válka.
Caspene nemohl Msaliovi vyčítat, že se postavil na stranu své vlasti. Několikrát proti sobě stáli při bitvě, a tehdy se Caspene cítil stejně jako teď.
Půl roku poté vyšlo najevo, že za zničením Nimedie stál právě Msalia.
On zničil celou planetu, vyvraždil téměř třicet miliard nimedianů.A nebyl za to potrestán!
Do vězení jej poslali, až když si císař uvědomil, že tím útokem mohl (nebo měl) být ohrožen jeho život.
Pak byl Msalia rok zavřený v kobce na Saqanii odkud se teď vrátil a spolu se svou sektorovou strategií málem porazil federaci.
Podle všeho chtěl tajemství strategie odkrýt ještě před bitvou o Anachronii, a podle názoru vojenských velitelů federace, by pro něj nebyl problém si tyto systémy udržet.
Naštěstí pro federaci, mu v tom někdo zabránil a zmařil tak jeho plány.
Ale i přes prohru nad Anachronií měl Caspene poslední měsíc a půl práce až nad hlavu. Říše o sobě dávala vědět stále silnějšími útoky na federační planety.
A teď obdržel rozkaz k zaútočení na Msaliovu rodnou planetu.
A vůbec se mu do té bitvy nechce.
Ne proto, že je to Msaliova rodná planeta, ale proto, že pochybuje o federační naději na výhru.
*
Generál Meloé ležel na tvrdé posteli ve své nevelké kajutě, díval se do stropu a přemýšlel.
Přemýšlel o tom, jaký má celá tahle válka smysl.
Vždyť za federace bylo forseanům dobře, jakožto "zakládající rasa" měli určitá privilegia, ne velká, ale měli.
Všichni žili v míru a klidu, než si jeden forseiský císař usmyslel, že jeho rasa je lepší než ostatní, a nezačal násilím prosazovat své mocenské touhy.
Forseané, kdysi milí, uznávaní a význační občané, jsou nyní vraždícími stvůrami s ohnivýma očima.
Vždyť ta válka nemá smysl.
K čemu bude říši dobré federační území. Jediné co s ním bude moci udělat, bude rozestavění vojenských jednotek, které budou pravidelně potlačovat vzpoury.
A jednou se ty vzpoury sjednotí a bude z toho další válka, další padlé životy a další promarněné roky.
Nakonec říši porazí a udělají s ní to, co udělali s Unussany a s Yanally. Zavřou je za hranice sektorů a okolo těch hranic postaví automatické hlídací lodě s hyperprostorovým rušením.
Takhle to skončit nesmí.
Říše byla vždycky jedním z tahounů federace, říše pomáhala federaci a federace pomáhala říši.
Bylo oboustranně výhodné. Říšská flotila dřív chránila třetinu federačního území, a federace jí za to byla náležitě vděčná.
Tehdy všichni považovali forseany za ušlechtilé.
Vždyť dřív to bylo lepší. Tehdy měli všichni svou práci, svou rodinu, své přátele.
Rodina. Přátelé. Vždyť rodinu už rok a půl neviděl. Přátelé odešli do boje a většina z nich padla.
A proč !?
Vždyť to nemá smysl.
Celá tahle válka je k ničemu. Federace není nijak zlá, jen se brání. To spíš říše by se měla zpovídat ze špatnosti, z vražd, ze zodpovědnosti za válku, ze špionáže.
Ze špionáže.
To byl přeci on, generál Meloé, který ještě jako kapitán Melo zařídil únik informací z Císařského paláce na Jaminu.
To on zapříčinil sesazení Atose Leonidiona z postu kancléře.
Jednou se jim stejně bude muset omluvit, ať už to bude za pět let, za rok, nebo za měsíc.
Říše stejně jednou prohraje.
Ti špatní vždycky prohrávají.
*
Dlouhé hvězdné čáry se jako vždy scvrkly do malých teček a před Forseanou se zjevila velká modrá koule, podle které dostala obrovské loď své jméno.
Forsea.
Planeta, která je celá pokrytá oceánem, na které je jen pár míst, které vystupují nad hladinu.
Na té hladině pluje padesát dva měst. Padesát dva krásných bílých a jedinečných měst.
A všechna ta města jsou prázdná.
Na Forsei nezbyl jediný forsean, vyjma vojáků.
Všichni uprchli poté, co tajná služba oznámila, že federační senát definitivně schválil útok. Útok na rodnou planetu Msalii Xanthéa, velkoadmirála flotily forseiské říše.
Ten seděl za stolem ve své pracovně a zapisoval si do datapadu strategické údaje k bitvě, která měla co nevidět přijít.
Po chvíli datapad odložil a zadíval se obrovským čelním sklem na modré vlny blížící se planety.
Byla to jeho nejmilejší koule plující vesmírem.
Byla to jeho vlast, jeho domov.
Malá skleněná vesnice na dně moře, spojená okolím jen dlouhým tunelem. Tam se narodil, tam vyrostl odtud se vydával do všech koutů galaxie.
Za svůj život viděl spoustu míst, které ostatní považovali za nejkrásnější ve vesmíru, ale nic nebylo tak úžasné jako pohled na rodnou planetu, na rodné město, na rodný dům.
Rád se sem vracel ale teď věděl, že kdyby odjel domů, našel by jen prázdné skleněné kupole.
Jeho rodiče spolu s celou rodinou odletěli na Colonii Herbis, jednu z planet na periferii říše. Někdo jí říkal ráj. Pro někoho byla malá pralesem pokrytá koule jen zoufalým útočištěm.
Forseana pomalu zastavila a vypnula motory a spustila repluzory, které ji držely nad vodou.
Kolem Heridejí nebylo žádné místo, kde byl mohla obrovitá loď přistát.
Xanthé si stoupl a prošel ke dveřím, za kterými byla přechodová kabina na povrch. Do panelu za dveřmi naťukal svůj osobní kód a odeslal můstku žádost o loď ke špičce lodi.
Dveře se otevřely a Xanthéa ovanul příjemně vlhký vzduch s chutí mořské soli.
Vyšel na železný povrch lodi a vyrazil ke špičce vzdálené něco přes tři kilometry. Šel jen úzkou pěšinou se zábradlím.
Zleva vanul teplý vítr a na čistém modrém nebi svítilo slunce. Přímo před ním se do výšky vypínaly úzké věže Heridejí.
Kolem létaly lodě. Ale nebyly to taxíky ani jachty. Byly to Stíhačky, transportéry a křižníky.
Za obrysem města přistával elmexcruiser a napravo se vznášel střed prstencové lodi jejíž zbytek Xanthé před chvílí viděl na orbitě.
Pomalu došel ke špičce Forseany, kde byla malá sotva deset metrů široká přistávací plocha, na které stál malý kabinový transportér.
Xanthé otevřel úzká dvířka na boku a sedl si do nepohodlné sedačky vedle řidiče. Titěrná lodička se zvedla z plošiny a vyrazila vpřed k bílému městu.
Xanthé se díval oknem a přemýšlel o další možné strategii, kterou by proti Federaci mohl použít.
Nejhorší bude zase ten vtíravý pocit, že proti němu stojí bývalý přítel.
Věděl, že se Caspene stal ministrem obrany federace, že se velmi sblížil s doktorkou Xan i to, že dostal pod své velení sedminu spojených vojsk.
A tu sedminu bude používat proti němu. Proti svému bývalému příteli.
I když
On ji spíš použije k obraně před svým bývalým přítelem
Bitva o Forseu bude těžká, velice těžká.
Nejen pro forseiské vojáky, ale hlavně pro jejich velitele.
kapitola
2
Vojáci, tisíce, statisíce vojáků v šedých federačních uniformách, které ve fialovém světle vypadaly divně nazelenalé, s těžkými černými blastery na zádech.
Pochodovali v šestiúhelníkových formacích, cvičili na rozlehlých pláních, závodili v malých létajících speedrech, létali ve stíhačkách, nastupovali do ohromných vojenských transportérů.
Byli všude, kam jen oko dohlédlo, od vysoké velitelské věže až k obzoru.
Byl jich plný Kirig, velká planeta ve vnějším jádře, která byla vybrána, jako jedno z šesti stanovišť pro bitvu o Forseu.
Vicegenerál Granom stál na balkónu, vysoko nad cvičícími vojáky a díval se na zapadající fialové slunce a jemně modrá oblaka.
Kirig byl vcelku pěkná planeta, sice neobydlená, ale obyvatelná. Byl asi pětkrát větší než Jamin.
Zelené nebe, fialové slunce, modré rostliny, růžové oceány a mezi tím vším poletovala pestrobarevná zvířata se žlutou krví . Jako by bylo všechno naopak, převrácené naruby.
Galaxie, ve které měl Granom to štěstí se narodit, byla překrásným místem pro život. Byla tak rozmanitá, tak nejednotná, tak rozdílná a přeci všechny planety v ní měly jednu věc společnou.
Tou jedinou spojitostí bylo černé noční nebe a jasně zářící modrobílé hvězdy.
Drobná, nepatrná světýlka naděje.
Někde je viděli denně, někde jednou za deset let.
Ale byly tam, všude tam byly.
Spousta naděje pro všechny.
*
Era s Caspeneem, kteří se propletenými prsty drželi za ruce, vešli do Los-Keanovy pracovny.
Když se dveře otevřely, Caspene užasl.
Tam, kde byl dřív červený čaloun, byly teď hladké blankytně modré stěny, ale Caspenea udivilo to, co stálo před nimi. Široká chodba byla opět zúžena a stal se z ní spíše tunel.
Tentokrát však nebylo obložení tak měkké, zato bylo daleko živější.
Byl to akváriový tunel.
Všude nad Erou a Caspeneem byla voda, všude kolem nich byla voda a když se za nimi zavřely dveře, zobrazil se místo nich hologram dalšího akvária.
Všude v té vodě plavaly pestrobarevné rybky, míhaly se vodou sem a tam, po stěnách lezli vodní hlemýždi, v mírném proudu se pohupovaly rostlinky.
Era natáhla ruku a chtěla si sáhnout na sklo, které přímo nad ní drželo dobrý metr vody.
Natáhla ruku ještě výš a
její ruka projela vodní hladinou a celý tunel se pomalu zavlnil.
To, co drželo vodu na svém místě, nebylo sklo, ale silové pole.
Era polekaně stáhla ruku zpět a kontrolovala si, jestli má všech pět prstů.
Caspene se jen pousmál, strčil ruku do vody nalevo a zamával, aby dal Eře najevo, že se nemusí bát.
Era také strčila ruku do vody a pohrávala si s pískem na umělé skále.
Pak ruku pomalu vytáhla a užasle si ji prohlížela. Byla úplně suchá.
Caspene mezitím pošťuchoval malé oranžově a zeleně pruhované rybičky, až ho jedna z nich kousla do ukazováčku.
Sykl, prudce strhl ruku zpět a třepal dlaní.
„Kdyby uměla vydávat zvuky, myslím, že právě teď by vrčela.“ smála se mu Era.
„Mof ftypné.“ huhlal zamračený Caspene s prsty v puse.
„Doktorka má pravdu Caspene.“ namítal pobaveně Los-Kean, který si právě vešel do vodního tunelu „Neměl jste ji dráždit
myslím tu rybu samozřejmě.“ dodal rychle, protože se na něj Era výhružně podívala.
„Proč jste nás sem pozval?“ ptal se podrážděně Caspene a opět třepal rukou.
„Pojďte za mnou Caspene,“ řekl jaksi sešle „Nebude se vám to líbit.“
Všichni tři si sedli za nový modrý stůl a Los-Kean jim nalil šálek čaje.
Caspene se rozhlížel po pracovně, která se od jeho poslední návštěvy hodně změnila. Také na to měli palácoví zřízenci skoro měsíc, tak dlouho tu totiž Caspene nebyl.
Stěny nebyly modré jen u vchodu ale i v celé místnosti, ve stěnách byla zasazená četná akvária, rozložená dle rodné planety svých obyvatel.
Jedno akvárium bylo z Forsei, druhé z Elmexu, třetí z Andarenis, jedno černě orámované patřilo živočichům z Nimedie a ten velký tunel u vchodu, ten byl z Uxanu, Los-Keanovy rodné planety.
Velká terasa, na které před čtvrt rokem našli federační technici špionážní sondu, byla plná vody a plavaly v ní velcí, rakům podobní tvorové a malé červené ryby.
Teď si může říše poslouchat leda tak němé ryby.
„Doktorko,“ obrátil se k Eře kancléř „Mohla byste nás nechat, abych si s admirálem promluvil mezi čtyřma očima.“
Era pochopila nepříliš galantní vyhnání, vzala svůj šálek čaje, odešla ke stěně a dělala, že si prohlíží ryby.
„Možná by vás více zajímalo tohle akvárium.“ usmál se omluvně kancléř a pokynul jí rukou na druhou stranu místnosti.
„To jsou Ortexské žahavé rybky.“ vyjekla překvapením Era zatímco rychle běžela k nádržce „A svítimedůzky! Ty jsem neviděla přes patnáct let.“
Kancléř se znovu usmál a sedl si zpět za stůl.
„Chtěl jsem s vámi mluvit Caspene,“ řekl pomalu a neochotně „protože senátoři se domnívají, že bych se měl osobně zúčastnit bitvy o Forseu.“
Caspene se zamračil, tohle neznělo dobře.
„Jednak, bych tím mohl prokázat svou důvěru armádě,“ pokračoval Los-Kean „A také by mi tím senát dokázal, že jsem se ve svém vetu zmýlil.“
„A pár z nich doufá, že si nějaká zbloudilá střela najde cestu do vaší hrudi.“ prohlásil suše Caspene.
„Samozřejmě
“ mávl kancléř rukou.
„Jak jste se rozhodl pane?“ zeptal se Caspene opatrně.
„Jak jsem se rozhodl!?“ divil se Los-Kean „Caspene! Domnívá-li se senát že bych měl, já musím!“
„Ovšem
“ zamumlal Caspene znechuceně „Já zapomněl, že tohle není válka, ale politika.“
„Někdy mi připadá, že mezi tím není rozdíl
“ smál se ironicky kancléř „Ale vás jsem zavolal spíše proto, že bych se rád účastnil bitvy na vaší lodi.“
„Tím máte na mysli Leretu, že pane?“ opáčil admirál.
„Jistě, jistě, jen jsem se vás chtěl, jako kapitána zeptat, jestli mohu?“
„Ale ano,“ mávl rukou tentokrát Caspene „Mě už to může být stejně jedno, o jednoho státníka míň nebo víc.“
„Děkuji vám Caspene.“ usmál se opět kancléř, napil se svého čaje a odešel k jednomu z akvárií, čímž dal jasně najevo že rozhovor už skončil.
Era s Caspeneem se rozloučili a vodním tunelem odešli zpět do nudně šedých chodeb Císařského Paláce.
*
Dnes to byla další bitva, další zamřené životy nevinných civilistů, dalších vojáků na obou stranách.
A přitom tou bitvou Říše nic nezískala, federálové své území nakonec ubránili a říšské jednotky se musely vrátit s nepořízenou.
Tahle slova běžela hlavou generála Meloéa, když se díval na nádherné dlouhé čáry hyperprostoru.
K čemu to bylo? Vždyť všichni ti lidé ztratili své životy nadarmo. A i kdyby říše tu planetu dobila, k čemu by jí to bylo.
Takových planet měla až na půdu. Řeči o nedostatku surovin, které tak rád vedl forseiský ministr průmyslu, byly podle Meloéa jen plané žvásty.
Na území říše bylo tolik neobydlených planet, že se jimi mohl těžební průmysl klidně udávit.
A řečem o podřazených rasách a forseiské dokonalosti Meloé nevěřil. Ostatně tyhle teorie federace denně vyvracela svými nesčetnými vítězstvími.
Tahle válka byla k ničemu, stejně jako všechny ostatní. Jenom mrhání lidskými životy.
*
Elegantní kancléřská loď přistála v rozlehlém hangáru Lerety a po nástupní rampě vyšli na palubu Caspene s Los-Keanem.
Šli pomalu, o něčem spolu hovořili a proti nim vyrazil ze dveří výtahu viceadmirál Granom.
„Pánové, vítejte na palubě.“ řekl Granom s úklonnou a s poněkud nešťastným výrazem ve tváři „Jsem rád že jste dorazili v pořádku. Útok bohužel musíme zahájit už do pět hodin.“
„Neříkáte to moc šťastně.“ poznamenal s podivným úsměvem Los-Kean „Ani se vám nedivím.“
„Tuhle bitvu prohrajeme pane,“ řekl vážně Granom „Tím jsem si jistý jako máločím.“
Z širých plání Kirigu se zvedly tisíce obrovských bojových lodí, nesoucích na své palubě statisíce stíhaček a miliony vojáků.
Všechny se ve volném vesmírném prostoru seřadily do obrovského kvádru
Chvíli jen tak stály, pak se modře zablýsklo, ozvala se uši trhající rána a všechny lodě byly pryč.
*
Xanthé stál na můstku na Forseany a v očekávání se díval skrz čelní sklo. Do deseti minut jsou tady.
A to co je čeká nebude veselé.
Na tohle se připravoval dlouho. Bude tu polovina Spojených vojsk a on bude mít šanci ji zničit.
A navíc mu do rukou přiletí malý bonus. Na palubě Lerety je prý i Kancléř Alnya.
Vtom se zablýsklo a ozvala se ohromná rána
kapitola
3
Lereta se včele útočné jednotky vynořila z hyperprostoru a za ní i zbylých dvacet tisíc lodí Spojených Vojsk.
Sejný scénář se odehrál také všude kolem Forsei.
Spojená vojska zaútočila ze všech stran, shora, zespoda, zprava, zleva, zepředu i zezadu. Planeta byla obklíčena ve všech osách.
Obránci neměli mít šanci
Obránci!? Vždyť tady nikdo není?!
„PRUDCE DOLŮ SERŽANTE!“ zařval Caspene na vojáka u pilotního panelu.
Celá Lereta se zhoupla a sesunula se o dobrých sto metrů níž. A místem, kde se ještě před vteřinou nacházela, proletěl plasmový výboj.
Kolem prolétly desítky dalších a federační lodě se rozlétly na tisíce kousků, prostor všude kolem se zavlnil a najednou bylo všude plno forseiských lodí, stíhaček a laserových paprsků.
Oni se všichni schovali za kompletně zastiňovací štít!
„Útok!!!“ zaburácel hlas viceadmirála Granoma a ze všech federačních děl vyšly stejné turbolaserové paprsky, jaké vycházely z těch forseiských.
Lereta pálila plasmové výboje a z jejího hangáru létaly malé federační stíhačky.
Forseanů bylo strašné množství, titěrné a hbité stíhačky bodaly turbolasery do štítu jako dotěrní komáři.
„Ztratili jsme štít v sektoru A-4.“ oznámil počítač „Technici ke generátoru A-4
“
To je strašně blízko můstku. Uvědomil si Caspene. Oni vědí, že je tu kancléř
Lereta se zakymácela a vypálila přímo na planetu. Paprsek se sice rozprskl o štít, ale jak postupně dopadaly další a další, začal se přehřívat, až se nakonec objevily modré jiskry a celý štít spadl.
„Všechny stíhačky, zahajte pozemní útok!“ zařval Caspene do stíhačky.
Modře zářící skvrny se postupně scvrkly a federační stíhačky vlétly dovnitř.
„
Prosím techniky ke generátoru A-1.“ oznámil počítač.
A1! to je můstek uvědomil si Caspene. Vyskočil ze svého křesla, chytil Los-Keana za paži a vtáhl ho do výtahu.
Těsně předtím, než se dveře zavřely, prolétl čelním sklem Lerety laserový paprsek. A podtlak začal vysávat vzduch i z výtahu
*
„Nálet na Herideje, úspěšnost 40%, pět ztracených strojů, poškození města dosáhlo 25%. 10% budov zničeno, 15% poškozeno.“ hlásil počítačový reproduktor na palubě Gai, velící lodi celého útoku.
Viceadmirál Granom se z můstku díval na Leretu která rozřízla hadinu oceánu a ponořila se do hloubky.
Jsou mrtví, teď už jim není pomoci.
Jestli byli admirál Gythelion s kancléřem na můstku, čekala je smrt ještě před pádem do vody.
Celá tahle bitva byla chyba, vůbec se to nemělo stát.
Jeden velký propadák.
„Pane, mám pro vás to hlášení
“ řekl sklesle jeden voják před Granomem a podal mu datapad
Granom se slonil nad přístroj a jen zavrtěl hlavou.
Tohle nebyl propadák, tohle byla katastrofa
Hrubá statistika bitvy:
Počet lodí a stíhaček před bitvou : 400 velících křižníků, 1 500 těžkých korvet
5 000 lehčích korvet, 8 000 ostatních lodí
1,5 milionu stíhaček
Lodi, ztracené před vyhlášením útoku : 250 velících křižníků, 300 těžkých korvet
Lodi, ztracené po vyhlášení útoku : 80 velících křižníků, 500 těžkých korvet,
1 500 lehčích korvet, 5 000 ostatních lodí
500 000 stíhaček
Ztráty lodí na forseiské straně zanedbatelné, 200 000 stíhaček
„Odvolejte stíhačky,“ řekl suše Granom „útok se ruší, odleťte zpátky na Kirig.“
„Jistě pane.“ přikývl voják a odeslal datapadem rozkazy, palba ustala, hvězdy se protáhly a před Gaiou se znovu zjevil Kirig.
Prohráli, prohráli bitvu o Forseu.
Ani ne z půl hodiny. Tohle už není ani katastrofa, tohle je ostuda.
A kancléř s admirálem Gythelionem jsou mrtví.
kapitola
4
Caspene se pomalu probudil a zjistil, že leží na zemi, v Los-Keanově křižníku a za čelním sklem létají hyperprostorové čáry. Zavřel pusu a ucítil nepříjemnou kovovou pachuť. Tekla mu krev.
Sáhl si na čelo a zjistil, že má asi naraženou lebku, přes celé čelo se mu táhl tenký strup. Podíval se nad palubní desku, na řídící panel a zjistil že na něm je vleká krvavá skvrna s přibližně stejným tvarem jako jizva na jeho čele.
Pomalu si začal vzpomínat.
Dveře výtahu se se zasyčením zavírají a kabina začíná klesat dolů do hangáru bezvládné lodi.
Spolu s Los-Keanem vybíhá z výtahu, ve kterém chybí čtvrtina vzduchu, běží přímo ke kancléřově stříbrné lodi.
Caspene vstal a rozhlédl se Los-Kean tu přeci někde musí být také.
V polovině cesty ke křižníku se bezvládná Lereta začíná naklánět, jak ji přitahuje gravitace obrovské planety. Oba muži mají co dělat, aby se na náhle šikmém povrchu udrželi.
Přece se tam dostal s ním, musel odletět taky.
Škrábe se po téměř svislé podlaze za řídící panel, chytá řidítka a za chvíli křižník vylétá z hangáru lodi, padající do hlubin Forseiského oceánu.
Musí tu někde být, přece ho tam nenechal.
Loď letí vzhůru k bitvě, najednou se všechny lodě Spojených vojsk otáčí a mizí. On zadává navigační údaje a
A pak už si na nic nevzpomínal, pomalu obešel roh chodby a podíval se směrem k Los-Keanově kajutě, dveře byly zamčené a na panelu vedle nich svítilo červené světlo.
Kromě něj tam byl jen nápis : PODTLAK
Rychle vyťukal správný kód, dveře se otevřely a Caspenea vtáhl dovnitř silný vítr. Dopadl na zem, znovu se praštil do hlavy a cítil, jak mu po nose teče krev.
V rozlehlé kajutě byla tma, ale na okně zahlédl ochrannou ucpávací roletu.
Na zemi vedle něj ležel Los-Kean, Caspene se k němu pomalu doplazil a sáhl mu na krk. Ještě dýchal, byl v bezvědomí ale dýchal.
A pak mu hlava klesla na koberec posetý střepy, a před očima se mu opět zatmělo
*
Caspene zvedl těžká víčka a zjistil že opět leží, ale tentokrát neležel na zemi v Los-Keanově kajutě, ale na nemocničním lůžku.
Na posteli vedle něj ležel Los-Kean a na druhé straně seděla Era, hlavu měla položenou na stolku u jeho postele a spala. Kolem bylo takové divné, tmavě červené šero, Caspene odhadoval že může být tak jedenáct hodin v noci a to načervenalé světlo venku byla jenom noční doprava.
Byl nejspíš na Jaminu, v Centrální Metropolitní Nemocnici.
Bylo tam příjemné teplo, on byl přikrytý tenkou dekou a byl oblečený pouze do nemocničního pyžama.
Otočil se k Eře, vzal si ze stolku malý datapad a zapnul ho.
Naskočilo datum. On spal dva a půl týdne ?!
Pomalu projížděl soubory, až našel svojí diagnózu, měl jen roztříštěnou lebku a pár pohmožděnin.
To Los-Kean na tom byl hůř, protože byl přes tři hodiny v bezvědomí a v podtlaku, popraskaly mu kožní buňky a bude mít ošklivé jizvy po celém těle.
Bude muset brát léky na podporu hmatu. Navíc mu praskly ušní bubínky a bude muset podstoupit transplantaci umělých.
Přejel do sekce zpravodajství a postupně si dělal obrázek o dění v galaxii.
Namísto Los-Keana je teď prozatímním kancléřem Riard Wane, na planetě jménem Hogida zabila povodeň půl milionu lidí, říše dobyla další sektor.
Ale hlavně, federační senát se omluvil viceadmirálu Granomovi, za své unáhlené rozhodnutí.
Caspene odložil datapad na stolek, lehl si na bok a za chvíli usnul.
Caspene již potřetí otevřel oči, aniž by věděl, jak dlouho je měl zavřené. Opět ležel na nemocničním lůžku a byl přikrytý dekou. Sedl si na postel, protáhl se, chtěl se podrbat na hlavě a zjistil že ji má celou zavázanou do obvazů.
Na vedlejším lůžku seděl Los-Kean a v datapadu si nejspíš četl nějakou knihu. Celou tvář měl pokrytou drobnými jizvičkami, na uších měl obvazy a datapad musel mít v držáku, protože zjizvenýma rukama jej držet nemohl.
Když si Caspenea všiml nepatrně se pousmál, zvedl ruce a začal "mluvit" znakovou řečí.
- Rozumíš mi?
- Ano pane.
odpověděl Caspene, který se učil znakovat v diplomatické škole.
Umět znakovou řeč bylo pro velvyslance nezbytné pro komunikaci s druhy které se nedomlouvaly hlasem.
- Výborně. Lékaři mi řekli, že nebudu moci mluvit ještě nejméně měsíc.
- Už slyšíte?
- Ne, ještě ne na transplantaci půjdu pozítří. Byla tu Era, stýská se jí po tobě.
- Vím že tu byla, dnes v noci jsem se vzbudil.
- Dnes v noci? Lékaři už před týdnem říkali, že jsi se na pár minut vzbudil. Prý ti dali malou dávku sedativ.
- Oni mě drželi v umělém spánku?
- Jistě, copak si myslíš, že by jsi sám od sebe spal tři a půl týdne?
- Ksakru! Proč to dělali, vždyť už jsem měl být dávno v boji.
- Právě proto. K armádě se vrátíš až za týden, do té doby musíš odpočívat. Oni to bez tebe nějak přečkají, a svět se taky nezboří.
- Co se s námi stalo?
- Ty jsi prý nastavil kurs na Jamin a pak nám do levého motoru vpálili plasmou. Kus motoru odletěl a prorazil okno mojí kajuty. Protože nefungoval motor, loď prudce zabrzdila a ty jsi se praštil o řídící panel. Ale přešli jsme do hyperprostoru, protože už jsi zadal souřadnice. Po třech hodinách jsi prý vstal a snížil podtlak v mé kajutě. Po dalších dvou hodinách nás našli jak visíme na oběžné dráze Jaminu.
- Proboha to muselo být něco, zní to, jako by to bylo o někom jiném. Tedy alespoň já si nic z toho nepamatuji.
- To bude v pořádku. Paměť se ti vrátí do tří hodin.
Najednou se za Caspeneem otevřely dveře, z nich vyšli lékaři, za nimi Riard Wane a viceadmirál Granom,a úplně vzadu šla Era.
Ještě nikdy ji Caspene neviděl radši. Měla na sobě své bílé šaty, hnědé vlasy svázané do drdolu na temeni a jakmile viděla Caspenea, jak sedí na své posteli rozběhla se k němu. Její čokoládové oči zářily radostí. Objala Caspenea a dlouze ho políbila.
„Řekli mi, že jste oba mrtví!“ řekla vyčítavě „Proč jste se neohlásili flotile?!“
„Nestihli to, byli jsme pryč dřív, než se dostali ven z forseiského štítu.“ bránil Caspenea vicegenerál.
„Co se stalo, zatímco jsem tu nebyl?!“ zeptal se opatrně Caspene.
„Ne vicegenerále!“okřikla Granoma Era „Nezatahujte ho zpátky do práce!“
„Sám jste to slyšel admirále.“ omlouval se Granom „Nemůžu vám to říci, doktorka mi to zakázala.“
„Era přeci nemá právo nic vám zakazovat.“ naléhal Caspene. Ale Era se k němu prudce otočila a podívala se na něj tak výhružným pohledem, že tu snahu okamžitě vzdal.
„Teď byste měl odpočívat admirále.“ řekl jeden z lékařů „Dáme vám sem holovizor a datapady už tu máte.“
„Jak dlouho tu budu?“ zeptal se Caspene „A jestli je to nadlouho, tak vás prosím, aby jste mě už neuspávali.“
„To nebude třeba admirále,“ uklidnil jej lékař „pustíme vás do pěti dnů.“
*
Xanthé stál na balkóně Forseiského Císařského sněmu. Na stejném balkóně, jako před čtvrt rokem, na stejném balkóně, ve stejné budově, ve stejném městě, na stejné planetě.
Ale to tu vypadalo úplně jinak. Budovy už nebyly bílé, ale začernalé, pokryté šmouhami, zborcené, nebo napůl zničené.
Některé byly jen trochu polámané jiné museli droidi vyzdvihnout ze dna moře. Heridei ležely v troskách. Celé město bylo poničeno, jeho bývalá krása byla pryč.
Na nebi pluly místo bílých mraků jen cáry šedého kouře.
I přes vítězství v bitvě utrpěla Forsea ohromné pozemní škody. Loďstvo bylo téměř neporušené ale města na planetě byla připravena k demolici.
Trosky bílého mramoru, který padaly z Heridejí rozbily i podmořské tunely, a stíhačky sestřelily kusy dálnice, takže doprava do města byla omezena na polovinu. Do Heridejí jste se dostali jen po vodě nebo vzduchem.
Ale Forsea vyhrála, federálové nedobyli ani píď říšského území.
Tak proč to Xanthéa mrzelo !?
Vždyť on chtěl vyhrát !
Ale ne takhle ozval se hlas kdesi v jeho hlavě Ne tím, že porazíš a málem zabiješ vlastního přítele.
Tohle byla pravda. Xanthé by celé vítězství nad spojenými vojsky, celou válku proti federaci i celou Forseiskou Říši vyměnil za Caspeneovo přátelství.
Kdyby zase mohli být spolu, bojovat bok po boku proti společnému nepříteli, vítězit ve jménu společného vojska.
Ale tohle už nešlo.
„Už si musím přestat opakovat co by kdyby!“ napomenul se v duchu „Caspene o moje přátelství nestojí. Teď musím přestat myslet emotivně a s lítostí! Teď vedu válku proti bývalému příteli.“
Xanthé se otočil a odešel do jednací místnosti Nejvyšší Rady, musel s radními projednat další postup armády.
Ale ta tři slůvka
proti bývalému příteli
mu pořád zněla v hlavě.
kapitola
5
Byl pozdní večer a Era seděla pohodlně rozvalená na béžové pohovce ve velkém novém bytě, který si s Caspeneem koupili, a jedla sladké modré oříšky. Byt byl v jedné z nejvyšších budov na Jaminu a byl z něj krásný rozhled na město. A bylo to blízko vládního komplexu.
Caspene byl ložnici nejspíš pracoval na dálku jako každý den. Lékaři mu dovolili odejít domů ale musel ležet a odpočívat. Caspene nedělal ani jedno. Věčně chodil po bytě a co se klidu týká, tak toho ministr obrany ve válce moc nemá.
Era odložila elektroknihu, lehla si a za chvíli usnula.
Caspene seděl na kraji postele a v rukou držel holoprojektor, nad kterým se vznášel obraz viceadmirála Granoma.
„Musíme Xanthéa nějak zastavit admirále.“ naléhal Granom „Víte to stejně dobře jako já. Nějak to musíme zarazit.“
„A co prostě sepsat mírovou dohodu.“ namítal Caspene „Spousta forseanů už nechce ve válce pokračovat.“
„A to máme nechat federační sektory napospas říši?“ ptal se podrážděně viceadmirál „Uvědomte si že je to dvanáct sektorů ‒ to znamená skoro kvadriliardu životů!“
„Tak učiňte jak uznáte za vhodné.“ vzdal svou snahu Caspene „Dobrou noc pane.“ Vypnul hologram a lehl si do postele.
Granom měl asi pravdu. Určitě měl pravdu. Forseané se nezastaví ani kdyby byl vyhlášen mír.
Msalia měl ve zvyku dotáhnou věci do konce. Ať už byl ten konec dobrý nebo ne.
*
Oikos aquae - tak se začalo říkat Los-Keanově pracovně. Ta dvě slova znamenala ve starojaminštině něco jako dům vody, nebo vodní palác, což bylo pro tuhle místnost celkem výstižné.
Bylo tam narváno k prasknutí, protože se tam sešly vojenské a politické špičky federace. Měl se projednávat další postup proti říši.
„Pánové.“ oslovil přítomné kancléř „Všichni jsme se shodli, že říši musíme rychle a rázně zastavit, i přes drtivou porážku nad Forseou.“
„N ávrchuji záú tóčit na v elkhé říš zké c entrům!“ prohlásil sebevědomě Erel
„Ale na které?!“ptal se Skynxnexijský kancléř „Víte že na Forseu je pozdě, Erus nebo Colonia by zase říši v podstatě neublížily.“
„Všichni víme že nám nezbude nic jiného než Elmex.“ řekl potichu Granom.
Všichni přítomní mlčeli, pár jich přikývlo a ostatní jen seděli a koukali se do země.
„V íté žé bitvá n ád El méxem bý b ýla pró ár madů v élmi ť éžká!?“ pronesl do ticha Erel.
„Ne, pokud ji správně začneme.“ odporoval mu Caspene „U forsei to byli forseané, kteří stáli na místě a skrývali se ‒ toho se dá využít.“
*
„Proč proboha ?!“ ptal se sám sebe nově povýšený admirál Meloé „Proč jsme to udělali ?!“
Stál na palubě své lodi Iris a díval se na velký monitor na kterém běžela závěrečná bilance bitvy o Forseu.
Dva a půl miliardy padlých na obou stranách ! A k čemu ?! Nikdo nic nezískal a všichni něco ztratili !
Federace ztratila dvě miliardy životů a polovinu strojů, které do bitvy přišly.
Říše přišla o půl miliardy životů, třetinu strojů a Forsea je teď prakticky zničená.
Ale na hmotných škodách přeci nezáleží. Zemřely dvě a půl miliardy bytostí ‒ to je celá populace menší planety !
Dva a půl miliardy životů, které mohly pokračovat nebýt téhle války.
Dva a půl miliardy životů, které padly zbytečně. Už toho bylo dost.
Musí udělat něco, co by jinak nikdy neudělal
.
*
Era stála na přistávací plošině.
Jako vždy tu létaly tisíce malých siluet a přímo před ní přstávala jedna velká vojenská loď s federačním znakem na přídi.
Nástupní rampa se pomalu sklopila na zem, z hydrauliky vytryskla pára a z mlhy po chvíli vykoukl Caspene.
„Jak to dopadlo?!“ zeptala se ho starostlivě Era.
„Za týden zaútočíme na Elmex.“ řekl smutně Caspene „A mě pověřili velením útoku.“
Era jen mlčky zavrtěla hlavou.
„To ne Caspene.“ řekla po dlouhé chvíli ticha „Tohle ne.“
„Musím!“ naléhal Caspene jako by chtěl přesvědčit sám sebe „Už jenom protože jsem strategická výhoda. Znám Msaliu lépe než kdokoliv jiný z federace, to se nám bude hodit. A víc než si dokážeš představit.“
*
Viceadmirál Granom seděl ve své pracovně a dělal si zápisky.
Celá federační armáda se připravovala na bitvu o Elmex. A všechno podléhalo naprostému utajení. Nikdo nesměl nikomu nic říct.
Malý datapad v Granomově ruce zazrněl a pomalu se na něm objevila tvář.
Tvář admirála Meloéa.
„Promiňte admirále že vás ruším.“ řekl až překvapivě zdvořile „Chtěl bych s vámi o něčem mluvit.“
„O čem?!“ zeptal se opatrně Granom.
„Chci vám pomoci vyhrát bitvu nad Elmexem.“ řekl klidně Meloé. Zato Granomovi datapad málem vypadl z rukou.
„Jak jste se o tom dozvěděl?!“ zařval Granom až se datapad rozzrněl „Je to
byla to nejtajnější operace jakou kdy federace zažila!“
„Mám své zdroje a nemusíte se bát admirále,“ odpověděl stále klidný forsean „ujišťuji vás že velkoadmirál o tom neví. O to jsem se postaral.“
„Ale proč byste nám chtěl pomáhat?“ ptal se nechápavě Granom.
„Protože už chci konec.“ řekl Meloé „Konec téhle války
“
*
„Může to být past.“ upozorňoval Caspenea Los-Kean „Uvědomte si kdo to je. Šéf tajné služby !“
„Kterému v podstatě vděčíte za svojí funkci.“ dodal ironicky Granom.
„Za svou funkci, viceadmirále, vděčím jen a pouze federačnímu senátu!“ opravil Granoma kancléř.
„Buď mu uvěříme, nebo můžeme zrušit útok.“ řekl smířeně Caspene „Jestli mluví pravdu tak tuhle válku jednou provždy ukončíme a jestli ne tak útok nemá smysl protože je to léčka. Já jsem pro první možnost.“
„Měli bychom mu věřit.“ přikývl Granom „Vypadal že to myslí vážně.“
„Na to bych nespoléhal viceadmirále.“ namítl Los-Kean „Ten člověk je výborný herec, to víte sám. Ale i přes to. Zkusíme mu věřit.“
*
Plukovník Trace N´faellen, alias seržant Gillia Karné, si oblékl bílou forseiskou uniformu a odešel ze své kajuty.
Letěl na palubě lodi Soliders Loyalty přímo do jámy lvové. Na Elmex.
Asi to byla hloupost že se přihlásil do téhle bláznivé akce. Vždyť ani nevěděl jestli to vyjde. Co když se teď vynoří z hyperprostoru, přepadne je útočná jednotka a všecko bude v tom, co Trace ani nechtěl říkat.
Přišel na můstek a rozhlédl se kolem sebe. Nevědět že všichni ti lidé okolo jsou federálové, považoval by se za zběha.
Všichni ti lidé byli oblečeni do forseiských uniforem, měli na těle modré barvivo, tmavomodře obarvené vlasy a na očích oranžové svítící kontaktní čočky.
Všechny panely na můstku byly ve forseištině a loď samotná na sobě měla znak forseiské říše ‒tři zlaté hvězdy na modrém kruhovém podkladě.
Ozvala se rána, čáry se smrskly do teček a před Soliders Loyalty se objevil Elmex.
Byl stejný jako bývala i Forsea. Modrý, velký, krásný.
A nikdo po nikom nestřílel. Zatím šlo všechno hladce.
*
Velkoadmirál Msalia Xanthé
Velitel Forseiské Flotily, držitel Císařského řádu.
To bylo napsáno pod malou fotkou na oficiálních holonetových stránkách flotily.
„Velitel flotily?!“ pomyslel si admirál Meloé „A kdo ho jmenoval velitelem?Nebýt toho že jsem ho vytáhl z vězení, nebyl by nic jiného než zhaslou armádní hvězdou.“
A byla to pravda. Císař Veudé, i když moc dobře nepanoval, byl vcelku rozumný člověk. A nikdy by nikoho neposlal do vězení bez pádného důvodu.
Veudé bude asi tím nejneoblíbenějším císařem v dějinách říše, ale stejně to byl císař, kterého si zvolil forseiský lid, a který dodržoval forseiské zákony.
Císaře Aganéa nikdo nikdy nezvolil, jen si ho z vlastních řad vybrala nejvyšší rada.
A Xanthéa nikdo nikdy nejmenoval velitelem armády. Xanthé prostě jen přišel a sebral to místo vicegenerálu Malréovi.
A co se týká toho Císařského řádu, ten mu Veudé sebral, když ho posílal do vězení. Když se Xanthé vrátil, zase si ho vzal zpátky.
V podstatě získal své místo v říši neprávem.
A pokud tohle všechno vyjde, zase to své místo ztratí.
kapitola
6
„Vypalte další plasmové výboje !“ přikázal velkoadmirál Xanthé „Musíme zničit jejich štíty!“
Už dvě a půl hodiny bojoval tady nad Joulixem proti neobvykle velké federační jednotce, která se z neznámých důvodů rozhodla zaútočit na říšské sektorové centrum.
Čtyři velké ulinorské křižníky a dvě ula-naské bitevní lodě byly spolu s menšími fregatami až příliš silní než aby je federace vyslala jen tak do útoku.
Tenhle útok by zvládla i menší jednotka, a posílat tolik lodí na jednu stranu znamená větší šanci na úspěch ale případně i vyšší ztráty.
Vtom se celé čelní sklo forseany zavlnilo a pomalu se na něm zjevil obličej nějakého mladého forseana.
Obraz stále zrněl a co chvíli vypadl úplně.
„Velkoadmi-ále, tady serž-nt G-llia K-rné z Elm-xské plan-tární o-rany, na El-ex za-toč-la sp-jená v-jska. Žá-áme o okam-itou p-moc, je -ich víc n-ž dok-žeme odr-zit
“
Obraz se rozplynul v pouhé šumění, pak se změnil zpět na nebeskou čerň a pak se žluté tečky roztáhly do čar a forseana vyrazila k Elmexu.
Joulix byl jen k odlákání pozornosti. A Zatím federace zaútočila na Elmex.
„Jak jem mohl být tak hloupý!?“ nadával si Xanthé „Vždyť mi to mohlo být jasné už od začátku. Federace byla po bitvě o Forseu hodně oslabená, tak proč by tedy plýtvala svými stroji.
Hvězdy se opět smrskly ale kolem modrého Elmexu nebyla ani stopa po jakémkoli boji.
Xanthé zapnul vojenskou frekvenci, která byla chráněna proti odposlouchávání a spojil se s obranou planety.
„Velkoadmirále!“ ozval se hlas dispečera „Tady seržant Gillia Karné, federační jednotky se skryly pod kompletně zastiňovací štít když zjistily že jsme vás zavolali. Podle planetárních hloubkových senzorů jsou však stále na místě a nehýbají se.“
„Výborně!“ pomyslel si Xanthé „To je skvělé seržante, pošlete nám souřadnice pro automatické lasery.“
„Jistě pane.“ řekl dispečer a najednou se na forseiských lodích rozsvítila červená světla. Lodě byly zaměřeny laserovými děly.
Už bylo pozdě na odvolání. Všechny lasery na všech lodích vypálily. A polovina forseiské flotily vybouchla a rozpadla se na trosky.
Ještě než Xanthé stihl spočítat ztracené a poškozené lodě, a než se stihl znovu spojit s tím údajným dispečerem, rozsvítilo se červené světlo znovu.
Forseana se otřásla jak do ní vpálily tisíce laserových iontových a plasmových turbolaserových výbojů.
Xanthé přiskočil k panelu a ztuhla mu krev v žilách. Za Forseanou stála flotila. A ne jenom tak nějaká flotila ale celá Spojená Vojska. A nebyly tam jenom federační lodě ale také Anachronijské Unusské Olixské, Xallanské Skynxnexijské, Siturenské a spousta a spousta dalších.
Tohle nebyla Spojená vojska Galaktické Federace, tohle byla Spojená vojska Galaxie.
Forseana měla poškozené štíty, každou chvíli se musely zhroutit, polovina forseiské flotily se zničila navzájem a druhou polovinu právě dodělávala spojená vojska.
A ta měla několikanásobnou převahu tohle byl konec tohle znamenalo porážku.
Najednou proletěl nefunkčním štítem Forseany laserový výboj a zasáhl místo těsně nad můstkem. Celá forseana se otřásla a začala se nebezpečně třást.
Zasáhli gravitační stabilizátory.
Mohutné železné chodníky visící nad můstkem se utrhly a spadly dolů.
Při dopadu zničily polovinu vybavení můstku a zabily několik vojáků kteří pracovali u počítačů.
Xanthé se vyděšeně rozběhl po schodech dolů k řídícímu panelu.
Musí pryč. Hned musí pryč.
Někam kde se může schovat, počkat tam, nabrat nové síly a pak znovu zaútočit. Zaútočit a zvítězit.
Ale kam se má schovat ?
Počkat!
Těsně před tím než ho poslali do vězení objevila říše nějakou civilizaci. Bylo to někde na "severovýchodě" galaxie.
Proboha jak se to jmenovalo ?!
Or ‒ Ortex !
Xanthé přiběhl k řídící konzoli.
Odstrčil vojáka, který nehybně visel přes panel, sedl si do úzkého křesla a nechal si zobrazit černobílou mapu galaxie.
Navlékl si na prst navigační koncovku a ukázal na sektor který byl izolovaný od všech ostatních.
Sektor se zvětšil a Xanthé píchl prstem na ikonku ORTEX IV, kde, jak si pamatoval, byla říšská základna.
Forseana se pomalu otočila, celá loď se třásla, všude létaly jiskry padaly kusy vybavení.
Forseana prudce vyrazila vpřed ale jako by se jí ani nechtělo do hyperprostoru. Hvězdy se stahovaly, roztahovaly a zase stahovaly. Letěla pomalu, velmi pomalu. Ale byla v hyperprostoru a byla tedy v bezpečí.
Xanthé seděl za pultem, z velkých dveří pomalu začali přicházet technici a opravovali nejnutnější a nejpoškozenější přístroje.
Náhradní posádka můstku zasedla za funkční počítače a zdravotníci odnesli zraněné a mrtvé.
Hvězdy se znovu smrskly a Xanthéovi znovu ztuhla krev v žilách.
A teď už si začal myslet že má vidiny.
Byly tam, všechny ty lodě stíhačky, celá ta flotila tam byla všude kolem Ortexu.
Vždyť tohle má být supertajná základna!
Xanthé zmáčkl jeden jediný knoflík a mapa před ním, která byla ještě před chvíli černobílá, se zbarvila do tří klasických barev.
A Ortex byl zelený.
Čelní sklo forseany se opět zavlnilo a zjevila se na něm tvář viceadmirála Granoma. Obraz opět šuměl a vypadával, zvuk šuměl.
Ale teď to nebylo kvůli špatnému přenosu. Teď to bylo kvůli tomu že Forseana umírala.
„Velkoadmirále.“ oslovil jej Granom „Vzdejte se, nemáte šanci !“
„Ne!“ pomyslel si Xanthé „Ne a už nikdy ne!“
Velkoadmirál přisunul křeslo ke konzoli a zadal kurs.
Umírající Forseana se znovu začala otáčet a vyrazila dopředu.
Xanthé zatáhl za páku hyperpohonu.
Forseana vyrazila vpřed ale už nepřešla do hyperprostoru jen letěla dopředu.
Dopředu přímo za černoto vesmíru beze hvězd.
Pryč z galaxie, pryč tam, kde ho nikdo, nikdo nenajde.
Vtom se ozvala ohromná rána loď se opět otřásla a pak bylo přišel bílý záblesk, další rána a pak už nebylo slyšet nic.
*
Všude tam kde byla Forseana, byl teď jen obrovský ohnivý květ. Forseana byla pryč, Xanthé byl pryč, válka byla pryč.
Byl konec.
Všechny Federační lodě se otočily, ozvala se rána, modře se zablýsklo a flotila byla pryč.
kapitola
7
„Je nutné říši demokratizovat pánové !“ přesvědčoval admirál Meloé členy nově zvoleného Říšského Sněmu „Bez toho to nepůjde. Bude třeba omezit práva hlavy státu a vytvořit nejvyšší sbor pro armádu. Vláda a velení jednoho muže musí skončit !“
Celý sál začal hučet. Polovina hučela nesouhlasně, ale ta druhá přikyvovala a hučela na souhlas.
Od bitvy o Elmex sílil tlak veřejnosti, aby byla Říše znovu začleněna do federace, což císař razantně odmítl. Císař byl měsíc poté přinucen změnit ústavu. Nyní měla říše i řádný parlament.
„Pánové pokud z říše neuděláme legitimní demokratický státní útvar,“ naléhal Meloé „nikdy nebude přijata zpět do Federace!“
„A kdo vám o to stojí ?!“ ozval se jakýsi radní a stoupl si.
„Stojí mu o to šedesát procent populace naší říše radní Helaé !“ okřikl vstanuvšího soused.
„Pánové přiznejme si, že teď, dva měsíce po bitvě, kvůli které jsme byli nuceni kapitulovat, a stáhnout se ze dvanácti dobytých sektorů, máme značné problémy ohledně budoucnosti říše.“ řekl klidně Meloé „Proto jsem se dohodl s prozatímní říšskou vládou o rozdělení Forseiské Říše. Teď záleží jen na vás, zda tento návrh schválíte.“
Sálem se opět rozléhalo hučení. Hučení obou stran.
Meloé se otočil a na monitoru za ním se objevila mapa galaxie.
„Sektory Colonia, Toroxia, Xallania, Zergon, Kholma a Joulix by se staly součástí Nové Říše.“ oznámil admirál radním „Zbytek říše by byl - promiňte mi ten výraz - ponechán svému osudu.“
Většina radních přikývla, tohle řešení vyhovovalo všem.
„Ale i zde je malý zádrhel.“ řekl po chvíli Meloé „Federace vyžaduje vytvoření stejného obranného valu jako je okolo sektorů Unusského paktu.“
Sněm se opět rozhučel. Radní začali i bušit do lavic.
„Toto není bodem jednání to je pouze holý fakt a nic s tím neuděláme ani já, ani vy!“ okřikl je Meloé „Jen jsem chtěl navrhnout že by toto mrtvé pásmo leželo na vnitřní straně hranic Nové říše.“
Radní se uklidnili.
Pak přišlo hlasování a návrh byl po dvou hodinách schválen ve všech bodech.
Zrodila se Nová Říše.
*
Nad Jaminským obzorem vycházelo slunce.
Sluneční paprsky pomalu prolétly řídkými červánky a zabodly se do mlhy která ležela na planetárním městě.
Z mlhy vyčnívala jediná budova, špičatá, s spoustou elegantních věží, bílá jako sníh.
Z nejvyšší věže zněly zvony.
Před velkým mozaikovým oknem stálo pět lidí.
Caspene, Era a tři muži zahalení v bílých pláštích.
Všude za nimi stála spousta lidí.
Bylo ticho, jen nahoře ve věži zněly zvony.
„Ilianari, kaneredimini, eun ajaleridi.“ řekl tiše první muž „Olamenum laderinai laderinae.“
Caspene se otočil od muže k Eře, kterou držel za ruce „Láska, věrnost, a souznění. Zasvětit život životu.“ přeložil potichu staroandarenská slova.
„Kerendes, harmindes im jurindes.“ řekl druhý muž „Slanger im slangerum.“
Era se otočila ke Caspeneovi „Věřit, ochraňovat a spojovat. Milovat a být milován.“ překládala ze staroortexsštiny.
Třetí muž přistoupil ke Caspene a Eře, vzal je za ruce, zvedl do výšky a spojil.
„Tímto, z moci mě svěřené vládou planety Jamin, vás prohlašuji za muže a ženu.“
Tichý sál vybuchl ve vlně potlesku.
Caspene políbil nevěstu a rozhlédl se po sále.
Stáli tam. Všichni tam stáli.
Los-Kean ‒ kancléř Galaktické Federace a nejlepší přítel
Atos Leonidion ‒ bývalý kancléř, přítel a učitel
Královna Lamaia ‒ vládkyně rodné planety a dobrá přítelkyně
Erel ‒ přítel a spolubojovník
Riard Wane ‒ předseda federační vlády a přítel
Viceadmirál Granom ‒ přítel a spolubojovník
Dug Fin ‒ předseda Ortexské vlády
Admirál Meloé ‒ prezident Nové Říše
Kromě nich tam byla ještě polovina federační vlády, velení armády, spousta státníků z celé galaxie a ještě jedna osoba.
Ale ta tam nebyla doopravdy a Caspene to věděl. Ale byla tam.
Velkoadmirál Msalia Xanthé, velitel Forseiské Flotily, nositel Císařského řádu.
Byl tam. Nikdy by nezmeškal svatbu svého nejlepšího přítele. Určitě tam byl.
Novomanželé vyšli ze zlatem zdobených dveří přímo na terasu vysoko nad mlhou pod níž se skrývalo planetární město. Hlučné, rušné, špinavé.
Ale tady nic takového nebylo.
Tady byla jen oblaka. Oblaka nahoře oblaka dole a jasné hřejivé sluneční světlo.
*
Velkoadmirál Xanthé stál na můstku toho, co kdysi bylo největší lodí jakou kdo kdy postavil. Stál na můstku toho co se kdysi nazývalo Forseana.
Stál tam a díval se upřeně dopředu. Hvězdné čáry hyperprostoru létaly a létaly, dál a dál, dozadu za loď.
Těsně před tím než loď vybuchla se spustily hypermotory. Všechny ty střely co měly Forseanu zničit se těsně za ní srazily, a jejich energie nejspíš zničila jeden z okolních asteroidů. Jeho výbuch pokládali federálové za výbuch Forseany.
Nikdo neví že unikl, nikdo o něm neví a nikdo se o něm nedozví.
Dokud nepřijde ten správný čas.
Pak se o něm dozví všichni, úplně všichni.
Milan Vocílka
Diskusia
žjuvka
Ajajaj! Bože, do čoho sa to tu zaplietam a nielen ja. Toľko mien a čo je to, sakra!, za záver? Ešte dobre, že to nebolo po slovensky.... takto to aspoň dobre znie. Ale vďaka, čas medzi koncom jedného prekrytia Slnka na mojej strane planéty a začiatkom druhého je dosť dlhý na to, aby sa to dalo opäť prelúskať a napísať niečo.... iné. Prinajmenšom?
19.07.2006
Ajajaj! Bože, do čoho sa to tu zaplietam a nielen ja. Toľko mien a čo je to, sakra!, za záver? Ešte dobre, že to nebolo po slovensky.... takto to aspoň dobre znie. Ale vďaka, čas medzi koncom jedného prekrytia Slnka na mojej strane planéty a začiatkom druhého je dosť dlhý na to, aby sa to dalo opäť prelúskať a napísať niečo.... iné. Prinajmenšom?
19.07.2006
draculin
Space Opera,super! Aha..Star Wars.V zasade moze byt ako inspiracia..ale tie mena su niekedy az prilis.Z modrych forseanov trci Thrawn, obaja "diplomati" su Qui-Gon a Obi-Wan..vsetko z mierou,ok? Zapletka je tiez okopirovana zo SW,ale tu posobi nejak prilis prekombinovane a zbytocne komplikovane.. A jasneze zopar nelogickosti - jediovia mali bojove schopnosti,to beriem,ale tu sa "diplomati" vobec nespravali diplomaticky.Kludne to mohla byt dvojica zoldnierov-podla toho co robili.Los-Kean bol admiral??? To by asi neslo az tak lahko :) Elmexcruiser je zbytocny anglicizmus,ked inde v texte je kriznik..atd..nechce sa mi to tu vsetko menovat :) V zasade klobuk dolu pred "monumentalnym" mnozstvom textu..ale predsa len by som bol rad,keby sa autor tak otrocky nedrzal Star Wars a skusil nieco vlastne - trebars aj na mensom rozsahu ako celogalakticka vojna.
19.07.2006
Space Opera,super! Aha..Star Wars.V zasade moze byt ako inspiracia..ale tie mena su niekedy az prilis.Z modrych forseanov trci Thrawn, obaja "diplomati" su Qui-Gon a Obi-Wan..vsetko z mierou,ok? Zapletka je tiez okopirovana zo SW,ale tu posobi nejak prilis prekombinovane a zbytocne komplikovane.. A jasneze zopar nelogickosti - jediovia mali bojove schopnosti,to beriem,ale tu sa "diplomati" vobec nespravali diplomaticky.Kludne to mohla byt dvojica zoldnierov-podla toho co robili.Los-Kean bol admiral??? To by asi neslo az tak lahko :) Elmexcruiser je zbytocny anglicizmus,ked inde v texte je kriznik..atd..nechce sa mi to tu vsetko menovat :) V zasade klobuk dolu pred "monumentalnym" mnozstvom textu..ale predsa len by som bol rad,keby sa autor tak otrocky nedrzal Star Wars a skusil nieco vlastne - trebars aj na mensom rozsahu ako celogalakticka vojna.
19.07.2006
žjuvka
No so Space, too Soap. Ale dĺžka sa fakt nedá.... prehliadnuť. Niekto mal veľa času. Čo tak mať veľa aj čohosi iného a až potom drať klávesnicu. Ale nič v zlom, len z toho trošku prechádzajú oči, toľko písmenok....
19.07.2006
No so Space, too Soap. Ale dĺžka sa fakt nedá.... prehliadnuť. Niekto mal veľa času. Čo tak mať veľa aj čohosi iného a až potom drať klávesnicu. Ale nič v zlom, len z toho trošku prechádzajú oči, toľko písmenok....
19.07.2006
draculin
aldebaran- urcite oplati citat! Riad sa heslom, "Co ta nezabije,to ta posilni" :)) a nebud lenivec,ked si niekto dal tu namahu to natukat do PC,tak sa clovek uz moze trosku obetovat a precitat to :o)
24.07.2006
aldebaran- urcite oplati citat! Riad sa heslom, "Co ta nezabije,to ta posilni" :)) a nebud lenivec,ked si niekto dal tu namahu to natukat do PC,tak sa clovek uz moze trosku obetovat a precitat to :o)
24.07.2006
Riho
Uf,uf.Straasne dlhe a miestami nudne.Suhlasim s Draculinom.Moc vela SW.A tiez Perryho Rhodana.Pokusy dostat z toho nejaky psychologicky konflikt mi pripadali krcovite a hrozne vela casovych nelogickosti.A aj inych.Mozno by sa oplatilo skusit nieco kratsie.Pangalakticky konflikt je predsa len vela na taky maly format.
24.07.2006
Uf,uf.Straasne dlhe a miestami nudne.Suhlasim s Draculinom.Moc vela SW.A tiez Perryho Rhodana.Pokusy dostat z toho nejaky psychologicky konflikt mi pripadali krcovite a hrozne vela casovych nelogickosti.A aj inych.Mozno by sa oplatilo skusit nieco kratsie.Pangalakticky konflikt je predsa len vela na taky maly format.
24.07.2006
BUBO
no takze je to dobre ale cital som to 3 dni ale mne pripadalo ako kniha v iternetovej podobe
25.10.2007
no takze je to dobre ale cital som to 3 dni ale mne pripadalo ako kniha v iternetovej podobe
25.10.2007