Nejlepší přítel člověka
Je mu skoro šest let, má šest bratrů, nepřístupného otce, žije ve starém anglickém sídle a před celou svou rodinou skrývá jedno tajemství. Nepotřebuje spánek.
Rory ležel ve své vyřezávané posteli s nebesy a civěl do stropu. Blížily se jeho šesté narozeniny a každou noc byl netrpělivější a netrpělivější.
Těch osm hodin, které jeho rodina prospala, se stávaly čím dál víc nesnesitelnějšími.
Jeho otec, Philip Kirk, pocházel z prastaré šlechtické rodiny a jako nejstarší ze sedmi bratrů zdědil rodové sídlo na deštivém anglickém venkově. Rory by byl mnohem raději žil v domě ve městě stejně jako jeho vrstevníci, kteří v létě trávili odpoledne na kamenitých pobřežích zalitých sluncem. Byl však Kirk a Kirkové se odjakživa drželi na svém panství a nenavazovali s nikým z města příliš těsné vztahy.
Ovšem stejně odměřeně jako k lidem rudé krve se vévoda choval i ke své ženě a svým sedmi synům. Zdálo se, že na světě není jediný kámen, jediný strom, který by jej nedokázal popouzet sotva svou vlastní existencí. Zrovna dnes ráno dostal záchvat vzteku jen kvůli tomu, že jeden z jeho potomků naučil svého havrana mluvit a ten teď vulgárním způsobem pozdravil každého, který na něj narazil.
Philip Kirk měl na světě respekt jen před jednou osobou. Roryho babičkou. Nikdo si nevzpomínal, že by s ní vévoda někdy jen nesouhlasil, natož aby na ni zvýšil hlas.
Philipova matka překypovala zdravím a energií, přestože nedávno překročila hranici osmdesáti let života. To ona vychovala všech svých sedm synů, a to ona teď vychovávala svých sedm vnuků.
Rory si pamatoval na těch nespočet nocí, kdy mu babička vyprávěla fantastické příběhy ze svého mládí a pak pomalu usnula v houpacím křesle. Posledních pár let však chodila spát brzy a zdálo se, že příběhů už taky nemá tolik jako dřív.
Rorymu se to zdálo trochu jako zrada. Babička přece věděla, že on spát nepotřebuje. A byla taky jediná, kdo věděl, že to Rory vlastně ani neumí. Bylo sice období, kdy se jej tomu pokoušela naučit, ale po několika pokusech jí nezbývalo, než se vzdát.
Ani teď nic nezabíralo. Oveček už napočítal přes tři tisíce – a to se třikrát zapomněl a musel začít znova. Z teplého čaje si musel jít odskočit a jemnou melodii linoucí se z gramofonu už znal nazpaměť. A stále se mu spát nechtělo. Jeho tělu se chtělo vyběhnout ven do parku, vylézt na strom a pojídat teplé sušenky. Chtělo se mu přeplavat řeku, přečíst knížku, jít si pohladit otcovy lovecké psy. Mohl by toho dělat tolik, nemuset ležet ve svém pokoji a předstírat spánek!
Pohled mu sklouzl na opuštěné houpací křeslo. Prázdné bylo už skoro týden. Není tu nikdo, kdo by hlídal, že je i během noci poslušný kluk.
Navíc už mu za chvíli bude šest let.
Zvolna se posadil. Byla jasná noc a oknem sem pronikaly měsíční paprsky.
Slezl z postele velice opatrně, aby starý nábytek vydal co nejméně skřípavých zvuků, a vklouznul do sametových nazouvacích pantoflů, které mu pořád byly ještě trochu velké.
Vyšel na chodbu a vydal se k hlavnímu vchodu. Těsně poté, co s námahou otevřel velké starobylé dveře, si uvědomil podivnost toho, že nebyly zamčeny.
Jeho pantofle se začaly nasakovat vlhkostí, když vstoupil na rozsáhlé pozemky panství. Měsíc ozařoval nekonečný park s několika staletými listnatými stromy, které teď vypadaly jako černé siluety přízračných tvorů s dlouhými pažemi. Stály mezi chomáči mlhy, která ten nadpřirozený dojem ještě umocňovala.
Rory ještě nikdy nebyl v parku v noci a rozhodně ne sám. Spíš než strach ho ale naplnilo vzrušení, které jej příjemně mrazilo v zádech. Ohlédl se na dům postavený z velkých kamenných kvádrů. Připomnělo mu to jednu strašidelnou historku, kterou mu povídala babička. V té byl dům obydlen duchy, kteří se za každou cenu chtěli zbavit majitelů panství a proměnili jejich psa ve velké chlupaté monstrum se svítícíma očima.
Na nos mu dopadla studená kapka. Začínalo pršet.
Zaslechl nějaký zvuk po své levici. Nejdřív si pomyslel, že to asi zahřmělo a blíží se bouřka. Jenže pak se ohlédl a srdce mu vyskočilo do hrdla. Na zídce, která obíhala jejich pozemek, cosi sedělo. Něco chlupatého a svítilo si to na něj rudýma očima.
Nečekal, co ta věc hodlá dělat. Otočil se a rozběhl se zpátky do domu. Netušil, jestli jej zvíře pronásleduje nebo si rytmické dopady čtyř tlap za svými zády jen představuje, ale nenašel odvahu přesvědčit se. Jakmile se dostal dovnitř, zavřel vstupní dveře co nejrychleji to dokázal a zpocenýma rukama otočil klíčem v zámku.
Teď byl konečně v bezpečí. Srdce mu znovu spadlo na správné místo a rozhodl se navštívit kuchyň a napít se trochu vody.
Ve chvíli, kdy se objevil v kuchyni, zjistil, že ani zde nebude sám. Postava, která stála u okna a pozorovala dešťové kapky klouzající po skle, se náhle otočila a Rory v ní poznal svého otce. V obličeji měl nesmírně zvláštní výraz, který u něj jeho syn nikdy nezahlédl. Snad překvapení, které se právě změnilo v radostný úsměv. V očích byl možná upřímný zájem.
„Rory?“ řekl tiše. Rory jej nikdy tiše mluvit neslyšel. Jeho otec si dal vždy záležet, aby o něm bylo vědět.
„Nemůžeš spát, Rory?“
Přikývl.
Philip Kirk se znova pousmál.
„Kolik že ti to zítra bude? Sedm?“
„Šest.“
„Šest,“ opakoval jeho otec, přikyvuje při tom, jako by tahle informace všechno vysvětlovala.
„Ještě nikdy jsi nepátral po tom, co v noci dělají ostatní?“
Rory jen zavrtěl hlavou.
Znova ten vlídný úsměv, který se mu zdál tolik neskutečný. Pak se jeho otec znova obrátil k oknu a dvakrát na ně zaťukal, jako by po někom žádal, aby je otevřel. V mžiku se za oknem objevilo tělo připomínající vlčí. Šestero velkých tlap s drápy škrábalo do okenní tabule a nad nimi na ni dorážel dlouhý černý čumák. Ještě výš zářily dvě rudě svítící oči a celá potvora byla pokryta špinavým drátovitým kožichem. Snažila se dostat dovnitř, ale sklo bylo nejspíš příliš silné.
Philip Kirk se ani trochu nelekl. Místo toho jen zíral na stvoření venku opovržlivým pohledem.
„Slíbil jsem ti, že přijdu a taky svoje slovo dodržím,“ promluvil k monstru, která na okně začalo zanechávat žluté stopy slin, které mu visely z tlamy, „buď hodný pes.“
Pak se vévoda zase podíval na svého syna.
„Pro ty, kteří nedokáží usnout, jsou v noci asi nachystány jiné úkoly.“
Sundal ze zdi svou loveckou pušku, která visela nad krbovou římsou. Pevně ji sevřel, jako by na chvíli zapochyboval, zda je to, co hodlá udělat, správné.
„Něco mi říká, že dnes se já a Pes Baskervillský vidíme naposledy,“ vylétlo mu z úst jako papírová vlaštovka, „dívej se, měl bys vidět, cokoli dneska uvidíš.“
Rory si všiml, že zvíře za oknem už zmizelo.
„Já taky byl u toho, když můj otec…“ dodal Philip Kirk, ale větu nedořekl. Místo toho křečovitě stiskl pažbu pušky.
Pak opustil místnost. Rory stál uprostřed kuchyně a cítil hlubokou lítost nad tím, že mu šest let bude až zítra. Byl si totiž jistý, že až bude o rok starší, všechno pochopí.
Napustil si sklenici vody, jako to chtěl udělat už před deseti minutami a přistoupil k oknu. Ne moc blízko, protože v mysli pořád jasně viděl, jak na něj civí dvě velké rubínové oči a bál se, aby příšeru znova nepřivolal.
V parku se začalo něco dít. Nejdřív spatřil vysokou tmavou postavu svého otce. Pomalu kráčel přes trávník. Jakoby si jen tak vyšel na procházku. Něco se mihlo v mlze. Pak spatřil dvě červená světýlka. Vlk teď vypadal dvakrát tak vysoký, jeho hřbet byl skoro ve výšce otcovy hlavy. Neběžel však a nevrhl se na muže s puškou, aby ho roztrhal. Místo toho se k němu připojil a kráčel teď po jeho boku jako obrovský ovčácký pes. Rory z nich ani na chvíli nespustil oči, ale ti dva vypadali jako staří přátelé, kteří k sobě chovají bezbřehou důvěru. Byl by býval chtěl vidět víc, ale obě bytosti se jeho zraku ztratily v mlze, která bez ustání zvětšovala svůj objem a hustotu.
Bezradně stál u okna. Všechno, co se událo dál, se odehrálo v tak rychlém sledu, že si později nebyl jistý pořadím, ve kterém se to seběhlo.
Nejdřív to asi byla ta rána z pušky. Vzduch prořízla lehce jako chirurgický skalpel. Těsně po ní následovalo hluboké zavytí naplněné bolestí a zuřivým vztekem. Někdy mezi těma dvěma zvuky upustil sklenici s vodou a ta se roztříštila na podlaze.
Vzpomínal si, že běžel po schodech do svého pokoje a nevšímal si střepu zabodnutého v patě. Panický strach ho nutil běžet rychlostí, kterou by jindy vůbec nedokázal vyvinout.
Zabouchl za sebou dveře.
Jestli byl někde v bezpečí, tak to bylo tady.
Svezl se na zem a oddychoval. Pak se zvedl, zatáhl všechny závěsy, až byla v místnosti dokonalá tma, vlezl si do postele, pro jistotu zatáhl ještě baldachýn a přikryl se peřinou. Ještě nikdy si tolik nepřál usnout. Tiskl víčka k sobě a pevně svíral okraj přikrývky. Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí ovečka…
Celé stádo roztrhal obrovský vlk s rudýma očima.
***
Celý dům se probouzel jako každé ráno.
Rutina ale dnes trvala ani ne půl hodiny. Pak se totiž celým panstvím začal rozléhat hlas služebné a brzy se k němu přidávaly další, a všechny v šílené kakofonii oznamovaly jediné.
Vévoda je mrtev.
***
Philpa Kirka našli před jeho domem s hlubokými šrámy přes celou tvář. Vedle něj ležela jeho lovecká puška a vyšetřovatelé se shodli, že jej musela zabít nějaká šelma toulající se přilehlými lesy a smrt vyhodnotili jako nešťastnou náhodu.
Tím případ uzavřeli.
Rory mlčel. Nikdo se jej na nic neptal a on netoužil se někomu svěřovat. Občas měl však pocit, že jeho babička jej sleduje podivným pohledem, v němž rozpoznal něco mezi smutkem a zlostí.
Za tři dny spolu sami zůstali v jídelně a po dlouhé době se jim naskytla příležitost si otevřeně promluvit.
„Měl jsi ho zastavit,“ vyčetla Rorymu a to bylo poslední, co od ní kdy slyšel. Za pár dní zemřela na zástavu srdce.
***
Vévoda Roderick Kirk měl několik tajemství, se kterými se nesvěřoval ani své ženě, ale jedno jej celé ty roky obzvlášť tížilo. Zvlášť teď, když se mu narodil sedmý syn, věděl, že se blíží čas, kdy bude nucen svou rodinu opustit.
Sám s nelibostí zjišťoval, že se stává stále nepřístupnějším a každá maličkost jej dokáže vydráždit k neovladatelnému záchvatu vzteku.
Blížila se jedenáctá hodina noční a celá jeho rodina už byla ve svých komnatách a spala. Tedy všichni kromě jednoho z jeho synů. Nebyl si jistý mezi Simonem a Howardem, ale věděl, že může být klidný, ať je to kterýkoli z nich.
Ačkoli byla vidina toho, že jeho poslední noc může nastat již brzy, jakkoliv děsivá, byl v tom všem i jakýsi podtón uvolnění. Hluboko v jeho nitru, přikryt nánosem zmítajících se emocí, ležel pocit úlevy, Úlevy, že skončí všechny ty noci, které prochodil prázdnými chodbami a proseděl v kuchyni, někdy s hlavou vířících myšlenek, někdy civící do zdí nepřítomným pohledem, ale vždycky s modlitbou, aby tentokrát slunce vyšlo o pár hodin dřív.
Stejná touha jej naplňovala i tuto noc, ale jen do té doby, než začal tašky na střeše smáčet déšť a v dálce se ozvaly hromy.
Ani ho nepřekvapilo, když se ve dveřích kuchyně srazil s vyděšeným chlapcem. Jmenoval se Edward a zítra mu bude deset. Vlastně jedenáct.
„Nemůžeš spát, Edwarde?“ usmál se na něj.
Teď byl rád za šero, které schovalo úsměv, který mu na rtech zmrzl a vypadal už spíš jako škleb. Vybavil se mu totiž poslední den, kdy se viděl se svým otcem. Před očima se mu jejich rozhovor promítal jako scénář a on si uvědomoval, že se jej bude držet, i kdyby nechtěl.
Pohlédl na svého syna a přemýšlel, jak je možné, že se za celé ty roky nepokusil s tím něco udělat. Nikdy ho ani nenapadlo se té kletbě vzepřít.
A teď bylo pozdě.
„Něco mi říká, že dnes se já a Pes Baskervillský vidíme naposledy,“ vylétlo mu z úst jako papírová vlaštovka.
Když dopadla na podlahu, byla krvavě rudá.
elemale
je to proces
Diskusia
Veles
Slušný začiatok nového kola, páčilo sa mi to :)
Možnože jedna alebo dve chyby tam boli, ale keďže je to po česky napísané tak len tipujem. Príbeh sa mi páčil, dobre to odsýpalo, opisy boli fajn. Zaujímalo by ma, či pridanie konkrétnej beštie má nejaký hlbší význam, alebo len autor/ka siahol po známom monštre? A na konci by som asi vynechal tú poslednú vetu, príde mi tam trochu rušivá. Inak super :) A som zvedavý, či máme nového súťažiaceho z Čiech, alebo či sa vrátila Lucia Pospíšilová :D
01.09.2023
Slušný začiatok nového kola, páčilo sa mi to :)
Možnože jedna alebo dve chyby tam boli, ale keďže je to po česky napísané tak len tipujem. Príbeh sa mi páčil, dobre to odsýpalo, opisy boli fajn. Zaujímalo by ma, či pridanie konkrétnej beštie má nejaký hlbší význam, alebo len autor/ka siahol po známom monštre? A na konci by som asi vynechal tú poslednú vetu, príde mi tam trochu rušivá. Inak super :) A som zvedavý, či máme nového súťažiaceho z Čiech, alebo či sa vrátila Lucia Pospíšilová :D
01.09.2023
BocianSara
Poviedka sa mi čítala veľmi príjemne. Páčili sa mi odkazy na Sherlocka a Poea, rozumiem zámeru nechať čitateľa tápať v tme ohľadom toho čo sa vlastne deje. Trochu som ale na pochybách s rozhodnutím všetkých postáv pokračovať v generačnej traume a nevysvetliť si vôbec nič :D Tiež čo sa stalo s Roryho mamou keď ho vychovávala babička? Prečo babička nepovedala Philipovi, ktorý jeho syn nespáva, či prečo si to nikto z rodiny nevšimol hneď po narodení? Babička vyčíta Rorymu, že nezastavil svojho otca ale odkiaľ mal vedieť čo sa stane a že sa o to mal aspoň pokúsiť? Text je len pár scén s veľmi málo obsahom a funguje to aj napriek tomu, no na môj vkus si odnášam asi priveľa nezodpovedaných otázok.
01.09.2023
Poviedka sa mi čítala veľmi príjemne. Páčili sa mi odkazy na Sherlocka a Poea, rozumiem zámeru nechať čitateľa tápať v tme ohľadom toho čo sa vlastne deje. Trochu som ale na pochybách s rozhodnutím všetkých postáv pokračovať v generačnej traume a nevysvetliť si vôbec nič :D Tiež čo sa stalo s Roryho mamou keď ho vychovávala babička? Prečo babička nepovedala Philipovi, ktorý jeho syn nespáva, či prečo si to nikto z rodiny nevšimol hneď po narodení? Babička vyčíta Rorymu, že nezastavil svojho otca ale odkiaľ mal vedieť čo sa stane a že sa o to mal aspoň pokúsiť? Text je len pár scén s veľmi málo obsahom a funguje to aj napriek tomu, no na môj vkus si odnášam asi priveľa nezodpovedaných otázok.
01.09.2023
Hieronymus
Napísané je to pekne, akurát mi vyskočila veta: "dívej se, měl bys vidět, cokoli dneska uvidíš", ktorá znie čudne a zmenil by som ju. Inak z technickej stránky asi dobre.
Dejovo je to horšie. Mám podobné otázky ako Veles a BocianSara, plus nechápem ako si mohol spomenúť na to, že sa chcel napiť vody potom, ako jeho otec komunikoval s vlkolakom. Potom teda jeho otec zomrel a on utekal nie za babičkou, ktorá mu suplovala mamu, ale do izby, kde bol sám. Ďalšia vec je, že smrť spôsobená šelmou nie je nešťastná náhoda, ale impulz k tomu, aby sa zozbierali chlapi z okolia a usporiadali na ňu hon. Príde mi čudné, aby bola smrť šľachtica takto uzavretá. A prečo sa chlapca nikto nič nepýtal, keď mal ten kus skla v päte? Vytiahol si ho sám a potom nekríval?
Je to škoda, lebo sa mi to naozaj dobre čítalo, ale nelogickostí a otázok je priveľa.
01.09.2023
Napísané je to pekne, akurát mi vyskočila veta: "dívej se, měl bys vidět, cokoli dneska uvidíš", ktorá znie čudne a zmenil by som ju. Inak z technickej stránky asi dobre.
Dejovo je to horšie. Mám podobné otázky ako Veles a BocianSara, plus nechápem ako si mohol spomenúť na to, že sa chcel napiť vody potom, ako jeho otec komunikoval s vlkolakom. Potom teda jeho otec zomrel a on utekal nie za babičkou, ktorá mu suplovala mamu, ale do izby, kde bol sám. Ďalšia vec je, že smrť spôsobená šelmou nie je nešťastná náhoda, ale impulz k tomu, aby sa zozbierali chlapi z okolia a usporiadali na ňu hon. Príde mi čudné, aby bola smrť šľachtica takto uzavretá. A prečo sa chlapca nikto nič nepýtal, keď mal ten kus skla v päte? Vytiahol si ho sám a potom nekríval?
Je to škoda, lebo sa mi to naozaj dobre čítalo, ale nelogickostí a otázok je priveľa.
01.09.2023
ama_rilla
Z poviedky mám trochu rozporuplné pocity. Napísaná bola super, čítala sa sama, vtiahla ma do deja, vyvolala vo mne pocit akéhosi znepokojenia a zvedavosti. Len po obsahovej stránke som sa toho dozvedela menej ako som chcela. Pre mňa tam ostalo veľa otáznikov a celkom nerozumiem, čo sa tam stalo (nejaká kliatba, ktorá človeka postupne pripraví o rozum/vôľu žiť...? To bolo tiez pomerne skromne vykreslene.). Tomu psovi som veľmi neporozumela..odkazuje naň názov poviedky (asi?), ale čo mal spoločné s celým príbehom... mám dojem, že poviedka by potrebovala trochu viac dokresliť veci. Tiež mi nie je jasné, prečo babka zomrela? Čo sa jej stalo? Nejako súvisela s kliatbou?
01.09.2023
Z poviedky mám trochu rozporuplné pocity. Napísaná bola super, čítala sa sama, vtiahla ma do deja, vyvolala vo mne pocit akéhosi znepokojenia a zvedavosti. Len po obsahovej stránke som sa toho dozvedela menej ako som chcela. Pre mňa tam ostalo veľa otáznikov a celkom nerozumiem, čo sa tam stalo (nejaká kliatba, ktorá človeka postupne pripraví o rozum/vôľu žiť...? To bolo tiez pomerne skromne vykreslene.). Tomu psovi som veľmi neporozumela..odkazuje naň názov poviedky (asi?), ale čo mal spoločné s celým príbehom... mám dojem, že poviedka by potrebovala trochu viac dokresliť veci. Tiež mi nie je jasné, prečo babka zomrela? Čo sa jej stalo? Nejako súvisela s kliatbou?
01.09.2023
Lucika
Pekne napísané, ale tiež mám akosi priveľa otázok :) Súhlasím s komentármi vyššie, a aby som sa neopakovala, tak mňa ako prvé zarazilo, že 6-ročný vie počítať do 3000 :D inak aj táto veta mi nesedí, je to síce drobnosť, ale mňa to vyrušilo:
Rory si pamatoval na těch nespočet nocí, kdy mu babička vyprávěla fantastické příběhy ze svého mládí a pak pomalu usnula v houpacím křesle. Posledních pár let však chodila spát brzy a zdálo se, že příběhů už taky nemá tolik jako dřív.
Pochybujem, že by si pamätal napríklad príbehy, ktoré mu babka rozprávala, keď mal povedzme tri roky.
Z upútavky mi prišlo, ako by to tajomstvo, že nespí, bolo kľúčové pre príbeh. Ale v podstate sme sa o tom nič viac nedozvedeli. A to, že sa v noci stretol s otcom v kuchyni sa kľudne mohlo odohrať aj bez tejto jeho schopnosti.
Na konci, keď bol Rory dospelý, nevedel uhádnuť medzi dvomi synmi, ktorý to mohol zdediť. A keď to bol tretí, tak by sa tam hodila reakcia, že aha tak tohto som netipoval :D alebo také niečo.
Ale celkovo by ma zaujímalo, čo to je za kliatbu a prečo sa musel stretnúť s beštiou a prečo jeho otcovi sa to stalo, keď mal 6 a jeho synovi, keď mal 11.
Škoda tých nezodpovedaných otázok, lebo písané to bolo naozaj dobre, aj atmosféra celkom pekne vykreslená :)
03.09.2023
Pekne napísané, ale tiež mám akosi priveľa otázok :) Súhlasím s komentármi vyššie, a aby som sa neopakovala, tak mňa ako prvé zarazilo, že 6-ročný vie počítať do 3000 :D inak aj táto veta mi nesedí, je to síce drobnosť, ale mňa to vyrušilo:
Rory si pamatoval na těch nespočet nocí, kdy mu babička vyprávěla fantastické příběhy ze svého mládí a pak pomalu usnula v houpacím křesle. Posledních pár let však chodila spát brzy a zdálo se, že příběhů už taky nemá tolik jako dřív.
Pochybujem, že by si pamätal napríklad príbehy, ktoré mu babka rozprávala, keď mal povedzme tri roky.
Z upútavky mi prišlo, ako by to tajomstvo, že nespí, bolo kľúčové pre príbeh. Ale v podstate sme sa o tom nič viac nedozvedeli. A to, že sa v noci stretol s otcom v kuchyni sa kľudne mohlo odohrať aj bez tejto jeho schopnosti.
Na konci, keď bol Rory dospelý, nevedel uhádnuť medzi dvomi synmi, ktorý to mohol zdediť. A keď to bol tretí, tak by sa tam hodila reakcia, že aha tak tohto som netipoval :D alebo také niečo.
Ale celkovo by ma zaujímalo, čo to je za kliatbu a prečo sa musel stretnúť s beštiou a prečo jeho otcovi sa to stalo, keď mal 6 a jeho synovi, keď mal 11.
Škoda tých nezodpovedaných otázok, lebo písané to bolo naozaj dobre, aj atmosféra celkom pekne vykreslená :)
03.09.2023
Marek Páperíčko Brenišin
Nie je to zlé, ako základ dokonca slušné. Príbeh má síce možno trošku "otrepaný" nápad, ale magickosť a symbolika v ňom sa mi páčia. Škoda, že si postavy nedokreslil viac, mnohé veci sa im totiž dejú, lebo si to ako autor povedal. Ale to je na kvalitný príbeh skrátka málo.
Logické prehmaty, ktoré tu spomenuli viacerí, tiež nepridávajú, mnohé veci tu máš totiž len ako "wau efekt". Napríklad nespavosť, veľmi pekná a tragická poviedka bola od jednej českej autorky (meno si teraz just nespomeniem), kde tá tragika, ako nedostatok spánku ničí ľudský mozog bola priam hmatateľná. Tu je to ale konštatovanie. Rory nespí, lebo nemusí. Je to kliatbou? Ako? Chcem vedieť!
Takisto by dojem umocnilo, ak by sa tie veci diali konštantne - narodí sa siedmy syn, keď má dieťa sedem rokov, prejde naňho kliatba, sedem nocí má nočné mory... Do toho vlož snahu vzoprieť sa osudu a máš naozaj emóciu, ktorá pohne aj kameňom. Lebo ty si to odbil štýlom - napadlo mu, či by sa kliatbe nemohol vzoprieť. Ale čo už, spomenul si na to na konci poviedky.
Ale záverečná metafora s tou červeným papierovým lietadielkom (vlaštovka, ale tuším sa to u nás prekladá takto), to musím zložiť poklonu.
06.09.2023
Nie je to zlé, ako základ dokonca slušné. Príbeh má síce možno trošku "otrepaný" nápad, ale magickosť a symbolika v ňom sa mi páčia. Škoda, že si postavy nedokreslil viac, mnohé veci sa im totiž dejú, lebo si to ako autor povedal. Ale to je na kvalitný príbeh skrátka málo.
Logické prehmaty, ktoré tu spomenuli viacerí, tiež nepridávajú, mnohé veci tu máš totiž len ako "wau efekt". Napríklad nespavosť, veľmi pekná a tragická poviedka bola od jednej českej autorky (meno si teraz just nespomeniem), kde tá tragika, ako nedostatok spánku ničí ľudský mozog bola priam hmatateľná. Tu je to ale konštatovanie. Rory nespí, lebo nemusí. Je to kliatbou? Ako? Chcem vedieť!
Takisto by dojem umocnilo, ak by sa tie veci diali konštantne - narodí sa siedmy syn, keď má dieťa sedem rokov, prejde naňho kliatba, sedem nocí má nočné mory... Do toho vlož snahu vzoprieť sa osudu a máš naozaj emóciu, ktorá pohne aj kameňom. Lebo ty si to odbil štýlom - napadlo mu, či by sa kliatbe nemohol vzoprieť. Ale čo už, spomenul si na to na konci poviedky.
Ale záverečná metafora s tou červeným papierovým lietadielkom (vlaštovka, ale tuším sa to u nás prekladá takto), to musím zložiť poklonu.
06.09.2023
Martin Hlavňa
Príbeh má veľmi slušný základ na ktorom sa dá budovať. Problémom poviedky je za mňa hlavne to, že nastolila veľa otázok, ale minimum odpovedí. Chápem, že to mohol byť zámer autora, ale ako čitateľa ma to neuspokojilo. Pôsobí to na mňa nedotiahnuto. Chcel by som sa o postavách a o kliatbe dozvedieť viac. Na druhej strane mám veľmi rád a aj tu oceňujem isté prepojenie začiatku a konca.
V prípade postáv sa aj ja pripájam k tomu, že sú trošku plytšie a hlavne v prípade P. Kirka sa mu dej vyslovene deje. Rory naopak na šesťročného chlapca v istom momente pôsobí až príliš vyzreto.
12.09.2023
Príbeh má veľmi slušný základ na ktorom sa dá budovať. Problémom poviedky je za mňa hlavne to, že nastolila veľa otázok, ale minimum odpovedí. Chápem, že to mohol byť zámer autora, ale ako čitateľa ma to neuspokojilo. Pôsobí to na mňa nedotiahnuto. Chcel by som sa o postavách a o kliatbe dozvedieť viac. Na druhej strane mám veľmi rád a aj tu oceňujem isté prepojenie začiatku a konca.
V prípade postáv sa aj ja pripájam k tomu, že sú trošku plytšie a hlavne v prípade P. Kirka sa mu dej vyslovene deje. Rory naopak na šesťročného chlapca v istom momente pôsobí až príliš vyzreto.
12.09.2023
Tom Hotep
Zaujímavo napísaná poviedka s dobrou temnou atmosférou. Kazí mi to samotná kliatba, ktorá nedáva veľmi zmysel, hlavne preto, lebo sa jej dá ľahko vyhnúť. Proste v osudovú noc nech prekliaty nevyjde von alebo ešte lepšie, nech nemá toľko detí. Keby sa to aspoň končilo nejakým prelomením kliatby, ale ani toho sme sa nedočkali.
07.10.2023
Zaujímavo napísaná poviedka s dobrou temnou atmosférou. Kazí mi to samotná kliatba, ktorá nedáva veľmi zmysel, hlavne preto, lebo sa jej dá ľahko vyhnúť. Proste v osudovú noc nech prekliaty nevyjde von alebo ešte lepšie, nech nemá toľko detí. Keby sa to aspoň končilo nejakým prelomením kliatby, ale ani toho sme sa nedočkali.
07.10.2023