Ve světě Trojstředí žijí mořeplavci na svých plachetnicích, vzduchoplavci na svých vzducholodích a suchozemci na souši a nemíchají se. Tedy přinejmenším do okamžiku, kdy vzduchoplavec Straat jaksepatří namaže a vypadne ze vzducholodi, z oblaků rovnou do moře a stačí přitom roztrhnout plachty mořeplavkyně Lagúna. Ohrozí tím její důležitou misi: doručit na pevninu Listinu, díky které žijí tři národy Trojstředí v míru. Na pořádný malér je zaděláno.

Lampář, lodivodka a kluk z továrny na slzy je z rodu moderních fantastických pohádek, kde sice nejsou kouzla a čáry a ani konec není takový, jaký bychom si u pohádek představovali, ale popisovaný svět má pohádkový nádech a třeba padouši jsou spíš úsměvní než děsiví. Dovedu si představit, že by na základě této knížky byla natočená nadprůměrná štědrovečerní pohádka.

Na tři sta stránkách se dá najít spousta jednotlivostí a momentů, ve kterých je kniha nadprůměrná. V první řadě je to autorčin jazykový cit, mimořádné vyjadřovací schopnosti, jemný humor, který prostupuje celou knihou.

Dokáže se vyjádřit velmi úsporně a působivě – třeba tady o lampářově vztahu k jeho pracovnímu nástroji:

Udělalo na mě, suchozemskou krysu, velký dojem, jak přesvědčivě se ohání námořnickou terminologií.

Bohužel – a opravdu je mi líto, že to musím napsat – kniha nesplnila moje očekávání. I když jednotlivé scény jsou postavené velice pěkně, nápaditě a rafinovaně, jako celek kniha ztroskotala na začátečnických chybách.

Přes všechnu snahu jsem se nikdy nedokázal ztotožnit s žádnou z postav, dokonce až tak, že mi v polovině knihy bylo lhostejno, co se s nimi stane dál. Příčinou je to, že (experimentální?) vypravěč tak často skáče z hlavy jedné postavy do druhé, někdy i v rámci jediného odstavce, že dezorientovaný čtenář nemá moc příležitostí si k některé postavě vybudovat pevnější vztah. Ostatně už vysoký počet postav, z jejichž pohledu se vypráví, je u takové pohádkové jednohubky na pováženou ¬– dá se říct, že příběh vypráví každý, kdo jde náhodou kolem, včetně epizodických postav. Abych ale nekřivdil, ke konci knihy dostává čtenář více času se Straatem, kterému se jako jedinému dostává i plastičtějšího – nepohádkově realistického – psychologického vykreslení.

Druhým velkým problémem je rozplizlost děje, který zdánlivě nikam nesměřuje. Velkou část knihy se postavám události dějí, aniž by v nich měly nějakou aktivní úlohu. Cíl, který sledují (zachránit mír), se ztrácí ze zřetele, hlavní dějovou linku unáší různé vedlejší postavy do slepých ramen (zdravíme madam Goldu), protagonisté mají nejasnou motivaci a čtenář má zejména v prostředku pocit neodsýpajícího děje.

Knihu vydalo brněnské nakladatelství Host, podle očekávání ve skvělé úpravě a s bezchybnou korekturou (nepraštila mě do očí žádná chyba ani překlep, klobouk dolů).

Závěr: Pro Kateřinu Havlíkovou je to debut na poli fantasy/pohádky, a tak se dá lecjaká chyba odpustit. I když mě její prvotina nenadchla, autorku s takovým jazykovým darem a podmanivým smyslem pro humor se vyplatí sledovat a jsem přesvědčený, že až vyroste ze spisovatelských dětských střevíčků, bude to stát za to.

Kateřina Havlíková – Lampář, lodivodka a kluk z továrny na slzy

Vydavateľstvo: Host

Rok vydania: 2023

Vydanie: prvé

Jazyk: český

Počet strán: 312

Väzba: pevná / viazaná s papierovým obalom

Ilustrácie a obálka: Jack Taylor a Melanie Weidmann / Unsplash

ISBN: 978-80-275-1551-6

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Host