Jsem ortodoxní fanda. Ano, dnes už bych to tak řekl. Přesto, že se mohu v oblasti sci-fi a fantasy fandomu označit spíše za multi fana, je pro mě Star Trek jakousi domovinou. Světem, který mě přivedl k touze hrát si s myšlenkou a začít se reálně zaobírat tím, jak by mohl vypadat náš svět, kdyby si každý člověk nepřipadal jako slunce svého vlastního vesmíru, ale podíval se na sebe spíš jako na svým způsobem buňku v obrovském organismu. Stejně jako v medicíně, stačí i zde jedna špatná buňka, aby mohl vzkypět nádor. Každý z nás by tedy měl ke světu přistupovat vlastně tak, aby on nebyl tím, kdo onen nádor vytvořil. Při pohledu na média, politické, etnické a další problémy dneška, s ohledem na soudobé konzumní trendy, se však tato základní myšlenka Star Treku jaksi minula účinkem, nejen že Star Trek nic na planetě v podstatě nezměnil, ale, jak nám naše okolí ukazuje, co hůř. On se úplně snažit přestal. Podvolil se hulvátství, které na nás kouká v podobě všech těch Trumpů, Zemanů, Babišů, Ficů a jiných. (Samozřejmě, že se ST nepodvolil nějaké české politické scéně, ale asi těžko si tento článek přečtou obyvatelé USA, když je psaný česky na slovenském webu - mimochodem, všimli jste si té multikulturality?) Raději prostě zůstanu fanouškem Treku, trekkerem či trekkies, ale už ne neofantrekistou, protože raději budu sluníčkovým Havloidem, než buranským komunistou nebo nevzdělaným neonacistou.

Star Trek vznikl v roce 1966, jak jistě víte z pera Gena Roddenberryho. Nejen, že se ve své době jednalo o naprosto revoluční myšlenku, a to převést žánr sci-fi do formátu "nekonečného seriálu". Jak jistě víte v té době byly vůbec seriály čítající více než dvacet epizod poměrně ojedinělou záležitostí, ale především se jednalo o změnu v úhlu názoru na sci-fi jako takové. Vzpomeňte si na to, že v té době mezi velikány žánru patřily jak staré klasiky "Frankensteinovo monstrum", "Dvacet tisíc mil pod mořem", tak v 60. letech oblíbení hrdinové typu Flashe Gordona, Supermana (dnes už by málokdo řadil Supermana mezi typické sci-fi) a mnoho jim podobných... A ať už se to někomu líbí nebo ne, změnil tak nově vzniklý Star Trek navždy tvář pojmu televizní Science Fiction. Oné Vědecké fantastiky v její populární rovině. Ale on nešel jen touto cestou, šel dál. Už prakticky od svých prvních krůčků začal lidem ukazovat situace, které znali ze svého běžného života a na podkladě budoucnosti je řešil jiným způsobem. Vzal například tak otřepané téma amerických černochů a dovolil si být natolik nevšední, že do celého světa, prostřednictvím obrazovky, řekl, "že šikanovat někoho, kvůli jeho barvě pleti není normální". Svým způsobem se poprvé od Války objevilo veřejně hlásající téma, že persekuovat někoho kvůli jeho náboženskému vyznání není normální! A dnes si celý vzdělaný svět, i díky Star Treku uvědomuje, že pokud se objeví parta násilníků čmárající Davidovy hvězdy po výlohách židovských obchodů, že to není normální! Původní Star Trek takových témat nastínil mnoho. Samozřejmě, že ne v každé epizodě a samozřejmě, že v ovlivnění svou dobou se neubránil jistým klišé a chyběla mu především ta rovnováha pohlaví. Ikdyž vlastně... Žena na můstku, jako jeden z hlavních velících důstojníků v 66. roce?

Kreslený Star Trek se odvázal spíš jen co se vizuálu mimozemšťanů týkalo, protože v tehdejší televizi nebylo možné vytvořit mnoho protetických masek a o počítačových technikách nemluvě. A co se týká filmů, je prostě snad i slušností poděkovat Georgi Lucasovi, že vytvořil Hvězdné války, bez nichž by těžko Star Trek spatřil filmová plátna. Ale i zde je potřeba se pozastavit a vzpomenout si na Motion Picture a říct si ono skryté "Bacha!" Linie Star Wars se mohlo napodobit velmi snadno a mnoho filmů se o to pokusilo, například Star Crush, ale Star Trek filmy si šly svou vlastní cestou. Absolutně se nepodobaly Hvězdným válkám ani vizuálem, ani příběhem, a už vůbec ne přístupem. A už teď v tomto bodě si můžeme říct, že oproti výdělku Hvězdných válek se Star Trek mohl zdát téměř nedůležitým. A tady se zastavím a řeknu jedno: "A o tom to je". Už samotná nosná myšlena Star Treku obsahuje nevyřčenou větu, kterou později sdělil sám kapitán Picard: "Co po nás zůstane, není tak důležité, jako to, jak jsme žili." Jinými slovy: "Kolik vyděláme, není tak důležité jako kvalita, kterou jsme přinesli." Kvalita práce fyzické, ale i té duševní.

Ano, když se na obrazovkách objevil kapitán Picard, se svou posádkou, vzedmula se vlna protestů. Fanoušci chtěli Kirka, Spocka a McCoye. Hlavní vlna protestu ve svém kontextu mířila právě tímto směrem. Vadilo jim, že nemají své oblíbené hrdiny a za tím se skrývalo i mnoho jiných, ve slovech kritiky seriálu Discovery podobných námitek, ale jejich podstata byla jiná. A někdy kolem té třetí řady se The Next Generation konečně našla. A ještě než skončila svou sedmou řadu, byla prakticky adoptována.

Ve své polovině dala vzniknout dalšímu seriálu s názvem Deep Space Nine, který ze všech Star Trek seriálů je nositelem nejvíce promyšlené zápletky vinoucí se skrze celý seriál, nezaobírá se jen jasně nalajnovaným problémem a jeho řešením, ale i okolnostmi, které k takovému problému vedou. Ukazuje, že souhra dobře míněných skutků může vyústit v jeden ohromný problém. A poprvé v historii Star Treku rozpoutává dokonce Válku! Válku, která sama o sobě by měla být hlavním nepřítelem celé myšlenky Star Treku. Celý DS9 tak říká to samé, co nakonec shrnul film Vzpoura: "Přesto, jak moc máš ušlechtilé myšlení, názory i přístup k životu a světu, je občas prostě nutné vzít do ruky hůl a toho hajlujícího holohlavého burana praštit, aby si uvědomil, že se nebudeš nečině koukat, jak on mlátí jiné lidi." A zároveň nám tím říká, že pokud tak budeme jednat všichni, ne jako jedinci, ale jako slušný celek lidí, tak se nemůže stát, aby takový holohlavý buran zas jednou ovládl Evropu!

Voyager jako série byl v tomhle ohledu poněkud slabším článkem. Celonosná myšlenka příběhu o ztracené lodi hledající cestu domů byla přeci jen už víc konzumnější, ale těžila na vesmíru Star Treku. Vzala to roky budované podhoubí, jasně řečené technobláboly a prostě se v nich uvrtala. Voyager byl dítětem Star Treku. Tak jako byla TOS matkou a TNG otcem a DS9 kmotrou, tak VOY je vlastně pravým dítětem Treku. První jasně a striktně ve vesmíru Treku narozené a v jeho mantinelech ukotvené a proto se muselo toto dítě vydat ven, aby stejně jako pohádkový Honza nalezlo své štěstí "Tam venku". A lodi velí žena.

Ono v naší evropské společnosti jsou Star Trekem řešené problémy poněkud opomíjeny, protože naše evropská společnost je daleko otevřenější než zastaralé názory v USA. Ať už jsou Spojené státy jakkoli na výši, je nutné si uvědomit, že přes jejich XY dodatků ústavy, jsou Spojené státy mnohem měně svobodným národem, než kterýkoli člen Evropské unie. Pro nás Evropany je to jen natolik samozřejmé, že ani nevidíme možnosti, které nám naše vlastní státy skýtají, a pro nás Čechoslováky, jejichž Ústava vychází ze základů Ústavy První republiky, což byla nejmodernější a nejsvobodnější ústava světa, je takové sebeuvědomění si poněkud matoucím, když kolem sebe slyšíme jen tu chválu na velké Americké společenství. Tedy ano, žena. Žena, která velí jedné lodi, jejíž putování přináší do těch federací nepolíbených koutů vesmíru její hlavní principy a co víc, ukazuje, že i za ztráty, které s sebou takové přesvědčení nese, se dokáže i s posádkou vrátit domů, aniž by se jim zpronevěřila. (Jo, jo, já vás slyším. Ale Equinox je Equinox.)

A pak přišla Nemesis a propad... Proč to píšu? Samotný film Star Trek Nemesis se totiž dopustil hned několika chyb. A už tento film ukázal, že pokud se Star Trek chce vydat na tenkou linii "soudobého moderního" trendu, tak to musí dělat jen velmi opatrně, aby se nezpronevěřil sám sobě. Pomalu se tak dostáváme k Abramsovi a Discovery, protože Nemesis udělala stejné chyby a dnešní tvůrci se opírají o tvrzení, že i tak se Nemesis stala klasickým Star Trekem, a tím si tak nějak částečně obhajují své chyby a jsou přesvědčení, že i jejich seriál bude přijat. Nemesis přivedla na svět novou rasu Remany, žijící na sesterské planetě Romulu, o kterých doteď nikdo neslyšel a to přes to, že už v TNG se na Romulus létalo takřka na dovolenou. Nemesis přinesla Picardův klon Shinzona, který byť ztvárněný bravurním Tomem Hardym prostě neobstál před svým vlastním originálem. Ba co víc, tento člověk, a vlastně odpad v rámci otroků (Remanů), dokázal převzít moc nad celým mocným impériem. Nakolik asi tak to silné impérium muselo být? V Nemesis se jezdí na autech v době, kdy máme transportér a především raketoplán, kterým přistaneme kdekoli. V Nemesis umře Data... Nemesis je vlastně taková první věc, která nevzešla jako příběh pro Star Trek, ale jako Star Trek pro příběh a v tom byl její kámen úrazu a pro TNG posádku bylo jasně odzvoněno. A proč Nemesis jde zařadit do kánonu lépe než nové filmy? Protože je v ní původní posádka a protože si mnoho spisovatelů dalo tu práci, aby v knihách všechny ty chyby z ní vysvětlili, postavili na tom další vývoj a všemožnými i úskočnými oslími můstky mohli zacelit tu trhlinu mezi Nemesis a ostatním Star Trekem. Což bylo paradoxně mnohem složitější, než vysvětlení klingonských čel.

Po Nemesis přichází propast... Star Trek to má nahnuté. Přichází Enterprise. Vrací se v čase před Kirka a tak se toho všichni děsí. V první docela Star Trekovsky typické sezóně, kdy se všichni seznamují se toho moc nedozvíme. Seriál se navíc nejmenuje Star Trek, ale jen Enterprise. Onen punc Star Treku si musí teprve zasloužit. V našich luzích a hájích v té době vychází Nemesis na VHS, a také jí jaksi chybí ono označení Star Trek, tady se ale jedná o úlet Bontonfilmu. ENT posléze zabředá do hňahňání se rádoby nosným příběhem kolem neznámé rasy Xindů... Dobře prostě další chyba. Není to konzistentní, není to ani zajímavé a celonosný příběh drží nad hladinou hlavně to, že se ho nedotýkáme hned v každé epizodě a tak Enterprise po třetí sezóně jede do finiše. Naštěstí vzniká čtvrtá sezóna, tvůrci, a ne ti z Dominionu, jako by konečně otevřeli oči a chrlí na nás jednu perlu za druhou, propojují Enterprise s TOS, stejně lehce jako s TNG. Zasazují Enteprise do universa Star Treku najednou tak snadno, jako by to měli naplánované od začátku. A ve své poslední řadě Enterprise dosedá na čestné páté místo mezi ST seriály, ba co víc, právě díky poslední sezóně určuje to, co už jsem jednou zmínil a zcela jasně říká: "Já jsem seriál Star Trek Enterprise a jsem Babičkou v rodině Star Treku."

... Hluboký nádech...

...Pauza...

... Hluboký nádech...

Běda přeběda, Ivane, Enterprise se další sezóny nedočkala a to i přes masovou odezvu fanů, kteří by ji chtěli. Ano, chtěli jsme ji! A kdo nechtěl? Scénáristé? Vlastně ona byla i nějaká ta stávka scénáristů, že ano... I to je nutno započítat do tohoto problému, tato dnes už téměř zapomenoutá historická událost. Ostatně i u nás nemáme jednotné hlasové obsazení dabingu všech Star Trek filmů jen díky stávce dabérů a tak ST 6 nikdy nebude mít stejné hlasy jako zbytek všech filmů.

A dlouho trvající prázdnota... Nevyplněná žádným Star Trekem. Ale přicházejí Marvelovky, filmy o superhrdinech a začíná se svět rimejků. Svět filmového plátna, který namísto "Nového a neviděného" začíná chrlit jednu bombu za druhou. Jeden a ten samý příběh pokaždé v jiném kabátě:

"My máme víc blesků."

"My máme víc výbuchů."

"My máme víc sexu."

"My máme víc... Čeho že to máme víc?"

"Jasně, my jsme víc Spiderman..."

"Ne, my jsme víc Spiderman..."

"Hele, von ještě existuje Superman..."

"Koho jsme ještě nepos... Jo, Sherlock Holmes, pojďme udělat novýho Holmese..."

(Bavím se o Hollywood produkci)

Hele, vy Hollywood umělci, už jste natočili remake "Triumfu vůle"? Ne??? No já jen... Jo, jo, vidím, už si to píšete.

A divák dělá co?

Žere!

Tím jsme se totiž dostali do dnešní doby, problém není tak úplně v Treku, jako v dnešní konzumní společnosti. Kupujeme si oloupaný pomeranč v plastové vaničce zatavený do celofánu, abychom si jej pak nemuseli loupat, ale jen vyhodili celou tu plastovou vaničku, jejíž výrobní a likvidační cena je dohromady vyšší než samotný pomeranč. Nechceme u filmu přemýšlet, protože musíme denně přemýšlet nad těmi příšernými televizními zprávami. Ona půlhodina krvavého, nechutného a zuboženého horroru večer před spaním je to, co nás budí ze sna. Je totiž přece normální děsit se u potopené velrybářské lodi kdesi v Pacifiku, protože by se to mohlo stát i nám, a na konci se nechat uklidnit kačenkou z Nepálu, kterou adoptovalo prasátko z Indie. Zní vám to jako blábol, tahle věta? Tak se zamyslete nad dějem většiny filmových pecek posledních 8 let. ;-)

Existuje mnoho i kvalitní produkce, ale neviděl jsem, že by se o těchto filmech někde diskutovalo. V klidu si sbírají ocenění filmových akademiků a přitom to už dávno nejsou nějaké artovky, které by běžný divák nepochopil, ale filmy svou kvalitou připomínající ty, které se točily ještě před rokem 2010. Sledování všech těch League, super, nadsuper a mega hrdinských filmů, mi připomíná sledování fotbalu. Koncept je stejný, jen hráči mají občas jiný tričko a jinak barevný slipy natažený přes kalhoty. Ale z nějakýho důvodu je to masově přijatelný a vydělává to.

A tak tu máme v našem konzumním světě další pojem a tou je značka. Kdysi byla značka zárukou jisté kvality. Bylo jasné, že když si koupím boty Adidas, tak mi vydrží alespoň deset let. Že když si koupím automobil Škoda, bude se mnou do důchodu. A to, co dělalo značku značkou, byly její výrobky. Dnes už ale dávno nedělají výrobky značku, protože převážná většina z nich má na zadní straně napsáno Made in China, ojediněle Thaiwan. A tak dělá Značka Výrobek. A to se přihodilo i u filmů. A tak najednou nedělá epizoda Star Trek, ale Star Trek dělá epizodu. A tento krásný fakt pak podporuje i samotné jednání ze strany vlastníků licencí na tyto značky.

Ano, správně.

Značku vlastní někdo, kdo si zaplatil její licenci. Ne někdo, kdo značku vytvořil kvalitou své práce! Prostě chci něco prodávat, dobře, koupím si značku. U Star Treku je ale jeden problém, šéfe...

"Naší značku nikdo nechce koupit."

"Proč?"

"Protože si hodně nýmandů točí vlastní Star Treky, bez naší licence, a je jim úplně jedno, jestli se na to někdo kouká, a vrážejí do toho svý vlastní peníze."

"A proč je nevrážejí nám?"

"Asi se jim ten náš trek nelíbí..."

"Tak zakážem všechno, co není licencovaný!"

"A co s tím pak budem dělat?"

"Natočíme si vlastní Star Trek. Máš někoho, kdo umí uplácat z prdu kuličku?"

"Jo jistej Abrams, tuhle natočil něco, co projel na jedno pohnutí kamery a bylo to děsně laciný."

"Tak jdem na to."

Asi tak nějak mohl vypadat rozhovor při zahájení prací na novém Star Treku. Nový film se chtěl vyvarovat předchozím chybám. Bál se, že zase někde překročí lajnu a fanoušci ho ukamenují. A proč se bál? Protože chtěl bejt prostě moderní ultra über cool. (Proč jen mi vždycky při tomhle slovním spojení vytanou na mysli ti prckové s kšiltovkou do boku a rozkrokem u kolen?)

Jenomže Ultra über cool, je něco, na čem vyděláte na vstupenkách a tím končíte. A protože už víte, že Star Trek vydělává nehorázný částky na merchi, musíte to udělat tak, aby ti co tenhle merch kupujou, teda fani, vám chtěli svý úspory dát. Takže tam napálíme Ikony. A dneska je moderní mít ty remaky. Hodíme tam TOS posádku a obsadíme rychle Nimoye, než nám stačí umřít, páč na Spocka to dycky táhlo.

A přes veškerou kritiku, musím říct, že ten první film mi přišel nakonec po shlédnutí i jako taková hezká věc z prostředí licencovanýho rychlotreku, ale nijak nezapadající. Naštěstí mi jeho zapadnutí do treku nemuselo přijít nijak podivné, protože je jasné, že to je už jiný universe, nejen jinde v čase, ale i jinde v universu se nacházejí naši hrdinové. Logickým vyústěním je pokračování. Které ovšem tentokrát zašlo ještě dál a tentokrát prostě vzalo existující příběh a jen ho natočilo jinak... A to byl takový jistý přelom. Into Darkness odkázal Star Trek značku přesně tam, kam název napovídá. Pro fanouška, který viděl každý předchozí film nejméně dvacetkrát a každou epizodu seriálů alespoň dvakrát a z toho některé i třicetkrát, je Into Darkness parodií se všemi prvky, které má parodie obsahovat. A bylo poněkud zarážející sedět v kině, chlámat se na celé kolo nezastavitelným smíchem, při kterém až bolí bachor u scény, kdy Kirk umírá, zatímco mi celé okolní kino plné chlápků s kšiltovkou na stranu, nadává, že nerozumím Star Treku, voe.

Třetí film Star Treku se tak trochu vrátil do kolejí. Zůstaly mu chyby, díky nimž jej nelze zařadit ani v dobré vůli mezi rodinu Treku, ale měl jistou pointu, koukatelnost a i přes všeobjímající nudu v podobě akce, čímž dnes trpí mnoho filmů, měl přeci jen něco do sebe a trochu jeho licenci Star Treku šlo akceptovat.

A konečně jsem tu u Discovery. Možná vám předchozí text přišel jako že se toho netýká, ale když jsem byl osloven, abych napsal svůj pohled na nový seriál, musel jsem začít pro někoho možná takhle obšírně. A všimněte si, nezmiňoval jsem techniku a vizuál. Ale to, co jsem právě nahoře všechno řekl, bylo potřeba říct k tomu, abych mohl zdůvodnit proč nemohu býti trekneofanem.

Nový Star Trek je totiž sprostý. Abrams filmy jsou sprosté, ukřičené, násilnické. Hlavní důstojníci, sotva vyšlí z akademie, si rozbíjejí huby před vlastní posádkou. Nerespektují jediný rozkaz. Ano, znám ty rádoby odborníky, kteří mi řeknou, že přece nerespektovat rozkaz velení je ve Star Treku normální. Jenže to není pravda. K porušení rozkazů ve Star Treku dochází čistě výjimečně a za cenu mnoha červených triček. A pokud již k tomu dojde, má to velice jasný zdůvodnitelný morální podtext a postava řeší téměř celou epizodu, jestli to vůbec má udělat, nebo jestli to náhodou neměla udělat jako Riker hned napříč dvěma seriály. Že Kira na Siska řve a naopak také není nepochopitelné, zvlášť, když každý z nich je příslušníkem chcete-li jiné instituce. A i tak se ani jedno, ani druhé neděje s tím naprostým namachrovaným hulvátstvím, které je dnes tak celosvětově opěvováno. Vy jste si nevšimli, že když je dnes někdo hulvát, tak je na tom nejlíp? A filmy nám ukazují proč.

A samotný začátek nového seriálu značky Star Trek?

Začátek v temnotě je dobrý. Slyšíte klingonštinu a chvíli vás to unese... Asi na dvě desetiny sekundy, což je pro androida skoro věčnost. A pak už to jde jen a jen z kopce, ještě před titulky mi chtějí namluvit, že mě kosmická loď najde na povrchu planety již v okraji písečné bouře tím, že vyšlapu do písku na poušti deltu o velikosti několika metrů... Na druhou stranu, protože mají tak nevyspělé senzory a klasickým domácím teleskopem toho vidí víc než pomocí vyspělé technologie? Asi někdo ten povrch pozoroval právě tím teleskopem a zrovna měli to štěstí, že loď letěla na orbitě přímo nad nimi a kapitánka je naprosto blahosklonně plná úsměvu, protože je jí to naprosto jasné.

Časové zasazení seriálu je mezi Klec s Pikem a první epizodu TOS. Vlastně by se daly spočítat dny, kdy Pike opustil vězení na Thalosu a kdy vyšlapává kapitánka do země deltu, přestože je delta znakem v té době pouze lodi Enterprise a každá další loď má svůj vlastní tvar, díky tomu se totiž pozná, kdo kde slouží BTW.

Nebudu komentovat vzhled klingonů. I tohoto tématu jsou plné všechny ty internety. Ale zaměřím se na úvodní znělku titulků. Všimněte si, že je malovaná. Jo jako, je to hezký. Ale je to nový? Ne! Je to jen další ukázka toho, že Star Trek je už prostě licencovaná značka, která produkuje epizodu. A úvodní znělka skoro hudebně a dojmově jakoby z oka vypadla znělce seriálu Fringe. No proč asi? A stejně tak jiným, Davinciho kódu, onomu putování po Papežích, etc., etc. Prostě, seriálových znělek v tomto duchu vyprskla televize na desítky jen za poslední čtyři roky. A přitom je to paradoxně to nejlepší co na celé úvodní dvojepizodě je.

Následuje naprosto nepochopitelný skafandrový let...

Sorry jako, ale snad máte raketoplán. Pro TOSku vám ho do druhý sezóny vymysleli a do tý doby Sulu málem umrznul, když nefungovaly transportéry, tak byste jako mohli používat hlavu.

Ale jako ne v pohodě...

To by nám pak nemohl vypadnout obraz a náhodou bychom nemohli zabít klingona, co vypadal v tom svým brnění jako to cosi z Doctora Who, co nás mělo děsit ještě týden po sledování.

Po návratu na loď sice první důstojnice hezky odskáče varovat ostatní, ale evidentně je na palubě už dost dlouho (jak naznačuje před titulky kapitán, když jí chce dát vlastní velení), a tak má plnou důvěru všech okolo včetně stále se blahosklonně culící kapitánky... Ježíš ta byla tak nepříjemná s tím svým "všechno vím a všechno je přece krásný a sluníčkový" úsměvem... A tak jí její kamarádka namísto argumentace radši uspí vulkánským chvatem, který působil trochu jako píchnutí do oka. První důstojnice vůbec má u posádky velký respekt, třeba u vědeckého, nevím co za rasu, důstojníka.

Morální dilema tu paradoxně řeší hádejte kdo? Klingoni. Klingoni řeší jestli napadnou nebo nenapadnou loď federace. Jejich zlotřilý plán se pokusí zachránit první důstojnice tím, že si zahraje na poručíka Data a vyskočí skrze prostor, což na ní nezanechá žádné trvalé, ale ani krátkodobé následky. To mě vede k myšlence, že nejen, že to je člověk, vychovaný vulkánci, a dokonce Spockova nevlastní sestra.

"Protože náhodu vím, že žádnou nemáte."

"Nemám, ve skutečnosti je nevlastní."

Ale že je to zároveň asi i dcera Noniena Soonga...

Z technologických novinek tu máme holografické telefony. Mluvit spolu na obrazovku totiž není super über cool. Dneska to navíc dělaj všichni. A nemohl jsem se ubránit tomu, když admirál začal tak hezky interagovat i snově příchozí první důstojnicí a zároveň se skoro rozbíhat po místnosti cizí lodě, že si na té své prostě musí napálit nějakou konzolu do palice. Nebo, že šlápne se schodu a... a však vy víte. Když se na první pokus hned objevil Sarek v kajutě a hezky si jeho hologram sednul na stolek, který má určitě doma taky, napadlo mě, že by scéna byla zajímavější, kdyby zrovna třeba seděl na WC. Ne vážně. Vždyť tam není potřeba přijmout hovor, máte ho jakmile vás někdo vytočí. Je jedno, kde zrovna jste, jestli skáčete padákem, řídíte vznášelo nebo si to prostě sprostě rozdáváte s milenkou. Někdo s váma nutně potřebuje mluvit, šup a už jste u něj celej hologram.

Nosné téma příběhu - tedy dilema klingonů - dává smysl. Jednání a chování federační posádky už ne. Zda Discovery zapadá do rodiny Star Treku? Vzhledem k tomu, že už v první dvojepizodě se dopustila všech chyb, kterých se dopustila Abrams trilogie (já vím, že na posledním se nepodílel) a ještě si přidala řadu vlastních, mu to prostě nepůjde. Samotné vizuální prostředí vycházející z Abrams filmů a lensflare, které se asi staly licencovaným produktem značky Star Treku, všeobjímající každý záběr, mu to prostě nedovolí samy o sobě.

Je jedno, jestli se to někomu líbí a někomu ne. Je jedno, nakolik se to opírá o Originál. Ta diskuse tu takto nestojí. Ta diskuse už od začátku nestojí na tom, jestli je tam hezká loď, uniforma, jestli tam sedí tenhle či onen technoblábol, ale už od prvního Abrams filmu stojí tahle diskuse na tom, jestli chci mít epizodu Star Treku nebo epizodu licencované značky Star Trek. Vždyť nedávno padnul argument, že ne fanoušci, ale majitelé licenční značky určují, co je a co není Star Trek. Tak mě se tenhle Star Trek prostě nelíbí. A protože nechci říct, že nejsem fanouškem Star Treku, protože to nevnímám jako pravdu, tak prostě raději nechci tuhle značku dál rozšiřovat na všechno co mi někdo nadiktuje, že je oficiální. A mění to trochu můj pohled na některé fanfikce.

V závěru musím konstatovat, že asi největším paradoxem tohoto září je fakt, že před nedávnem odstartoval jiný sci-fi seriál s názvem The Orville. Všichni si mysleli, že má jít o parodii na Star Trek, že půjde o jakýsi seriálový Galaxy Quest. Všichni očekávali, že to bude stejné jako je Robot Chicken, tedy plné dobrých nebo hloupých skečů. Prostě něco k bezduchému záchvatu smíchu. A všichni doufali, že to bude lehká komedie... A světe div se, Orville ukázal, že není bezduchou parodií nebo bláznivou komedií, ale že se jedná o na vlastních nohou stojící sci-fi seriál, pojatý s mírnou humornou nadsázkou, který má co říct a to paradoxně přesně v duchu Star Treku. Hned třetí epizoda řeší rovnoprávnost pohlaví a tne přímo do soudobého tématu gejů, lesbiček, jejich práv na dítě a to hezky pod rouškou sci-fi universa a dokonce nekončí sluníčkově dobře, jak by se paradoxně u Star Treku očekávalo, ale říká nám hned dvě věci: zaprvé, že takto jednat není správné a za druhé, že když už k něčemu takovému došlo a nedokázali jsme tomu zabránit, měli bychom svůj postoj demonstrovat tím, jak se k tomu postavíme dál. The Orville tím ukázal nejen to, že myšlenka Star Treku a jeho koncept, který nám předváděl celých 40 let, není mrtvý a není neuchopitelný a není vyčerpaný, jak nám tvůrci tvrdí, ale že jej lze vzít hezky od podlahy a vlastně docela snadno a pořád docílit stejného výsledku. Na rozdíl od bezduchých honiček hulvátů, admirálů federace, kteří se bojí při vynášení rozsudků ukázat své obličeje a jiných sprosťáren a podpásovek, ukázal The Orville, že i dnes lze natočit příjemné odpočinkové scifi s nosnou pointou, nad kterou se můžeme zamyslet a zároveň se k ní i vrátit. Ukázal, že to jde za mnohem méně peněz a co se vizuálu týká i stejného výsledku. The Orville totiž dokázal udělat něco, na co licencovaný Star Trek zapomněl - to proč nejsem fanouškem Hvězdných válek, ale Star Treku: dal mi naději na hezkou budoucnost lidstva!

A to je vše, přátelé. Proto nemůžu být trekneofanem. A proto mi bude neskonale líto, že kvůli licenční značce Star Treku musí skončit nejlepší Star Trek seriál poslední doby, Star Trek Continues, který jako první série překročil hranici mezi fanprodukcí a realitou. Tenhle já si rád zařadím za oficiální TOSku.

Přeji všem hezké chvíle se Star Trekem.

A těm, kteří sdílejí můj názor, raději bez něj.

;-)

Johanson