Jana není obyčejná středoškolačka. Když zrovna nechodí do školy, přemísťuje se do minulosti, krade cennosti a prodává je v zastavárně, aby měla z čeho živit sebe a svou matku alkoholičku. Při jedné takové výpravě ji před potížemi zachrání David, velitel ostravské magické policie, a naverbuje Janu do svého týmu (adolescentních) bojovníků proti zlým čarodějům. Jeden takový, Mabrok, se právě chystá zničit svět, ale naštěstí je tu i jeho pravá ruka, sexy černokněžník Petr, jen jestli nesleduje své vlastní zájmy a nevodí Janu za nos.

Už ze stručného shrnutí je patrné, kolik zápletky se musí vejít do 320 stran. Střípky času jsou časovka (můj oblíbený žánr), urban fantasy o zachraňování světa před skrz naskrz zlým padouchem bez jediné světlé stránky, ale především romantický příběh o tom, jak se Petr dal dohromady s Janou, a místo aby se bavili o tom, jakou má ten druhý rád hudbu, probírají, jak zlikvidovat černokněžníka.

Romantické scény jsou hlavním důvodem, proč knihu vůbec číst. Mezi Janou – vypravěčkou v ich-formě – a Petrem to jiskří. Dialogy jsou zábavné a vlastně zachraňují celou knihu z naprosté průměrnosti. Jako časovka i urban fantasy Střípky času působí jako druhý až třetí nálev. Ne proto, že by tyhle části knihy nebyly v ničem originální, ale především proto, že se na krátkém prostoru nemají kde rozvinout a zůstávají ploché. Například motiv rande s cestovatelem v čase by sám vydal na román (viz Ženu cestovatele časem), ve Střípcích času se odbyde několika ne zcela uspokojivými scénami.

Kniha trpí nadmírou úplně zbytečných postav, zbujelou zápletkou, ve které se dokonce některé scény s drobnými variacemi opakují (Petr bránící Janu před útočníky), a prakticky všemocnou hlavní hrdinkou.

Zkušenější čtenář má velký problém uvěřit vypravění na celé řadě míst: popis soužití Jany se závislou matkou je nevěrohodný, především pokud jde o Janino takřka lhostejné prožívání situace. Vedoucí policejního oddělení David má sice zajímavý problém s manželkou, ale nechová se jako policajt, spíš jako terapeut vedoucí kurzy, jak se zbavit toxické maskulinity. Nedovedu si představit, že by někdo, kdo se neustále zabývá citečky svých podřízených, mohl velet čemukoliv jinému než příměstskému táboru. Na druhou stranu ale je Davidovo chování pochopitelné, uvážíme-li, že prakticky celý jeho tým policajtů zachraňující Ostravu před nevýslovným zlem tvoří adolescenti. Dospělí patrně mají důležitější věci na práci.

Největší problém Střípků časů ale je jazyk. Nemám na mysli občasné šroubované obraty, které působí jako průměrný překlad („snažil se dosáhnout nejvyšších poznání a pochopení skrytých tajemství“, s. 36), starožitnou veteš, která sice vypovídá o autorčině slovní zásobě, ale je neústrojná, když vypravěčem je dospívající dívka (rozličný, odtušil), občasné chyby, které přehlédla korektura („Jenže něco by takového určitě nenechávali jen tak ležet na nočním stolku.“, s. 180), ani až zarážející případy, kdy se uvozovací věta nehodí k přímé řeči („Všechno ti vysvětlím, ale teď pojď rychle se mnou,“ řekl stroze, s. 27; „Je to kruté,“ sykla jsem znechuceně, s. 122).

Mám na mysli to, že hlavní hrdinka a vlastně všechny postavy hovoří spisovnou, až knižní češtinou, naprosto neúměrně svému věku. Ještě víc zaráží, že ačkoliv se příběh odehrává na Ostravsku s jeho krásným, pro zbytek Česka exotickým dialektem, není v knize po nářečí ani památky. Darmo pak autorka odkazuje na různé obchoďáky a parky v Ostravě a snaží se děj zasadit do reálného prostředí, iluze genia loci nevzniká. Jak by kniha byla lepší, kdyby autorka zvolila živější, mluvenější jazyk, ukazují občasné velmi svěží, dobře odposlouchané dialogy mladých lidí – škoda, že celá kniha není napsaná tímhle jazykem.

Celkový verdikt: Další z mnoha romantických fantasy pro dospívající bez větší hloubky, s celou řadou klišé, ale i vtipných hlášek. Zkušenější čtenáře nepotěší, ale ani neurazí.

Název: Střípky času

Autor: Petra Slováková

Vydanie: prvé

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2019

Obálka: Braňo Matis

Počet stran: 320

ISBN: 978-80-7577-812-3