Kotleta: Byla to moje babička. Jako malého mě praštila pánvičkou, když jsem jí zašpinil fotku s věnováním od Oldřicha Nového. To záhy skoncovalo s mou kariérou chirurga a vrhl jsem se na psaní literatury. Naštěstí mě nepraštila dvakrát, protože bych se mohl věnovat už jenom poezii.

Kristýna: Já píšu všechno, ne všechno ale dávám lidem číst. To nejlepší, jako fanfiction ze světa Harryho Pottera, ukrývám ve svém trezoru. Poezie je samozřejmě uložena ve švýcarské bance. Kotleta jen hloupě plácá, protože závidí mou duši romantika.

Kotleta: Byla to vždy dobrodružná literatura, která přinášela nejzajímavější otázky a témata pro každou dobu. Od tématu robotů, nastolení světové diktatury nebo kruciální otázku: Jak by vypadala soulož mezi upírem a mimozemšťanem? Já osobně poměrně pečlivě sleduji českou literaturu jak tu mainstreamovou, tak, řekněme, uměleckou a samozřejmě fantastiku a co si budeme, fantastika má v našich luzích a hájích často větší hodnotu, než literatura umělecká. Ta si totiž vystačí s duševní masturbací, zatímco fantastika musí přinést příběh. Divil by ses, jaký je to pro mnoho autorů současné české prózy problém. Ale je to věčné téma, které patrně nezměníme. Jsem rád, že na tomto poli ale dělá osvětu ctihodná instituce, jakou je Akadamie sci-fi, fantasy a hororu. Ne, dělám si srandu, ta věc už je jen parodií sebe sama, tak to zbývá na Scifi.sk.

Kristýna: Fantastika zvládne všechno, co jakýkoliv jiný žánr, a možná ještě víc právě proto, že otevírá dveře, které jsou nám ve skutečném světě (zatím) zavřené. Umožňuje nám hrát si a představovat si. A přitom je o lidech, jako jsme my, s podobnými problémy a podobnými dilematy, někdy holt jen na jiné planetě. Nároky na fantastiku jsou přísné. A ona jim umí velice dobře dostát, jak v zahraničí, tak u nás. Ale nálepky „braku“ se zbavuje pomalu, navzdory velkým hráčům, kterým se povedlo dostat se do širšího povědomí díky filmovým a seriálovým zpracováním.

Kotleta: Rozhodně máme lepší a pevnější postavení, než Andrzej Sapkowski, jestli mi jako rozumíš. Je to dáno věkem a vyšší konzumací zeleniny. Ale jinak je rozhodně lepší a populárnější, to se mu musí nechat.

Kristýna: Nevím, jestli se to dá, vzhledem k odlišné velikosti trhu u nás a v zemích, odkud se k nám dostává většina překladové literatury, rozumně srovnávat.

Kotleta: Rozhodně. Nech se překvapit!

Kristýna: Jasně že! A taky se dá úplně nově pracovat s už objeveným. Když si člověk rád hraje, nabízí mu fantastika to největší možné hřiště.

Kotleta: Když řeknu jména jako Kulhánek, Žamboch, Velinský, tak tím určitě nikoho nepřekvapí. Rozhodně bych přidal Ondřeje Sekoru. Jen díky Berušce jsem se naučil psát silné ženské hrdinky.

Kristýna: Vědomé a záměrné ne, ale každého autora určitě do jisté míry ovlivnilo to, na čem vyrůstal. U mě to byl Kulhánek a dnes už notoricky známé knihy jako Pán prstenů, Zaklínač nebo Duna. Ale moje láska je klasika, hlavně ta francouzská a ruská. Takového Dostojevského čtu každý rok nebo dva znovu. Běsi jsou mistrovské dílo.

Kotleta: Vždycky si předtím, než začnu psát, vyberu hudbu, která vyjadřuje atmosféru knihy, kterou chystám, a tu si pak celou dobu pouštím. Když jsem psal Stalingrad, ujížděl jsem na německých válečných písních. Od té doby se mě lidé v domě bojí a neobtěžují mě s tím, že bych měl třeba uklízet. Co se procházek týče, tak Procházka je v pohodě. Ahoj, Jirko!

Kristýna: Zjistila jsem, že od doby, co jsem začala psát romány, mě nebaví romány číst. Jsem extrémně přesycená vlastními příběhy, takže nemám kapacitu na cizí a na fantastické hlavně. Když už něco dočtu do konce, musí to být Kniha s velkým K.

Kotleta: Základem je obětovat pannu. A pak napsat knihu. Někdy to jde i bez té panny.

Kristýna: Ve skutečnosti stačí panenská moč. Říkala to dětská doktorka, když ji počůralo moje dítě. Taky tvrdila, že má panenská moč blahodárný účinek na pokožku, ale to je lež. Říkala kamarádka.

Kotleta: Když nevím, zeptám se Červenáka. Ten ví všechno. To není vtip.

Kristýna: Když nevím, zeptám se Kotlety. Neví nic, ale mně to vždycky zvedne sebevědomí.

Kotleta: Tetované holky. Soudím podle fotek, co mi chodí na Facebookový profil. To mi bohatě stačí.

Kristýna: Nemám. Doufám jen, že je jich hodně. Jachta se sama nezaplatí.

Kotleta: Když mě na jedné postapo akci přepadly tři krásné holky a donutily podepsat se jim na prsa. Kolikrát si na to vzpomenu. Hlavně večer, když mám dlouhou chvíli.

Kristýna: Ten tak kecá! Pokud ho vůbec přepadly tři krásné holky, pravděpodobně si šly pro podpis k někomu jinému, kdo přes něj jen nebyl vidět.

Kotleta: V sérii o Tomáši Koskovi. Vyvolal bych si sukubu a třeba by mě přestaly bolet ruce.

Kristýna: No tak, někdo by chtěl žít v nějaké mojí knize?

Kotleta: Sebe do svých knih vkládá jenom kolega Oskar Fuchs. To tiskařské barvy před spuštěním rotačky totiž přimíchává vždy litr své krve. Teda doufám, že je to krev.

Kristýna: Nemusím. Jsem přesně taková, jako být chci. Moje postavy ale často říkají to, co si myslím, nebo je nechávám čelit rozhodnutím, nad kterými přemýšlím i já, a občas mě překvapí, jak je vyřeší. Ale ne, ani jedna z nich mi není moc podobná, i když je mám ráda.

Kotleta: Je to sci-fi seriál, kde nejsou žádné princezny ani admirálové, ale roztodivná partička lidí, co se snaží přežít v nepřátelském vesmíru. A vždycky si najdou čas na nějaké to dobrodružství, střílení mimozemšťanů a pizzu. Bez ananasu. Ten ve vesmíru není, což jasně ukazuje, jak skvělé místo to je.

Kristýna: Kotleta to vlastně celé řekl za mě. Včetně toho ananasu.

Kotleta: Láska ke staré dobré space opeře. Každý sci-fi autor touží nějakou napsat a kdo říká, že ne, je debil.

Kristýna: Já nejsem sci-fi autor, takže mě to neuráží. Jsem nastavením povídkář, proto mě představa dvanácti dílů ještě pořád děsí. Ale Kotleta mě vždycky chlácholivě poplácá po hlavě a řekne, že když zkrátím spánek na dvě hodiny denně a nebudu pár dní jíst, což mi stejně neuškodí, do dvou týdnů mám další díl hotový.

Kotleta: Kladný. Někdy záporný. To když se tam objeví princezny. Kámo, já chápu, že někteří autoři nevyrostli z Popelky, ale princezny ve space operách? Vážně?

Kristýna: Ve všech dobrých space operách je princezna. Taky ji tam budeme mít. Spadne ze srázu a strašně škaredě umře.

Kotleta: Arbe. Ať už je to cokoliv. A co se dalších obálek týče, no uvidíme.

Kristýna: Pokaždé, když slyším „série“, vzpomenu si, že má mít dvanáct dílů, a povídkář ve mně ječí hrůzou.

Kotleta: V sérii se objeví jenom dobří autoři, takže jsme zatím nikoho dalšího nevybrali. Třináctý díl ale napíše Pavel Bareš. Už to slíbil. Počítá i s tím, že nikdy nevyjde. Kromě prvních dvou příběhů budou všechny knihy samostatné. Prostě děláme seriál. Stejní hrdinové a příběhy, které můžeš číst i na přeskáčku, když na to přijde.

Kristýna: (ječí hrůzou)

Kotleta: Pokud by se to mělo stát, obětujeme Oskara Fuschce Luciferovi. Už jsme na tom domluvený. Oskarovi to ale zatím, prosím, neříkejte. Je to hodnej kluk, nechci, aby nám přestal důvěřovat a chodit na opuštěná místa, na která ho pozveme.

Kristýna: Taky nás to napadlo, a tak jsme se rozhodli být mazaní a předejít tomu tím, že tam žádnou šťávu a nápady nedáme! Pak jsme si ale uvědomili, že jsme skvělí. Takže ne, myslím, že se nebojíme ničeho. Jen Kotleta trochu plešatění.

Kotleta: Žádná série není ukončená, dokud autor žije, to bys měl vědět.

Kristýna: Přesně tak. Nikdy nevíš, kdy budou chtít tvoje postavy ještě něco říct. Mně se teď rozrůstá svět Města v oblacích, a dokud jsem nezačala psát první díl, ani mě nenapadlo, že by měl mít pokračovaní. Ale on si o něj vyloženě řekl.

Kotleta: Všechny moje knihy jsou o lásce. Já myslím, že tím ke světovému míru přispívám víc, než dost.

Kristýna: Vždyť to právě píšeme. Mletí lidí do konzerv v Legii je jen takový otvírák, aby čtenáři neměli pocit, že jsme vyměkli. Dál už je to samá romantika, hlavně u mě.

Kotleta: Jak asi víš, dělám veřejné přednášky na různá populárně vědecká témata, které se dají najít na Youtube. Také jsem dělal sborník Věda kontra iracionalita, který se zaměřuje na popularizaci vědy. S fantastikou bych to ale nerad míchal.

Kristýna: V Epoše nepoužíváme svoje pravá jména. Všichni jsme ve skutečnosti Gogo.

Kristýna: Já plány nedělám. Nechám se překvapovat. Mám ráda překvapení.

Čo by ste odkázali mladým začínajúcim autorom?

Kotleta: Mílý Oskare, ničeho se neboj a piš!

Kristýna: To, co jim vzkazují všichni staří autoři. Čtěte a piště. A buďte pokorní.