Ahoj! Jsem hlavně překladatelka z angličtiny, dělám korektury, píšu blog… s jazykem zkrátka pracuji od rána do večera. A pokud zrovna nesedím u počítače, tak fotím, kreslím nebo vařím, pořád potřebuji něco tvořit. Měla jsem to takhle odmalička, vydržela jsem celé odpoledne klepat do dědova psacího stroje – nebo si číst.

Kromě anglistiky jsem vystudovala dějiny umění a vikingská kultura mě stejně jako ta byzantská uchvacuje hlavně vizuálně: šperky, látky, barvy. Inspiraci nacházím i v přírodě, ráda se toulám divokými horami a lesy, před lety si moje srdce získalo pobřeží Bretaně. Mám ráda místa, kde pořád zůstávají lidské stopy – zříceniny, archeologická naleziště, opuštěné vesnice. Fantazie tam pracuje na plné obrátky. A samozřejmě nemůžu opomenout Tolkiena, to je asi každému čtenáři jasné.

Můj oblíbený je Sari – přítel, který je vždycky ochotný podat pomocnou ruku, vyslechnout nářky a utěšit. Takového člověka čas od času potřebujeme všichni a zároveň bychom jím sami měli být pro svoje blízké. Naproti tomu Eihwaz se obratně chytil příležitosti; je to sice užitečný spojenec, ale nic nedělá zadarmo a začíná si připadat až moc důležitě.

Určitě je výhoda mít trochu „vypsanou ruku“, ale překlad se v mnoha ohledech liší. V něčem je snazší – člověk nemusí budovat dějovou linku a utvářet postavy, prostě se řídí představou původního autora –, a v něčem naopak těžší, často je opravdu náročné té představě dostát. Chtěla jsem si vyzkoušet tu volnost, psát sama za sebe, což je ovšem i velká zodpovědnost.

Ráda bych víc do hloubky rozpracovala příběhy postav, které už se v knize objevily, ale nedostaly příliš prostoru a jejich motivace možná nejsou úplně jasné: jak je to s trpaslíky? Chystá něco Julla? Jakým směrem se bude vyvíjet konkurenční mocenský trojúhelník Ydalir – Eihwaz s Algizem – Syagrie? A co si všichni počnou na ostrově, z něhož se stala neobyvatelná ledová pustina?

Jsem typický blíženec, hlava mi přetéká nápady a můj největší problém je dotáhnout cokoli do konce. Proto bych chtěla hlavně stavět na základech, které už jsem položila, pokud jde o fantasy. Kromě toho plánuji něco z úplně jiného soudku, ale jelikož jsem pověrčivá, radši k tomu řeknu jen to, že bych se chtěla víc věnovat reálné historii.

Některé části vznikly jako příběhy pro larpy a pro knihu jsem je mírně upravovala podle toho, jak se „osvědčily“ při hraní. Jinak jsem měla o dějové osnově jenom hrubou představu a příběh se vyvíjel hodně organicky, což byla chyba a na výsledku je to znát. Příště musím věnovat víc snahy plánování, což není moje nejsilnější stránka.

Mám ráda vizuálně výrazné věci s dobrou hudbou, ta je pro mě u filmů hodně důležitá: Pán prstenů je srdeční záležitost, jinak miluju drsné westerny a Ennia Morriconeho, (nejen Formanovy) historické velkofilmy nebo neuvěřitelnou atmosféru ve filmech Kim Ki-duka a Zhanga Yimoua. Čtu všechno, co mi přijde pod ruku, nejradši asi historické romány a příběhy v duchu magického realismu. Ve fantasy je moje svatá trojice Tolkien – Martin – Pratchett.

Ráda kreslím, ale nevěnuji tomu bohužel dost času, abych se někam posunula. Stejně to mám s hudbou, v hraní na akordeon a zpěvu jsem sice nadšený, ale věčný amatér a začátečník.

Umění hrálo v naší rodině vždycky velkou roli, chodili jsme na vernisáže a do galerií, brala jsem to jako samozřejmost. Táta je především šperkař a cizelér, chodívala jsem za ním do dílny a pozorovala ho při práci. A taky mi rodiče vždycky doporučovali dobré knížky a filmy. Takže ano, ovlivnili mě oba hodně.

Je to sice dlouhá a únavná dřina, ale nevzdávejte to. A až rukopis dokončíte, nebojte se a neschovávejte ho v šuplíku. I když kritika občas bolí, na všem se něco naučíte, ať už kniha vyjde nebo ne. Tvořte, pište, ilustrujte, je to zdroj pozitivní energie pro nás všechny

Autorke veľmi pekne ďakujeme za rozhovor.

Recenziu na Ollo - Země sváru si môžete prečítať tu.

(Nákupom cez tento link podporíte scifi.sk)