Sice jsem se nehýbal, to však neznamenalo, že bych neměl plné ruce práce. Během dvou hodin strávených v tom křesle jsem prozkoumal celé Mordenovo sídlo, od sklepení po půdu. Moje budoucí já se toulala domem, procházela se, zkoumala a zkoušela různé věci, a to, co se dozvěděla, jsem se dozvěděl i já – vše od přípravy jídla v kuchyni po to, co se stane, když potáhnete za páky v prvním patře. Ještě než odbilo poledne, objevil jsem čtyři cesty, kterými bych mohl ze sídla utéct (s různými šancemi na úspěch tam venku), pět míst, kde jsem se mohl schovat s malou šancí, že mě tam najdou (aspoň krátkodobě), dva způsoby jak rozpoutat malou občanskou válku mezi obyvateli sídla (jen do záznamu, ve všech budoucnostech, které jsem viděl, vyhrála Mordenova strana), jeden způsob, jak zničit celé sídlo spolu s většinou lidí uvnitř (bohužel i se mnou), způsob, jak sídlo i jeho okolí zamořit obřími inteligentními jezevci (neptejte se), a půlku procesu výroby krystalů schopných absorbovat magii založenou na chladu a ledu (což by bylo velice užitečné, kdybych měl pár týdnů času a hrozil mi útok ledového mága, ani jedno však nehrozilo).