Pokud jste před mediální masáží kolem Atlasovy šestky o Olivii Blake neslyšeli, nebudeme vám to mít za zlé. Ačkoliv má autorka za sebou již celkem plodnou knižní činnost, vše si vydávala pouze sama v malých samonákladech, takže pokud aktivně nesledujete americkou undergroundovou urban fantasy tvorbu nebo nekonzumujete dark academia příběhy jako drogy, neměli jste se s ní moc jak setkat. Vybouchla až v posledních pár letech hlavně díky neskonalé podpoře svých čtenářů z knižní sekce platformy TikTok, takzvaném Booktoku, kteří aktivně vychvalovali její počin jménem Atlasova šestka. Díky takové popularitě si jí konečně všimli i velcí nakladatelé a knihy jí začaly vycházet oficiálně. Bylo pouze otázkou času, než se dostanou i k nám. Obstálo však české vydání popularitě, které jí předchází?

Alexandrijská knihovna nikdy neshořela. Ba co víc, její zapálení bylo pouze úhybným manévrem, jak od ní odlákat pozornost široké veřejnosti. Vybudovala se kolem ní tajná organizace magických akademiků, kteří za pomoci původních textů zkoumají vše, co se života týče, od vědy až po magii. A přesně do této společnosti je jejím správcem Atlasem vybráno šest nových, mladých a nadějných kandidátů, kteří svými schopnostmi velmi specificky vybočují z řady. Jedná se o ty nejlepší z nejlepších, co může jejich generace nabídnout. Ti mají za úkol po dobu jednoho roku aktivně studovat a pilovat své schopnosti, aby se poté mohli zúčastnit rituálního začlenění do společnosti. Vše to má ale jeden háček: do společnosti jich může vstoupit pouze pět z nich. Každý z nich je nucen ukázat, proč je ze všech nejlepší a tím pádem by ho po ruce studia měli přijmout. Věci se ovšem nemají tak, jak se na první pohled zdají, a různá nebezpečí na sebe nenechají dlouho čekat. Dokonce může jít i o život.

A to je bez vyzrazení přesných detailů v podstatě celá zápletka knihy. Banda mladých mágů, kterým se v daném univerzu říká mediánové, je uvrhnuta do tajemné organizace pro ty nejlepší z nejlepších. Pokud vás však zaujala přítomnost tajemné knihovny plné ztracených textů, mám pro vás špatnou zprávu. Alexandrijská knihovna se v příběhu kromě pár zmínek o prazvláštním způsobu dodávání knih v podstatě nijak nevyskytuje, jelikož drtivá většina děje se odehrává v luxusním sídle na britském venkově. Místo bohaté atmosféry prastaré knihovny a pečlivé akademické činnosti se nám spíše dostává vztahového dramatu jedné šestice postav ve vcelku tuctových prostorách typické britské vily. Škoda.

Lze s naprostou jistotou tvrdit, že hlavním tahounem celé knihy jsou její postavy. A že je to sebranka vskutku svérázná. Máme zde věčně ustaranou a plachou Libby a bohatého a sebevědomého Nica, čerstvé absolventy americké magické univerzity v oboru manipulace s přírodními živly. Oba si jsou navzájem rivaly a kam kde jeden, musí také druhý. Dále tu máme nadějného londýnského podnikatele Tristana, jenž má našlápnuto ke slibnému sňatku s dcerou z britské smetánky. Ten však díky svým schopnostem prokouknout jakoukoliv iluzi má pocit, že mu stále v životě něco schází. Callum je zase naopak zhýčkaným synáčkem jedné z nejvlivnějších rodin světa, ale chybí mu jakékoliv zadostiučinění, jelikož je i přes své schopnosti manipulace s emocemi svojí rodinou přehlížen. Dále je Parisa, pompézní francouzská společnice pro vyšší třídu, která si díky svým schopnostem číst lidem myšlenky přišla na velice pohodlné místečko v životě, avšak začala jí chybět jakákoliv výzva. A nakonec zde máme Reinu, málomluvnou japonskou kultivátorku, jež by namísto svých schopností manipulace s flórou nejraději četla knihy a staré spisy. A kde staré, originální spisy najít, než v Alexandrijské knihovně, že ano.

Dostává se nám zde barvité skupiny postav. Diametrálně odlišné osobnosti, cíle a sny pomáhají vytvářet spletitou tapiserii vztahů, kdy se může jednoduše změnit, kdo se s kým zrovna bratříčkuje či nenávidí. Když ještě vezmeme v potaz fakt, že se často mezi kapitolami přeskakuje v čase a nikdy nejsou dvě po sobě jdoucí kapitoly vyprávěny očima stejné postavy, jsme jako čtenáři udržováni na špičkách. Obzvlášť protože není vůbec těžké se v tom všem ztratit, a to speciálně ze začátku, když ještě nejsme se všemi jmény naprosto sžití.

Přesto lze ale začátek knihy, kromě samotného rozuzlení, považovat za její nejzajímavější část. Postupné poznávání osobnosti každého z hlavních aktérů, pozorování jejich vzájemných interakcí a tvoření si názoru na každého z nich je i přes lehkou náročnost textu čirá radost. Autorka si zábavnost této pasáže velice dobře uvědomuje a nechává každou ze svých postav dýchat a rozvíjet se. Ze zajímavých a dobře rozvedených postav však nelze těžit do nekonečna, a tak se v druhé polovině knihy bohužel stává, že i přes některé zvraty začnou být neustálé spory a bolístky hlavních hrdinů poměrně ohrané. Pak už ani ty nezakryjí značnou fádnost celkového příběhu.

Jak již bylo zmíněno výše, postava, z jejíhož pohledu příběh pozorujeme, se liší kapitolu od kapitoly. Vždy tedy máme možnost nahlédnout do hlavy někomu jinému, což nám pomáhá jak v podrobnějším poznávání jejich osobností, tak ve vytváření si vlastního názoru na celý děj. Zároveň díky inteligenci každé z nich se nám dostává dlouhých monologů na všemožné otázky, od přemítání o funkci světa, magie, či přírodních věd, přes komentování společenských problémů až po rozebírání filozofických otázek. Ačkoliv tato vyhlídka působí lákavě, knize se ji nedaří ve většině případů předložit dostatečně zajímavě, abyste po pár stránkách nezačali nevědomky zjišťovat, kdy že vlastně bude končit.

Všechny hloubavé monology se v knize dělí na dva hlavní typy: buď postava A z ničeho nic začne uvažovat nad náhodnou otázkou, která nejspíš autorku napadla ráno v den psaní kapitoly (např. Libbyin nahodilý agresivní feministický monolog v úvodu kapitoly) anebo postava B celou knihu řeší jednu konkrétní věc a stejně nedojde k nějakému kloudnému řešení (např. Tristan a řešení jeho traumatu z otce). V prvním případě se jedná o necharakteristické chování, které nemá žádný rozumný podklad ve zbytku příběhu, až má člověk pocit, jako že autorka psala o tom, co ji zrovna ráno po probuzení napadlo, a ve druhém zase o neustále opakované omílání jednoho a toho samého dokola. Člověka tak přestane bavit vynakládat jakoukoliv snahu o pochopení postavy, když svým vlastním uvažováním se do určité míry podkopávají.

Nerad bych však, pokud by to vyznělo, jakože za celý děj se na nám nedostane jediné zajímavé myšlenky. Několikrát jsem se nad knihou pozastavil a přemýšlel nad zrovna řečenými proslovy, bohužel jich v porovnání s těmi nezajímavými a nahodilými bylo naprosté minimum. Což je otřesná zpráva, když toto filozofování tvoří drtivou většinu knihy. Dovolím si dokonce tvrdit, že se má jednat o její hlavní záměr, protože příběh jím rozhodně nebude. Autorka na to vsadila vše, a aby bylo místo na neustálé přemílání každé nahodilé prkotiny, byla zanedbána jakákoliv dějová struktura. Teď to nemyslím jako nadsázku, chybí zde jakákoliv výrazná gradace a rozuzlení. A teď nepřeháním, konec působí jako by někdo běžnou knihu utnul někde v 1/3 a vy si na zbytek gradace příběhu a jeho rozuzlení museli počkat.

Pochválit nemohu bohužel ani české vydání od Laseru. Ačkoliv vypadá naprosto luxusně a barevná zlatočerná ořízka ozdobí nejednu knihovnu, vnitřek již tak slavný není. Překlad v nejlepším případě působí těžce kostrbatě, a to prozatím budeme přehlížet notnou dávku pravopisných šotků. Postavám chybí ve způsobu mluvy jakákoliv osobnost a ustálenost, promluvy jsou formovány značně krkolomně, kdy někdy na povrch stylistikou prosvítá původní anglická věta, a často je užíváno necharakteristických zastaralých obratů. Všemu tomu pak už nasazují pomyslnou korunu vyloženě špatně přeložená slova a obraty, kdy v lepším případě výsledná promluva působí vtipně, v tom horším však už nesmyslně.

Vzhledem k tomu, jak vypadá praktické zpracování knihy, je to věčná škoda. Zde nemám totiž co vytknout, naopak mohu jen chválit. Grafické vyobrazení knihy, kdy začátek každého většího segmentu zdobí celostránková ilustrace jedné z hlavních postav, je krásně provedeno a dodává jednotlivým přechodům život. Ačkoliv kniha pod samotným přebalem je lehce fádní, zvolení čisté černé pomáhá navodit ten správný nádech knihy patřící do dark academia žánru. Pokud tedy přehlédneme ohyzdnou značku „edice světový bestseller“, kterou mají nakladatelské značky Euromedie potřebu cpát na všechny své knihy, jedná se o vážně povedené vydání. Škoda pouze toho překladu, na kterém přeci jen záleží nejvíce.

Atlasova šestka je ve výsledku v podstatě takovou knihou pro nikoho. Běžného čtenáře bude svým věčným filozofováním nudit, toho náročnějšího však svojí nedomyšleností také. Ve výsledku osloví jedině lidi, kteří se rádi u knihy zamyslí a v dlouhých monolozích se vyžívají, ovšem do reálně hlubokých knih se ještě pořádně neprokousali. Pokud se přes tento neduh dokážete přenést, dostane se vám vcelku zajímavého komorního drama se zajímavými postavami. Pouze na nějaké rozumné rozuzlení si budete muset počkat.

Nakladatelství: Laser-books

Překlad: Jiří Janák

Rok vydání: 2022

Vydání: 1. vydání

Jazyk: český

Počet stran: 432

Vazba: vázaná

Ilustrace: Little Chmura

ISBN: 978-80-242-8413-2