Přízraky noci jsou fantasy prvotinou začínající autorky Kateřiny Ševčíkové, zasazené do fiktivního knížectví Moggastu, kterému vládne krutý kníže Dragovit. Ten je známý tím, že vládne pevnou rukou, ale také i takovou drobností, že se jednou za určitou dobu změní na vlkodlaka. Žádný velký malér, ale lidem to úplně košer nepřipadá. V tom se však shodou okolností sejde ta nejnáhodnější skupinka, aby mu s jeho nočními aktivitami zaťala tipec. A na to, jak to celé dopadlo, se podrobněji podíváme nyní.

Tuhle nahodilou skupinku tvoří naše hlavní postavy. Ano, máme zde více hlavních postav. Konkrétně čtyři vyvrhele, kteří spolu předtím, než je spojil osud dohromady, neměli nic společného. Princezna Lada z vedlejšího království, co se vydala zachránit svoji sestru ze spárů knížete vlkodlaka. Potulná hudebnice Noa, která po letech skrývání touží po pomstě za to, co jí kníže v minulosti provedl. Lovec démonů Karden, jež byl najat knížetem Moggastu, aby mu násilím přivedl princeznu Ladu výměnou za slávu a bohatství. A v neposlední řadě také běžný sedlácký kluk Jael, který musel náhle opustit svou rodnou vesnici, aby ochránil vlastní rodinu před krutými tradicemi zavedenými knížecí linií. Každý z nich tak vstupuje do děje s vlastními motivacemi a cílem, ale zároveň je jedno spojuje: kníže Dragovit. Každý má svůj plán a každý z nich chce svého cíle docílit.

A přesně tenhle střet různých cílů je to, co ve velké míře upoutá. Všechni jsou natolik zajímaví, až člověka následně mrzí, že se s nimi autorka nerozhodla více pracovat. Protože nejen, že se liší jejich cíle, ale mají i značně rozdílné povahy a názory. Člověk se začne těšit na různé různé střety pohledů na věc, kdy dojde k výměně názorů, a na to, jak se vzájemně ovlivní, ale pravda je bohužel taková, že podobných momentů se dočkáme pouze pár a to vždy jen v předem určených situacích, které byly napsány čistě účelově za posunutím děje. Ve výsledku se vývoj charakteru každého z nich děje z ničeho nic a nemá dlouhého trvání. V podstatě to působí, jako by vývoj postav proběhl, děj se posunul a my díky tomu mohli jít dál bez toho, aniž by někomu přišlo divný, že se postavy vrátily do již zajetých kolejí a že nic z toho, co se stalo, nemělo na žádnou z nich reálný dopad.

Tím, jak je kniha kratšího formátu a zároveň představuje rovnou čtyři hlavní postavy, je nucena upřednostňovat příběh nad atmosférou. Vzájemné rozhovory postav zde stále existují, ale místo toho, aby jejich vlastní osobnostní rysy pomáhaly pomalu navozovat atmosféru a přibližovat minulost každého z nich, fungují v daný moment vždy pouze k nejnutnějšímu posunutí děje. A nezáleží zde, jak moc krkolomně a uměle to ve výsledku působí.

Byl bych nerad, kdyby to působilo, jako že se mi postavy ve výsledku nelíbily. Obzvlášť protože to bylo přesně naopak. Všechny hlavní postavy se mi natolik líbily, až mě mrzelo, že jejich vzájemným interakcím nebylo věnováno více prostoru. V těch pár momentech, kdy jsem jenom nečetl o tom, jak spolu trávili čas a užívali si vzájemnou společnost, ale sám jsem to s nimi prožíval, jsem se nesmírně bavil. Vzájemné poštuchování se celé party během plánování svého sebevražedného plánu byl přesně jeden z těch momentů. Příjemně uvolněná atmosféra, jak se nikdo z nich nesnaží nemyslet na nezvládnutelnost celé situace, a jenom užívání si vzájemné společnosti byly přesně věci, které bych uvítal v mnohem větším měřítku.

Sice se možná nedočkáme mnoha vzájemných interakcí mezi postavami, ale pořád s nimi při čtení trávíme spoustu času. Protože když jsem říkal, že se příběh točí kolem jedné čtveřice hrdinů, myslel jsem to doslova. Příběh totiž využívá k vyprávění děje pohledy všech čtyř postav. S každou kapitolou tak sledujeme běh událostí jinýma očima. Díky tomu dostává text s každou kapitolou svěží nádech a postupně každému z hrdinů prohlubuje charakter.

Přesto mi však přišlo, že potenciál tohoto způsobu vyprávění nebyl využit úplně naplno. Ano, díky tomu, koho očima se zrovna na děj díváme, vidíme do jejich vnitřních myšlenek a čas od času bylo hezké sledovat, jak se příběh překlenul z jednoho úhlu pohledu do druhého, když to situace vyžadovala, nejednalo se však o nic závratného. Tedy, tohle platilo pouze do poslední třetiny knihy, kdy se se postavy rozhodly uvést v chod plán, při kterém se každá z nich musela pohybovat na jiném místě. Sledovat, jak se situace postupně vyvíjí skrze různé pohledy ve stejnou dobu, bylo naprosto skvělé a za mě osobně se jednalo o nejsilnější část. O to výrazněji pak ale bylo vidět, jak moc Kateřina nevyužila potenciál tohohle způsobu vyprávění ve zbytku příběhu. Jasně, čas od času bylo využito rychlého střídání úhlů pohledu a kapitol k budování gradace při soubojích nebo k již zmíněnému vhledu do soukromí postav, nikdy ovšem ne do takové míry, aby mě to posadilo na zadek tak, jako se to podařilo této části s plánem.

Největší negativum však spatřuji ve hrozné povrchnosti děje. Samotné zasazení a námět jsou, stejně jako postavy, skvělé. Když ale přišlo na dávkování příběhu, působilo to na mě, jako by se věci děly jenom z toho důvodu, aby se naši hrdinové posunuli dál. Obvykle to vypadalo tak, že poklidná atmosféra byla z ničeho nic protnuta velkým zvratem, který se ovšem v rámci následujících dvou stran vyřešil a postavy se tvářily, jako by se nechumelilo. Kniha často měnila své tempo, že než jsem se stihl začíst a zvyknout si na předkládanou scénu, byl příběh už dávno někde jinde a já měl tak velký problém se naladit na stejnou notu. Věřím, že pro některé může rychlost odsýpání příběhu představovat plus, na mě to ovšem působilo často unáhleně a nedomyšleně.

Jestli něco stojí za naprosto ryzí pochvalu, je to svět vybudovaný na slovanské a české mytologii. Někdo by možná mohl namítnout, že v posledních letech se jedná o sazení v našich končinách lehce klišovité, ale to, jak se s tím Kateřina poprala, je na výbornou. Při čtení jsem se v podstatě už od začátku cítil jako doma a srdce mi při každém výskytu nějakého prvku z naší mytologie zaplesalo. Knize se tak podařilo u mě navodit pocity, které jsem nezažil od dob Zaklínače, za což má u mě jedno velké plus.

Ve světe rozhodně spatřuji velký potenciál a pevně doufám, že to není naposled, co jsme tam mohli nakouknout. V příběhu je zmíněno několik dalších království kromě ústředního knížectví a já si dovedu představit spoustu podobně zajímavých příběhů i z jiných končin.

Uvnitř knihy se také nachází velká vlastnoručně kreslená mapa celého knížectví Moggastu a ostatních přilehlých království. Díky její celkové přehlednosti a stylu tak velice pomáhá při orientaci v příběhu. Jedinou vadou na kráse je rozhodnutí nakladatelství ji místo vnitřní strany desek umístit na první stránky knihy, kvůli čemu tak není část mapy dobře čitelná. Shodou náhod je to zrovna ta část, ve které se většina celého příběhu udává. Mapa si rozhodně zasloužila hezké barevné provedení umístěné někam, kde by bylo všechno krásně vidět.

Zároveň velmi cením slovníček pojmů na konci knihy. Několikrát jsem si nebyl jistý přesným významem některého z pojmenování nadpřirozených jevů a krátký slovníček na konci mi vždycky pomohl se rychle zorientovat, které že to monstrum je které. Jenom mě mrzí, že byl slovníček proveden tak stroze. Dovedl bych si představit výrazně podrobnější index s menším popiskem každého údaje na nějaký ten odstavec. Autorka jistě věnovala spoustu úsilí dovyhledávání informací o slovanské mytologii a osobně mě mrzelo, že jsem se od ní nemohl přiučit mnohem víc.

Přízraky noci jsou ve výsledku vcelku slušnou prvotinou autorky, která si ukousla o trošku větší sousto, než byla schopná zpracovat. Na hodně místech můžeme pozorovat zajímavé nápady a dobré pokusy o něco většího, ovšem jako celek už to tak dobře nepůsobí. Pomalu jako by kniha úplně nevěděla, kam chce patřit. Autorka se často snaží rozvést komplexní příběh se zajímavým světem, ale ve výsledku akorát skáče od jednoho místa k druhému. I přes všechna negativa jsem si ovšem knihu užil a musím uznat, že se jedná o vcelku povedený debut. Pokud autorům na rozdíl ode mě nepromíjíte věci u jejich prvních knížek, klidně si od mého hodnocení nějakých 10 % odeberte, ale stále bude platit, že jsou Přízraky noci nadprůměrnou a svěží knihou na poli české YA fantasy literatury.

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2021

Vydání: 1. vydání

Jazyk: český

Počet stran: 260

Vazba: pevná s lesklými deskami

Obálka/ilustrace: Kamila Flonerová

ISBN: 978-80-253-5306-6